168 dní před tím
„Tak pohni si Bene!" zasmála se na mě.
„No jo. Už jsem tam." zavolal jsem na ni zadýchaně a škrábal se nahoru.
„To je nádherný." zasnila se. Koukala se dolů na všechny ty lesy a louky.
„Ty jsi nádherná." pronesl jsem, když jsem se tam konečně dostal.
„Ale kušuj!" šťouchla do mě.
Posadila se a já si sednul vedle ní. „Koukej." ukázala na západ slunce a opřela si o mě hlavu.
ČTEŠ
Bridge✔
Short StoryNavenek se pořád smála. Navenek byla šťastná. Navenek. Ale nikdo nevěděl, co cítí. Nikdo neznal její duši. Ani on. [short story]