Brácha? Herdyn? FF- Baxtrix, Wedry a Vláďa

#4 Přiznání

Ráno

Probudila jsem se. Štěpán a kluci spali, ani se jim nedivím... Potichu jsem šla do kuchyně a udělala si kafe. Myslela jsem si že dnes to bude normální den...

,,Dobré ráno..." Trhla jsem sebou, lekla jsem se.

,,Dobré..." Sedla jsem si s kávou ke stolu. Štěpán si ke mně přisedl.

,,To si se vážně lekla?" Usmál se.

,,Se nediv... Objevil ses jako duch." Usmála jsem se taky. ,,Budu vás tu nechat samotné, musím jet nakoupit..." Řekla jsem a šla do koupelny.

,,Jedu taky. Už se mi spát nechce..." Řekl a šel se obléknout.

Pohled Štěpána

Dojeli jsme k obchodu.

,,Vem vozík.." Řekla u usmála se. Jen jsem šel pro vozík. Najednou ve mně něco hrklo.
Já ji miluju! Řeklo mi srdce, ale mozek říkal ať ji nechám přeci jen je to sestra mého spolubydlícího! Chtěl jsem jí to říct, aby se mi ulevilo. Mám ale dojem že by to nepomohlo... Šel jsem za ní.

,,Co budeš chtít k obědu?" Zeptala se.

,,Tebe...Ehm... To je jedno..." Co to kurva plácám za hlouposti?!

Pohled Míši

,,Co? Já to myslím vážně..." Zarazila jsem se, když mi došlo to co mi odpověděl.

,,Nevim..."

,,Nevadí stejně se mi vařit nechce..." Hodila jsem do košíku šáček s piškotama, mysli, džus a čtyři zmražené pizzi. ,,Ne, to není váš oběd." Začala jsem se smát, se Štěpánem je mi líp než s Vláďou. Teď jsem si to uvědomila! Miluju ho!

,,Miluju ho.." Zašeptala jsem si pro sebe.

Pohled Štěpána

Slyšel jsem Míšu jak si něco zašeptala sama pro sebe. Jen jsem se usmál.

,,Co je?" Zeptala se.

,,Nic. Co by mělo být?"

Pohled Míši

On slyšel co jsem si šeptala! Kurva!

,,Už máme asi vše..." Řekla jsem a šli jsme ke kasám. Vše jsme vyložili na pás. Zaplatila jsem a šli jsme k autu. Štěpán odvezl vozík, sedla jsem si do auta a přemýšlela. Co kdyby to bylo vzájemné? Ne, blbost... Štěpán už seděl vedle mně.

,,Jedeme?" Zeptal se.

,,Jo přemýšlela jsem..."

,,O čem?" Zeptal se a usmál se tím nejhezčím úsměvem.

,,O jedný blbosti... Neřeš to..." Jen jsem se usmála. Co když? Ne, nechci na to myslet.

,,Je ti něco?" Zeptal se starostlivě Štěpán.

,,Ne, co by se mělo stát? To se spíš stalo něco tobě... Proč jsi mi tak odpověděl?"

,,Kdy?" Dělal jako že o ničem neví...

,,Jak jsem se tě ptala na ten oběd..." Řekla jsem, a ucítila jsem jak se na mně dívá.

,,To byla blbost... Neřeš." Koukal se z okénka.

,,Aha..." Falešně jsem se usmála, asi to na mě bylo poznat... Když jsme dojeli domů kluci byli vzhůru.

,,Ahoj kde jste byli?" Zeptal se Pavel.

,,V krámě? Včera jsem totiž zapomněla nakoupit. Chtěla jsem jet sama, ale Štěpán jel se mnou." Radek se jen zatvářil jako kdybych mu něco provedla.

,,Kde je koupelna?" Zeptal se Radek.

,,Chodbou dozadu předposlední dveře vlevo." Usmála jsem se, ale Radek dělal jako bych mu něco vážnýho provedla. Nemyslím jako bych mu třeba snědla sušenku, ale jako bych mu zlomila srdce... Ne! To mi nedělejte! Proč mám takový dojem, že jsem ráda se Štěpánem, ale Radek mě má ráději? Přeci sám Štěpán řekl, že to byla hloupost to co řekl. Ó můj bože?! Proč já?

,,Aha." Řekl Pavel a já ho nevnímala. ,,Hodila by jsi nás domů? Pokud máš tedy čas."

,,Co jsi říkal Pavle?" Jsem mimo z toho že mám ráda Štěpána, ale vypadá to, že Radek mě má víc než rád..

,,Jestli by jsi nás hodila domů?" Zopakoval Pavel otázku.

,,Jo klidně. Za jak dlouho?" Odpověděla jsem.

,,Za hodinu bude stačit..." Řekl Pavel.

,,Zapomněla jsem si v autě mobil." To se povede jenom mě!

,,Počkej jdu s tebou." Řekl Radek.

,,Vždyť jdu jen k autu?"

,,Jo to vím, ale chci s tebou mluvit... jestli ti to nevadí?"

,,Proč by mi to mělo vadit?"

,,Já jen, že by si jsi neměla začínat se Štěpánem..." Řekl a podíval se mi do očí.

,,Jak to myslíš? Já s ním nic nemám..."

,,On má přítelkyni, ale je to s ním těžký. Nikol ho miluje a on ji, ale je to jedno..."

,,Ehm... Možná jsi mě neslyšel, ale já s ním nejsem!" Radek se mi podíval do očí, naklonil se ke mně a políbil. Proč mám dojem že... Ne, já nemůžu.

,,Hele nám by to taky neklapalo... Promiň..."Odstrčila jsem ho od sebe. Odemkla jsem auto a vzala si mobil který byl na sedačce.

,,Proč si to myslíš? Já nejsem jako on. Jsem lepší."

,,Maximálně tak v balení holek, ale ty nejsi můj tip takže tak..." Přišli jsme do bytu, Štěpán s Pavlem se divně tvářili... Co těm zase hráblo?!

,,Radku! Na slovíčko." Řekl naštvaně Pavel a odtáhl Radka do mého pokoje.

,,Co se stalo? Proč je tak naštvanej?" Zeptala jsem se Štěpána který stál zády ke mně. Ten mě ignoroval. Šla jsem za něj a prudce s ním otočila.

,,Na něco jsem se ptala!" Řekla jsem.

,,Viděl tě s Radkem...a já taky..." Řekl smutně.

,,Proč? Vždyť já s ním nic nemám!" Oči se mi zalili slzami.

,,A proč tě teda políbil?!" Byl naštvaný.

,,Ty na něj žárlíš? Nebo co? Já jsem ho políbit nechtěla..." Pavel i Radek vyšli z pokoje. Radek se zase tvářil že jsem mu něco provedla... To je fuk. S jedním se udobřím a další jsou naštvaný...

,,Ne....Možná?" Řekl a začervenal se.

,,Takže to co jsi řekl v tom obchodu?" Chtěla jsem to slyšet.

,,Jo byla a je to pravda." Usmál se.

,,Jedem." Řekl Pavel. Jen jsem se na něj podívala. Tak jsme tedy šli.

,,Nechtěla by jsi přijít na stream?" Zeptal se Štěpán a tím prolomil to trapné ticho v autě.

,,Ne, nemám čas." Lhala jsem, protože by mně asi Radak narozdýchal.

,,Nevadí..." Řekl Radek a tím konverzace zhasla. Rozloučila jsem se s nimi a jela na vyšetření.

Další část! Doufám že se líbí! Dnes pouze 970 slov. Díky Leík!