SEBEVRAH ✔

7.

"Lézt na střechu nebudeš! Nikdy na ni už nepolezeš! Krávo jedna... Ani toho okna se nedotkneš! Jasný?!!"

Jen jsem seděla před nohama mého otce nucena se mu dívat do očí.

"Ty jsi prostě kráva...co kráva, ty vole... Ty jsi... No to snad ani není možné​! Pro tebe neexistuje žádný výraz!"

Otec na mě neskutečně křičel, po celou dobu mě mlátil a vyhrožoval mi...tak ale to je na denním pořádku...

"A nebreč!! Nemáš důvod nebo ti ten důvod dám!"

Nešlo přestat.

"Tys mě neslyšela?!"

Tato slova následovala facka. Už jsem nebyla v původní poloze - v sedu, ale už jsem ležela s hlavou u zdi a otec se prostě jenom sebral a odešel.

Žádné "Promiň" nebo "Není ti něco? Takhle jsem to opravdu nechtěl" Ne...on nic takového ani nezná.

Mohla jsem mít otřes mozku, ale pravděpodobně to nic nebylo, až na tu krev z nosu.