Za oponou Příhod [ZASTAVENO 4EVER]

O tom, jak teta nesnáší mamku

Příhoda, kterou se vám chystám vyprávět, se stala už před nějakým časem a je o tom, proč vlastně má tetička Syringa tolik nesnáší maminku Judy. Ony dvě nikdy neměly dobré vztahy, už od nějakého konfliktu kdy jsem byl hodně hodně malý, a co jsme dokázal od rodičů vypáčit, souviselo to nějak s mým křtem, ale bůh ví co se tehdy stalo. Ale o tom dnešní příhoda úplně není – chci vám totiž povědět, jak jedna druhou prokleli.

To, co se stalo tenkrát u křtu, rozlomilo vztah mamky a tetičky jednou pro vždy. Jelikož ale měly chtě nechtě manžely bratry, musely se sem tam octnout ve stejné místnosti během rodinných oslav nebo jiných akcí, kde byl nutný doprovod manželek. Jedna druhé se vždy snažila vyhýbat, ale někdy prostě nebylo úniku a ony dvě musely snést přítomnost té druhé. V duchu jsem tomu říkal „vražedný mír".

Každý rok taková situace nastane, když děda slaví narozeniny. Nutno říci, že tetička neměla moc dobré vztahy ani s dědou – asi proto (jak jsem se dopátral), že mám druhé jméno právě po něm. Děda Joseph bydlí v Pigeonsu hned vedle nás, ale nemá tak veliký dům, tak že jsme vždycky v obýváku trošku namačkáni. Syrinze i mamce se vždy nějak podaří, aby neseděli vedle sebe – mamka má tichou dohodu s pratetou Christianou, že si vždy sedne ona, manžel Jacques a několik z pěti dětí, které vezme s sebou mezi ní a Syringu.

Bohužel, když nadešla hodina oslavy, prateta nebyla přítomna a přiletěla sova, že se zdrží asi hodinu – rozbilo se jim koště. Děda perfekcionista ale už měl hotový plán zasedacího pořádku a strašně moc brblal, že „nic nevychází podle plánu" a v roztržitosti nad tím, že se „mu zase nic nedaří" posadil příchozí Syringu vedle mamky.

Pamatuji se, že tam jen tak teta stála mezi dveřmi, s nenávistným pohledem číhajícího supa, ve svém obvyklém oblečení (fialové a růžové barvy, zejména pak opět neopomněla svou sladkou fialkovou vestičku) a nevěřila vlastním uším. Děda však nedbal nic jejím protestům a jedním nakvašeným pohledem jí poslal vedle mamky.

Jé, to byste měli vidět! Za celou dobu oslavy po sobě házeli orlí pohledy nenávisti a nenápadně se vždy v hovoru stáčeli k tomu, jak je ta druhá blbá.

„No jo." říkala zrovna sladce teta po třetí sklence vína. „Nejsem žádná socka, že jo, já nakupuju v Pinku to papuru. Zlatý to obchod." Susan a Cannie při těch slovech obrátili pohled ke stropu.

„Spíš jen fialový a růžový." řekla mamka s notnou dávkou ironie v hlase. „Jeje, Syri, málem bych ti zapomněla pochválit tvou vestičku." narážejíc na pradávnou příhodu s Ministerstvem kouzel, o které jsem vám už určitě říkal.

Syringa se však nedala, upila trochu vína, zhltla tři jednohubky, pohodila ofinou a prohlásila: „Já si to alespoň mohu dovolit."

Mamka Judy vyprskla víno a vyjekla: „Tím chceš říct, že jako já ne?"

„No nevím, vzhledem k tvé práci." takhle teta velmi často narážela na mamčinu práci v oboru čaropletení čarosítí, nepovažovala to za plnohodnotnou práci, což jsem nikdy nepochopil proč.

Mamka se nedala a vytáhla svůj největší triumf: „Já alespoň nějakou práci mám."

Syringa odhodila sklenku vína, která se roztříštila o podlahu (přičemž děda zaječel „VÍŠ KOLIK STÁLA?") a skočila po mamce.

Rvačku pak rozdělila až příchozí prateta Christiana, která dokázala zastavit všechna oddělovací kouzla, kterými se snažili všichni kouzelníci v místnosti od sebe oddělit mamku a tetu a obě rvoucí sokyně od sebe vlastoručně odtáhla.

Od té doby se mamka a teta nenávidějí. A už to není „vražedný mír" ale „vražedná válka".