Slib

#11

...
Uběhly další dva týdny .
Návštěva doktora , tucet nových prášků .
Je to jako bych byl už mrtvej .
...
J-já prostě ... Nechci , nedokážu se smířit s tím , že ho ztratím ...

Je těžké vědět , že to nebude navždy.
... Když jsem konečně s ním ...

Nebude to trvat moc dlouho.

...A doktoři ...nové prášky , více pláče a litování mně ...mi moc nepomáhá

Je můj všechno , jsem v celku egoista ...co se týče věcí co mi patřej a nikdy bych se jich dobrovolně nevzdal .
Ale ...pro mně dobrovolně neexistuje...
....
...."Zlato ? ...Zlato , jsi v pohodě ??"...
Zeptal se mně Iwa-chan a já mi věnoval plnou pozornost .
"Jo jo , promiň ...jen jsem se trochu zamyslel " ...

...V pohodě ? Haha...jako kdybys neznal odpověď ...

"Zlato "
"Hmm?
"Miluju tě "

Iwa-chan ... nic jsem neříkal a jen ho něžně políbil na jeho překrásné a velmi chutné rty .
...
Byli jsme v šatnách našeho volejbalového týmu ...teď už spíš jejich...
Řekl jsem si , že by bylo hezké ztrávit mé poslední dny někde , kde jsem toho prožil nejvíce .
...
Já i Iwa-chan jsme se po chvíle rozešli
zpátky domů k mému domu .
...
Chtěl jsem si zahrát , ale ...v tomhle tom vstavu asi těžko .

...Bože , všechno se mi ztrácí před očima....

...
Ani jsem nestihl otevřít dveře on se na mně vrhl ...miluju ho ...a to jak líbá a všechno na něm...ale...

Teď bych s tebou chtěl jen ležet a dívat se ti do očí , tak dlouho jak jen je to možné .

...Líbal mně a to neustále a mně se hrozně moc líbilo ,
ale nespolupracoval jsem...
Iwa-chan i přes můj náznak neochoty toho nenechal a zajel po mém svetru až k mému rozkoku...

,,Iwa -! ...Stop!! Přestaň , prosím !"

Ihned se ode mně odthrl a starostlivě si mně prohlížel .

,,Promiň..."omluvil se a otočil se ke mne zády  .Bylo vidět , že je naštvaný .

...,,Né..já ..jen..je na mně toho trochu moc , promiň , fákt se moc omlouvám . Víš já jen...mám strach..."
Řekl jsem a ze zadu ho pevně stiskl .

,,Vždyť já taky " řekl a položil ty své hrubé , ale přesto velmi příjemné ruce na ty mé třesoucí se .

,,Kousek odtuď je pouť , možná by jsme...se tam mohly jít omrknout " řekl a já jen přikývl na souhlas .

...
Pouť byla přímo přecpaná lidmi ... především dětmi .
Moc se mi sem nechtělo , sice jsem dost populární a neříkám ,že se mi to nelíbí . Ale...někdy bych ...si přál být prostě neviditelný .

,,Tak na jakou atrakci zajdem ?"

,,Já nevím ....co takhle...jít domů"
řekl jsem nakonec .

,,Cože?!" vykřikl ...dost naštvaně...

,,Promiň , jen jsem ...."

,,Jo , to je jedno  ! Jen...jsem se snažil ..."

,,Já jen ...se mnou z toho mít nic nebudeš ..."

,,Ale budu ...zašeptal mi do ucha a já se zachvěl. ...

Zatáhl mě za ruku a vedl mně ke stánku s cukrovou vatu a jednu mi koupil . Byla krásně růžová a sladká.

,,Děkuju " zamumlal jsem s plnou pusou . Nic neříkal , jen mi dal jemnou ale zároveň dlouhou pusu na čelo. 
...
Nakonec jsem se jednou svezl na kolotoči s poníky .
Ale i tak jsem se cítil dost proviněle , protože bych si přál aby si to užil s nikým , kdo nemusí třikrát do týdne k doktorovi . S někým s kým by si mohl zajezdit v těch autíčkách . Které měl tak rád .

S někým....kdo se o něj postará a zůstane s ním na věky věků.

Přál bych si aby ten někdo jsem byl ,,já,,

...Ale život je zrádný ...

,,Iwa-chan...

,,No?"

,,Možná by sis měl najít  ...někoho kdo není jednou nohou v hrobě ''

,,Jak to myslíš ? "

,,Já...nechci aby ti bylo ublíženo "

,,Bude , je jedno jestli by jsme byli jen přátelé nebo víc ...nikdy na tebe nezapomenu , jsi pro mně vším .
Nechci tě ztratit , ale je to osud .
...Náš osud ..a proto s tebou chci ztrávit všechen čas , který máme .
Miluju tě a je mi jedno jestli mi bude ublíženo ...protože tě miluju a všechen ten čas ...ztrávený s tebou  mi dává sílu a naději "
...

Jen jsem tam stál a tiše brečel .

"Hrozně moc tě miluju ...tak moc .
Jsem nemocný , ale ... hrozně bych si to přál překonat .
...
Miluju tě . A přál bych si to překonat naší láskou , kterou k sobě cítíme "

...Ale...

,,Miluju tě "

,,Já tebe taky "