Slib

#1

,,Chci si promluvit o Oikawě "
...
Matsun - potržené a nor.

Makki - potržené a tučné

,,Jak ...ti to mám jen ř-říct ?" Zeptal jsem se , spíše sám sebe , měl jsem co dělat abych se nerozpadl ...přihlídl jsem k Makkimu , který na tom taky nebyl zrovna nejlépe ... ,,A o čem chceš mluvit ?" Zeptal jsem se , nervózním tónem a doufal že si toho nepovšimne

,,Já ...no ... proč ho všichni litujete , nic mu není , je zdravej jako rybka ! " Pokřikl jsem na ně a čekal na jejich odpověď , ale místo toho se mi dopravil pláč Matsuna a Makki k tomu taky neměl moc daleko . ,,Proč ? Proč bulíš , řekl jsem snad něco špatně?" zeptal jsem se a jako odpověď mi přikývl hlavou ... ,, a co ? "

,,Oikawa ...n-není t-tak uplně z-z-z-z - zdravej ? " Dokončil jsem za něj a zamyšleně hleděl do země ... ,,Co mu je ?" Tuhle otázku jsem něměl nikdy vyslovit ...
...
Utíkal jsem zpátky , proč ? Proč , on ?! Po tváři mi tekly slzy ... běžel jsem zpátky k Oikawovi domu , netrvalo to chvilku a už jsem stál u Oikawově domu , zuřivě jsem bušil na tmavě hnědé dveře , které se po chvíli otevřeli , ve dveřích stála jeho matka , která mi okamžitě položila otázku : ,, Co tu děláš , Iwaizumi ? "

,,Kde je Oikawa ?! Musím s ním mluvit ? " Začal jsem na ní hulákat , naopak své otázky

,,Je ve svém pokoji , spí , tak nebuď moc hlučný " odpověděla mi a dál si mně nevšímala , neměla mne moc ráda , kvůli tomu jak se k Oikawě chovám ... lituju toho .

Bez klepání jsem otevřel dveře jeho pokoje . Jak mi bylo řečeno ...spal... byl zabalený do deku a třásl se , usoudil jsem že mu je zima , přešel jsem k němu a sklonil se nad něj , rukou jsem mu lechce a pomalu přejel přes jeho bezchybnou tvář , kterou nejspíš vidím na posled , slzy se mi opět vraly do očí a já je nebyl schopen zastavit , stékaly mi po tváři a dopadali na tu jeho ( Tvář ) , škubl sebou a přetočil se na bok .
...Sklonil jsem se k němu a dal mu lehkou pusu do jeho hebkých vlasů , vzal jsem jeho slabou deku , která mu ležela na stolku a přikryl ho s ní , přisedl jsem si k němu a pozoroval ho , pozoroval jsem , jak dýchá ... jak se mu nadzvedává hruď a pak zase dopadá do své typické polohy , když pomyslím , že takhle zůstane ... proč ? Proč ?! Proč ... jsem o tom neveděl !?! ...

*Vzpomínka*

Oikawa : ,,Iwa-chan ! Iwa-chan , stůj !"

Iwaizumi : ,,Tss , co chceš ?!"

V ten den jsem měl ...hrozný vztek , prohráli jsme proti Karasuno , měl jsem vztek a svojí zlost si jako obvykle vylil na tebe ... to tys to musel vždy strpět , několikrát ses mi snažil postavit , ale já tě vždy schazoval dólu ... prosím , když se z toho dostane , slibuju , že se takhle už nikdy nebudu chovat , udělám cokoliv , jen ho nechci stratit !

Oikawa :,, J-já ... m-m-m-m-"

Iwaizumi : ,,Oikawo , ty idiote , na takovýhle blbosti nemám čas , běž si za lidmama , kterým na tobě záleží ! "

Tohle jsem přehnal , ranilo tě to a já to moc dobře věděl , ale bylo mi to ukradené  ... v ten den jsme se ještě potkali , měls opuchlé a rudé oči od pláče , vypadals sklesle , utrápeně , smutně , ale já to ignoroval ... ignoroval jsem tvé po/city ... mrzí mně to ! Promiň , nevím proč jsem se takhle k tobě choval (chová... prosím , neopoštěj mě !

A/N : Moc se omlouvám za chyby , doufám že se vám první oficiální část líbila , hlas a koment potěší ;*