12.5. 12:06AM
Když jsem dnes byla v opravdového parku, okamžitě jsi tam opět byl se mnou. A zůstal celou dobu.
Nezapomenu na ten den, těch pár momentů na lavičce v jakémsi parku - neparku. Jak jsi mi vyprávěl příběhy s tvým nejlepším kamarádem a vždycky si sledoval okolí a mezi různými tématy pokaždé prohodil něco o lidech kolem. Seděl jsi na té lavičce tak retardovaně a když jsem se tě ptala, tak jsi odpověděl, že takhle jsi tam prostě zvyklý sedět, bylo to strašně roztomilé.
Jako bys všechno všude znal a měl na všechno vzpomínky.
Dokonce jsi tehdy vyzkoušel, že na mě funguje lechtání. Což nebylo těžké, vzhledem k tomu, že jsem lechtivá na skoro každé části těla. Kdybys mi noc poté nenapsal, že jsi mě měl chuť políbit, asi bych na to i zapomněla. Ale nemohla jsem. Byl to první moment.
První moment, kdy jsem v tvých očích zahlédla ty jiskry.
ČTEŠ
Osamělé zprávy půlnočního kouře ✔️
Dla nastolatkówJejím každonočním přáním byla jeho odpověď. Denním pak bylo, aby na zprávy neodepsal. Reálně je ale ani nikdy nezobrazil. Věnováno: @unormalgirl
