Zakázaný ostrov

Konec plavby

Lodní deník: pět týdnů po vyplutí. Na palubě vládne monarchie. Došlo jídlo a voda. Lidé se vrhají do hlubin oceánu, nebo se navzájem pojídaj.

Greg se vyřítil na palubu ,,LAJKA UTEKLA! LAJKA UTEKLA!" ,,No a co" zeptal se nějaký trpaslík. ,,PROČ JI MÁME UVÁZANOU NA PROVAZU?" obořil se na trpaslíka Greg. ,,PROTOŽE CHCE SKOČIT PŘES PALUBU." ,, A proč chce skočit přes palubu strýčku Gregu?" zeptalo se někjaké dítě, kterému nemohlo být víc než sedum let. ,, No to si děláte srandu? Kdo sem pustil to dítě? No, na tom nezáleží. CHYŤTE LAJKU."

Mezitím na druhé straně paluby:

,,Deméter hoď mi to lano, už ji vidím." Štěpán se s elfoukou docela zblížili. ,,To se vám nepodaří! Lano je příliž slabé!" Zavolal Jonáš. Opravdu Lajka lano protrhla a radostně skočila do vody. ,, NÉ" zavolali všichni tři najednou. Lajka se vrhla do moře. ,,Zdá se mi to jediné nebo jsou s ní samé problémy?" řekla suše Deméter.

OČIMA LAJKY.

Lajka leží u kormidla. Mám takovou žízeň, že bych klidně zkočila do hlubokých vod oceánu. Já? Já cítím pevninu! Hej všichni je tady pevnina! Ovoce, stromy, maso a voda! Pozor schody na palubu, musím něco všem říct. Gregu, Gregu je tu pevnina. NE proč mě chceš chytit? Jo aha! To je hra kdo bude první na pevnině! Tudy. Hele Štěpán! Ale proč má to lano? Teď není čas na přetahování! Musím to lano přepůlit! Hotovo! Á hop. A jsem ve vodě! Pevnino už jdu!

,,ZEMĚ NA OBZORU." zařval někdo, , AUU NEKOUSEJ MĚ DO RUKY! JÁ VÍM ŽE MÁŠ HLAD! TAK SNĚS TO DÍTĚ! ALE TO JE JEDNO! ZEMĚ NA OBZORU!" Opravdu na obzoru se oběvila země s velkou sopkou uprostřed. Když se přiblížili blíž oslepilo je jasné světlo jdoucí z pláže ,,Gregu! Neřekls mi že maj místo písku slunce!" ,,To nejsou slunce to je zlato."  Než přirazily k pevnině zpráva se roznesla  mezi všechny. Už se k nim však nedostala druhá Gregova zpráva. ,,Hlavně se ho neskoušejte odnést." Takže jakmile přirazili ke břehu všichni se rozběhli pro zlato. Prvních dvacet lidí co zvedli zlato, se začali propadat do zlata, jako do tekutého písku. ,,Všichni toho nechte! Sice máme armádu plnou tesařů, dědků a dětí ale nepotřebujeme aby jste tady všichni pochcípali. Hej ty! Jo ty! Opovaž se, se toho jenom dotknout"

Večer se Štěpán procházel po pláži a sledoval hvězdy. ,, Co tady děláš" zeptala se ho. ,,Byl jsem ještě malý, když mi zemřel otec. Žili jsme ve vesnici Chyšná.

Začali štěkat psy malý Štěpán se probudil. ,,Mami co se děje? A kde je táta." ,,Pšš! Naši vesnici napadli. Táta jí šel bránit." ,,Já chci taky" ,,to nesmíš seš ještě moc malý. A jdi spát zítra už bude po všem a budeš si moct o tom všem s tátou povídat." Ale Štěpán si o tom všem nechtěl jen povídat on to chtěl zažít. Proto se opatrně vyplížil ven. Dostal jse k opevnění. Vylezl nahoru a vidí tátu. ,,Tatí, tatí" ,,Co tu děláš Štěpáne." ,,Proplížil jsem se." ,,Karle" zavolal někdo na Štěpánova taťku ,,Pozor on to umí pužívat luk. Kryj se štítem!" Karel se přetočil ke synovi ,,Jdi domů!" ,,Ale tati" ,,ŠTĚPÁNE NĚCO JSEM ŘE..." Karlovi přistál šíp uprostřed čela. ,,Tati, tati, TATÍÍ."

,,Ten večer mi zemřel otec. Sedl jsem na zadek a sledoval jsem hvězdy, do konce bitvy. Dnes je to přesně patnáct let co zemřel. Každý rok si ho připomínám sledováním hvězd. Ani jednou za těch patnáct let nebylo zataženo." ,,To mě mrzí" řekla Deméter v rospacích.

OČIMA LAJKY

Lajka se probudila. Co to cítím je to jelen? Ne jelen páchne jinak. To je Greg, už se dlouho nemyl. Počkat vždyť spadl do vody když vylejzal z vody. Tak co to potom je? Vylezu ze stanu co to je. Co to tam svítí? Hauu. Uteče to? Jako by mě to sledovalo? Haf, haf, haf. Probudím tábor.

Štěpán se probudil a vylezl ze stanu Jonáš už byl na nohou ,,Podle očí usuzuju že to je nějakej lidoop" nějaký trpaslík zařval ,,mě je jedno co to je já to prostě zabiju, aspoň se nažeru." Vyběhl s kladivem a hlasitým "zabijte to" do křoví. Po chvíli ze křoví vypadlo kladivo. Pak vypadaly kosti, lidské kosti. Házejte tam co můžete. Spustila se palba všeho možného. Od klacků,kamínků přes šípy a děti. Děti vždycky udělaly 'uííí' a zmizely ve křoví. Pak oči zmizely ,,Jdu tam" ozval jse někdo. Vytáhl ven opici velkou jako člověk. Všichni se na ni vrhli jako zvířata. Jenom Jonáš se ji pokusil nakreslit. Pak ale uznal, že má dnes smůlu. Nejen že se v té palbě, stal terčem nějakých dětí, ale než si opici pořádně prohlídl už ji nějací trpaslíci snědli. Celý tábor byl spokojený že se najedl a šel spát. Sice ještě zmizelo pár lidí, kteří doufali že i zem spí, pokusili se sebrat zlato. Jinak se v noci nic nestalo. Ani Lajka nic divného necítila.