SEBEVRAH ✔

2.

Bylo to jakoby se zastavil čas...
Všude bylo ticho a já jen přemýšlela nad tím pádem.

Jestli se mi líbila představa ukončení mého života?
Popravdě ani nevím.

Chtěla jsem, aby skončilo to utrpení, které kolem mě momentálně panovalo, ale zase jsem se těšila na to až budu dospělá a budu si žít v tom vysněném životě...

V mém opravdovém životě...

Znovu se mi nahrnulo mnoho negativních myšlenek do hlavy.
Zahodila jsem je. Nechtěla jsem nad tím vším přemýšlet, chtěla jsem se soustředit na to jaké by to bylo spadnout...

Opět nastalo ticho a správná atmosféra na to abych se mohla opět začít soustředit.

,,Slez z té střechy!"

Vykřikla na mě velmi otravná sousedka, ale já jí nevnímala. Já jsem se pořád soustředila na ten jeden bod a na ten jeden pohyb.

,,Slyšíš?!! Slez z té střechy nebo zavolám tvým rodičům!"

Samozřejmě, že tohle se nedalo přeslechnout. Nemohla jsem si dovolit, aby moji rodiče museli kvůli mě odejít z práce. Nemohla jsem připustit, aby po mě opět křičeli či aby mě znovu silně udeřili.

Musela jsem se tedy vzdát a uposlechnout naší sousedku.

Opatrně jsem se posunula dozadu, co nejdál od okraje střechy a zalezla jsem zpět do pokoje...