Don't leave me [Ereri FF]

8.

,,Ale přijďte zítra. Zítra by se měl probrat." dodala a mě srdce poskočilo. Probere se. Je v pořádku. Všechno je v pohodě. ,,Mohl bych ho prosím alespoň vidět?" zeptal jsem. ,,Víte, neměla bych-" řekla, ale já jí do toho hned skočil. ,,Prosím! Pět minut. Musím ho vidět." naléhal jsem. Usmála se na mě a pokynula mi ke dveřím. Otočil jsem se na Hanji a Erwina. Usmáli se na mě. Dodal jsem si odvahy a vkročil dovnitř. Byla to místnost oddělená od další sklem. Za tím sklem na lůžku ležel Levi. Oddychoval, viděl jsem to. Ulevilo se mi. Za chvilku mi doktorka dala ruku na rameno a já věděl, že mám odejít. Poděkoval jsem jí a odešel.

,,Pojď, odvezeme tě domů, Erene." řekl mi Erwin, vzal mě okolo ramen a odešli jsme z nemocnice. Šli se mnou do domu, Hanji mi pomohla uklidit koupelnu a udělala i něco k večeři. Moc jsme nemluvili. Hanji se rozhodla, že s prckem zůstanou přes noc. Erwin si potřeboval ještě něco zařídit, ale večer se vrátil a zůstal v domě s námi. Dívali jsme se na televizi, ale myslím, že ani jeden z nás jí nevnímal. Šel jsem Levimu sbalit ještě nějaké věci do nemocnice. Nevím, jak dlouho tam bude. Vlastně nevím vůbec nic, ale žije a zítra se snad probere. To je to nejdůležitější.

Ráno jsem se probudil před ostatními. Vzal jsem tašku s Leviho věcmi, klíčky od Leviho auta a vyšel jsem z domu. Tašku jsem hodil na sedadlo spolujezdce, vlezl na místo řidiče a rozjel se směrem k nemocnici. Zaparkoval jsem před nemocnicí a vešel do budovy. Sedl jsem si na lavici před recepcí a čekal až někdo přijde. ,,Dobrý den, potřebujete něco?" ozvala se malá žena se zrzavými vlasy. ,,Ano. Levi Ackerman, už se probral? Nesu mu věci a chtěl bych h-ho vidět." odpověděl jsem jí vlídně. Usmála se na mě. ,,Tak pojďte za mnou, podívám se, na kterém pokoji je." Chvíli hledala v počítači, zvedla ke mě pohled. ,,Už je na normálním pokoji, můžete za ním, pojďte, ukážu vám, kde to je." řekla mile. Poslušně jsem šel za ní. Otevřela dveře do pokoje, kde bylo jen jedno lůžko. Poděkoval jsem jí, vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Nadechl jsem se a šel k lůžku. Levi ležel, v rukou měl napíchaný nějaký hadičky a...měl otevřený oči. Vedle postele byla židle. Přišel jsem k posteli a vedle položil tašku. ,,Levi....tam moc jsem se bál." zašeptal jsem a objal ho. ,,Erene." Zamumlal mi do ramene. ,,Co se stalo? Jak ti je? Co ti je?" začal jsem ho zpovídat. On se jen usmál a díval se na mě jak na obrázek. ,,Všechno je v pohodě, Erene." znovu ten úsměv. ,,Mám nějaký selhání imunity nebo co. Jsem v pořádku. Za chvíli budu moct domů." řekl mi klidně. ,,Jen jsem se prostě přepracoval." dodal potom. Spadl mi kámen ze srdce a usmál se. ,,Už se nebudeš tak přemáhat, slib mi to." řekl jsem naléhavě. Usmál se a přikývl. Chytl jsem ho za ruku. Už měl teplé ruce. Celkově vypadal mnohem lépe. Byl jsem moc rád, že je mu už dobře. Povídali jsme si ještě dlouho, občas jsme se zasmáli. I když se asi už nikdy nezbavím vzpomínky na Leviho klečícího v kaluži krve. Ale teď už je všechno zase v pořádku. Už nikdy ho neopustím. Zůstanu s ním, ať se děje co se děje.

Po poledni přišla Hanji s prckem a hodinu po nich Erwin. Levi si vzal prcka k sobě do postele a povídali si. Levi měl na tváři úsměv a doufám, že tohle taky do konce života nezapomenu. Jeho úsměv. Chci si ho pamatovat.