Brácha? Herdyn? FF- Baxtrix, Wedry a Vláďa

#8 Konec...?

Dojela jsem ke klukům. Nikdo tam nebyl, tedy myslela jsem si to... Vešla jsem do Štěpánova pokoje a uviděla tam nějakou couru... Karolína, prává ruka paní Magdy... Obě dělají videa na jeden 'úžasný' web... Myslela jsem si že je to jen hodně, ale hodně špatnej vtip... Omyl! ,,Jak jsi mohl..." Řekla jsem se slzami v očích, obula si boty, bundu vzala do ruky a odešla. Teď už nechci mít nic společného se Štěpánem! Kam půjdu? Pojedu na Slovensko za Dušanem... Mým kamarádem sice jsme se dlouho neviděli... Ale co? Jede mi to za hodinu. Mám času dost. Potkala jsem Pavla.
,,Co se stalo?!" Hned začal křičet, když mě uviděl brečet.
,,Nekřič...prosím. Vše je v pohodě.... Jedu za kamarádem na Slovensko..." Koukal se na mě jako na blbce... Ani se nedivím.
,,A proč brečíš?" V tu chvíli přišel Štěpán.
,,Já promiň... Nechtěl jsem..." Ani to nedořekl a já odešla nezajímá mě to! ,,Můžeš se mi omlouvat a prosit, ale to co jsi udělal ti neodpustím! Rozumíš?! Milovala jsem tě... Ale to už je minulost..." Do srdce se mi zaryl střep. Velký, ostrý, střep bylo to co jsem říkala ale nebyla to pravda.. Ale když jsem řekla že ho miluju byla, je a asi i bude pravda... Ale to co mi provedl?! Nikdy mu to neodpustím! Nikdy! ,,Ale já nechtěl to ona... Ona mi řekla že jsi u Vládi!" To si děláš srandu nebo co?! ,,A to jsi zjistila jak?! Byla jsem u Magdy její pravý ruky! Tak toho laskavě nech!" Řvala jsem na něj. ,,Pavle? Odvezl by jsi mě prosím na nádraží?" Řekla jsem to klidu. Jen kývl a já si nasedla do auta. ,,Ale nejdřív do banky prosím... " Chci si vyzvednout úspory a odstěhovat se na Slovensko... Bude to tak lepší...doufám. A pokud ne...tak nevím, je mi jedno co se stane chci být od něho co nejdál...,,Ke komu?" Vytrhl mě z přemýšlení Pavel. ,,K Dušanovi..." Dovezl mě k bance a pak na nádraží. ,,Díky, potom si třeba napíšeme nebo zavoláme... Za chvíli mi to jede. Čau... " Řekla jsem a šla čekat na nástupiště. Během pěti minut přijel vlak. Nastoupila jsem, cestou si pouštěla písničky a přemýšlela o tom jak to teď bude... Přemýšlím jestli to takhle má doopravdy skončit? Jestli to byla pravda to co říkal Štěpán... Jestli to ty dvě vymyslely naschvál? A já se k němu chovám takhle... Ne! Prostě na to zapomeň a vykašli se na to tečka. Začal mi zvonit mobil, byl to Radek. ,,Kde jsi? Co se stalo? Nikdo mi nechce nic říct... Prý jsi odjela, Štěpán je na bělidle a Pavel ten je radši u Lolka aby se vyřval." Řekl sklesle. Co mu mám říct? Vždyť to byl Štěpán, co zahnul s jinou... Ne, já už ho nechci ani vidět... ,,Hele...Za to může Štěpán podvedl mě.. Ale neřeš to a zavolej mi až bude v Brně, abychom se sešli..." Řekla jsem. ,,Hele, Štěpána to mrzí a Pavel ho málem zabil... Když jsem dorazil domů Pavel ho dusil, kdybych je od sebe neodtáhnul... Dopadlo by to zle..." Jen co to dořekl, jsem si uvědomila že jsem udělala chybu... Nevystoupila jsem na svez stanici! No... Tak to je úžasný!! Ach... ,,Hele, mě to nezajímá... Já už Štěpána nechci vidět a je mi jedno co udělá.... Ale dohlídni na něj, aby si nic neudělal... Prosím." Jen se usmál a řekl. ,,Neboj se dohlídnu..." Když to dořekl vystoupila jsem na stanici a šla na autobus. ,,Díky, ale už musím končit tak až budeš mít čas zavolej mi. Čau." ,,Ok. Čus." Řekl a položil to. Je to správné rozhodnutí? Došla jsem před dům kde Dušan bydlí, zazvonila jsem a čekala asi tak tři minuty než mi otevřel. ,,Ahoj teba som tu nečakal ... Čo sa stalo zo si mi nazavolala a nedala o sebe vedieť?" Chyběla mi ta jeho starost... Ani nevím proč jsem jela k němu, ale to je fuk. Hlavní je že jsem co nejdál od Štěpána... Mám, tedy měla jsem ho ráda,ale to co udělal...? ,,To tě nemůžu jen tak navštívit? " Usmála jsem se, ale bylo vidět že je naštvaný...,,Poď ďalej všetko mi povieš..." ,,Díky Dušane..." Sedli jsme si na pohovku a já mu to vše řekla. Byl naštvaný, ale on s tím nic nezmůže a já se tam vracet nechci! A to myslím vážně... To co mi provedl, to nejde odpustit... Zničehonic mi začal zvonit mobil, Radek!
J: ,,Ahoj, co se děje?"
R: ,,Štěpán je v nemocnici! Předávkoval se práškama přijeď co nejdřív... Pokud tedy chceš... "
J: ,,Já jsem tě prosila, aby jsi na něho dal pozor! Prosila... Tak za pár hodin jsem tam..." Rozbrečela jsem se... ,,Čo sa stalo?" Zeptal se Dušan. ,,Štěpán se předávkoval práškama... Jedu za ním... Je to moje vyna..." Vstala jsem z gauče, jenže Dušan mě chytl za ruku...

Takže dneska po.... Strašně, ale strašně dlouhé době další kapitola. Ano, vím že kapitola nebyla ve středu ani minulý víkend a ani tuhle středu... Za vším tím je škola a mé 'úžasné' třídní schůzky... No, ale to má asi každý.... Takže díky Leík!