Za oponou Příhod [ZASTAVENO 4EVER]

Bratrská láska na Baker Street

   Následující "povídka" je z nejúžasnějšího, nejlepšího, nejbžundióznějšího, nejbožtěšího, nejnádhernějšího, nejkrásnějšího, nejvtipnějšího seriálu Sherlock od BBC. Všem doporučuji se na to kouknout, jako Llyan mne odkázala na Aanga, já jí tímto způsobem odkazuji na Sherlocka :D 

   Londýn se už halil do zimního hávu sněhu a mrazu. Bylo to pět dní po Posledním případu s Euros, můj přítel Sherlock Holmes však měl úplně jiné problémy. 

   Abych řekl pravdu, nemám tušení, kde vzal lidská střeva a raději to ani nechci vědět, protože, jak svého přítele znám, zase bych se dostal do nějakého ilegálního kruhu obchodů s lidskými ostatky (tento případ jsem raději nikde nezveřejňoval, velice úzkostlivě na mě totiž Sherlock apeloval). Ani mě neřekl, co hodlá dělat se střevy a lidskými bulvami. 

   Nějakou dobu jsem se rozhodl s ním pobývat v našem starém bytě na Baker Street 221B. Rose jsem dal k Molly (která mi dala po otevření dveří jejího bytu facku a omluvný čaj, přičemž mne vyslýchala, jaký že to případ jí donutil, aby vyznala Sherlockovi lásku - stále netuším, jestli jí to vadilo či ne), můj vlastní byt na chvíli obývala paní Hudsonová (velice si zakládala na tom, abych jí zde zmínil). 

   Mycroft nám pouze zaslal krátký vzkaz, že Euros je zabezpečena, že se nebránila a v poklidnu vzala to, co jí bylo souzeno.

   Proto jsem byl doopravdy velmi překvapen, když mě a Sherlocka navštívil. Bylo to zrovna, když Sherlock - oblečen v dlouhém šedém hábitu s brýlemi tisíckrát zvětšující jeho oči - cosi lil (ve své laboratoři v kuchyni) na již zmíněná lidská střeva.

   Když jsem otevřel dveře, zrovna můj přítel zvolal: „Johne! Kde mám ty lidské bulvy?"

   „Nějaký nový šílený případ?" poznamenal kousavě Mycroft, vkročil do bytu a odložil si svou hůl. 

   „Teď je nějak klidno," poznamenal jsem, zatímco si starší Holmes sedl na gauč (dřevěnou židli pro klienty záměrně ignoroval). „Každým dnem čekám, kdy s něčím přijde Lestrade."

   „Johne! Ty bulvy!" zvolal opět Sherlock.

   „Máš je na sporáku!" odvětil jsem mu. 

   Chvíli bylo slyšet, jak můj přítel štrachá mezi chemickými nástroji. „Příště bych uvítal Johne, kdyby-" tu vykoukla jeho kudrnatá černá hlava ze dveří kuchyně. „Oh, bratříčku. Přišel jsi mi oznámit nějakého našeho dalšího společného sourozence?"

   „Ne, dnes ne." odvětil kysele Mycroft.

   „Tak co tu děláš? A proč máš psycholožku?" 

   Mycroft zrudl jako rajče a rozhněvaně vzkřikl: „Já nemám psycholožku!" 

   „Aha," řekl Sherlock a posadil do svého křesla u krbu. „Pak co tu teda děláš?"

   Mycroft vzdychl, a dívajíc se do koutu řekl: „Přišel jsem tě pozvat na oběd."

   I mě došla ta absurdní slova která právě starší Holmes vyslovil. Mycroft Holmes přicházel z mnoha důvodů, přes vraždy, únosy, problémy ve vládě, ale rozhodně ne s pozváním na oběd. Jestli jsem viděl nechápajícího Sherlocka víc jak teď, tak se neznám. 

   „Na oběd?" opakoval Sherlock. „Řekni mi bratříčku, ptám se znova. Proč máš psycholožku?"

   „Vy máte psycholožku?" zeptal jsem se i já. 

   Mycroft otevřel rozhněvaně ústa ale Sherlock ho přerušil: „Přijíždíš taxíkem, nemáš svou aktovku, zakrýváš svůj vztek nad svým chováním které způsobilo tuto nezvyklou návštěvu a je z tebe cítit ženská vůně. Jelikož jsi buď tady, ve svém bytě, v Diogenově klubu nebo v práci, nabízí se jediné možné vysvětlení. Psycholožka." 

   „Jako vždy neomylně správně," ukusoval Mycroft a nedařilo se mu schovat vztek. „Šel jsem za tou, za kterou se vydávala Euros, zajímalo mě, jak se jí povedlo někoho tak dobře obalamutit. Ona však odmítla říct cokoli, i po nabídnutí velice obnosného balíku peněz. Tak že jsem nucen jednou za týden navštěvovat sezení, každé za jeden pět set tisíc liber. 

   Nabídl jsem jí milion!" 

   Sherlock se začal nehorázně smát a já se neudržel a přidal se k němu.

   „Tak Mycrofta přelstila žena," poznamenal Sherlock.

   „Neděj, jako ty by jsi byl výjimka, Sherlie. Co třeba ta tvoje Irene Adlerová?" 

   „Mrtvá, sám to víš."

   „Ne není, víš to stejně dobře jako já." 

   Mycroft se zvedl, čapl hůlku a odešel. 

   „No, myslím, že budu pokračovat ve svém výzkumu," poznamenal Sherlock a znovu zajel do kuchyně. 

   

   Byl jsem tak neskutečně pobaven touto návštěvou, že jsem si toto prostě nemohl odpustit.