Brácha? Herdyn? FF- Baxtrix, Wedry a Vláďa

#5 Ne! To není možný!

Tak jo teď se dozvím pravdu, nevím jestli se mám bát nebo ne. Už jsem v ordinaci.

,,Tady máte papír a utřete si ten gel." Řekla doktorka a posadila se ke stolu. Vyplňovala mi papíry.

,,Tak tady máte a blahopřeji." Ne!!!!

,,Co?" Koukala jsem na ní s otevřenou pusou.

,,Jste těhotná, to je přeci dobře? Nebo snad ne?"

,,No nevím... Nashledanou." Řekla jsem a odešla do auta. Začala jsem brečet, mám dítě s Vláďou?! To je mnohem horší než samara, blody mary a všechny hororové postavy dohromady. Jak mu to mám říct? Začal mi zvonit mobil, byl to Štěpán oddechla jsem si ale...

 Š: Ahoj, vážně nemáš čas? Je to poslední možnost.

J: Ahoj, tak já přijedu.

Š: Díky tak ale aby jsi  tu byla do půl hodiny.

J: To stihnu.

Zavěsila jsem. Doufám že na mém hlase nebylo poznat, že jsem brečela. Zastavila jsem se ještě doma abych si upravila oči. Dojela jsem k nim pět minut před začátkem streamu. Zaklepala jsem na dveře. Otevřel mi Radek...

,,Em.. Ahoj." Řekla jsem nejistě.

,,Nazdar kluci jsou u Štěpána v pokoji." Řekl a chtěl odejít, jenže se ve mně něco zlomilo.

,,Promiň," chytila jsem ho za ruku ,,Já... nechtěla jsem aby to skončilo takhle..."

,,Je mi jedno jak to dopadlo..." Řekl a já ho pustila zamotala se mi hlava. Naštěstí jsem se udržela, abych nespadla.

,,Ty už jsi tu?" Řekl Štěpán který přišel do obýváku.

,,To by jsi mě asi neviděl. Ne?" Usmála jsem se, ale něco mi říkalo že Radek... to je fuk. Někdo zazvonil na dveře.

,,Vy čekáte někoho dalšího?" Zeptala jsem se, ale kluci se tvářili že o ničem neví. Šla jsem otevřít.

,,Ahoj? Je doma Štěpán? Mám s ním jít na 'rande'." Podívala jsem se na ní.

,,Ehm...Ty jsi asi Nikola? Že? " Z celého svého srdce doufám že není...

,,Jo, jak to víš? " Zeptala se, ale neodpověděla jsem ji. Šla jsem za Štěpánem.

,,To jsi dělat nemusel! Myslíš si že jsem tak blbá?!" Neudržela jsem se a jednu mu vlepila.

,,Co? Co jsem zase provedl?!" Koukal zmateně. Nevěřím mu ani slovo. Odešla jsem směrem k autu. Měla jsem ho zaparkované na druhé straně silnice.

,,Míšo! Počkej!" Běžel za mnou, ale já jsem ho ignorovala. ,,Né" Zakřičel, viděla jsem jen, jak padá na kapotu auta. On...on mě zachránil?!

,,Štěpáne?! Štěpáne?!" Začala jsem na něj volat, neodpovídal. Vyběhl Pavel s Radkem. Zavolali sanitku...

,,Co se stalo?" Zeptal se Pavel.

,,Štěpán mě zachránil. On vyběhl a strčil do mě tak, abych nespadla pod auto... Je mi to líto. Za všechno můžu já!  Kdybych na něj navyjela..." Začala jsem brečet a Pavel mě obejmul.

,,Ne, za to můžu já... To já jsem, sem poslal Nikolu." Řekl Radek.

,,Co? Ne! To by jsi neudělal..." Řekla jsem mu do očí, měl je plné sklamání a lítosti.

,,Ty? Ne... vážně? Proč?!" Nečekala jsem a jela do nemocnice. Šla jsem na recepci. Sestřička mi pouze řekla, že je v koumatu. Víc nic... proč? Jeho rodiče nařídili aby tam mohly pouze oni, Pavel a Radek. Jela jsem tedy domů. Otevřela jsem dveře, nikde nikdo. Byt celý prázdný, kdybych aspoň měla psa nebo kočku. Šla jsem si lehnout, doufala jsem že je to jen špatný sen. Nemohla jsem usnout, tak jsem si sedla na židli před okno a koukala ven na hvězdy na nebi.