Magie ji zasáhla do zad a ona dunivě spadla na zem. Klisny se začaly radovat a plácat si kopyty. ,,Vyšlo to!" volaly vesele. Rychle přiběhly k ležící Urse a rozsvítily rohy, aby ji mohly vzít do společné magie. Ursa ale otevřela oči a tlapou se po klisnách ohnala. Jediná, která stihla zareagovat a skrčit se, byla Izzy. Ostatní klisny se zastavily až o stěnu domu a následkem nárazu upadly do bezvědomí. Izzy se napřímila a chtěla jim běžet na pomoc, ale Ursa zařvala a máchla po ní tlapou. Izzy se otočila a jen tak tak stihla uskočit. Ursa nezahálela a zvedla tlapu k dalšímu úderu. I tomu se ale Izzy vyhnula. Pak medvědici došla trpělivost a postavila se na zadní. Obouma předníma tlapama namířila na Izzy a plnou vahou na ni začala padat. Těsně než se jí tlapy vůbec dotkly, jednorožka rozsvítila roh a tlapy dopadly na prázdnou zem. Když se Ursa podívala pod ně a zjistila že tam nic není, usoudila že z klisny nic nezbylo a namířila si to k ostatním, kteří stále byli v hlubokém bezvědomí.
Izzy se teleportovala za roh jednoho z domů. Párkrát se zhluboka nadechla a vydechla aby se uklidnila a pak se podívala na Ursu. Vyděsila se když zjistila že míří k jejím kamarádkám. ,,To ne, holky." šeptla se strachem. Pak přejela pohledem na Ursu a zavrčela ,,Nikdo nebude ubližovat mým kamarádkám!". Rozeběhla se proti medvědici a roh jí osvítila růžová magie. Zastavila se několik metrů od ní a magie zesílila. Izzy zatínala zuby a magie z rohu sílila a zvětšovala se. Ve chvilce byla dvacetkrát větší než normálně. Ursa začala řvát, když zjistila že se ztrácí. Konce jejích nohou se pomalu ale jistě měnily ve fialový dým, který stoupal nahoru do nebe. Když už neměla nohy vůbec, spadla s řevem bezvládně na bok. Izzy ale nepřestávala a dál kouzlila. Teď už nezářil jen její roh, ale celé tělo a ze zad vycházely dva proudy světla, které se do čehosi nad zády formovalo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Růžová skvrna začínala tmavnout a hříva vlála stejně jako ocas. Klisny se začínaly probouzet a zarážely se nad tou scénou. ,,Prej: Nečejte zázraky." poznamenala pobaveně Melody. Urse už zbyla jen hlava a přestala řvát a vzpírat se. Dokonce se zdálo jako by se usmívala. Zavřela oči a postupně zmizela celá. Když i poslední kousek tmavého fialového dýmu zmizel mezi mraky, Izzyn roh z vteřiny na vteřinu zhasl, stejně jako zbytek jejího těla. Zapotácela se a vyčerpaně spadla na zem.
Snažila sem se co nejvíc napínat, natahovat a dělat to trochu akční. xD Nevím jak vám, ale mě ty kapitoly připadají strašně krátké. :/
