Zakázaný ostrov

Ještěrky

,,Musíme najít Lajku!" zavelel vážně Greg po snídani. ,,Ale kde začít?" zeptal se Štěpán. ,,Tamtím směrem!" pípl kdosi kdo vylez ze stanu. Hobbit oděný do zeleného brnění, Štěpán poznal že ho museli dělat elfové, na tváři měl krátké strniště, a v puse dýmku. ,,Jak to víš?" zeptal se Štěpán. ,,Dokážu číst ze stop. A hlavně, už jsem tu jednou byl." ,,Ale to neni možný byla tu pouze jedna výprava. A já mam dobrýho pamatováka tebe bych si pamatoval." ,,Nemůžeš si mě pamatovat! Byl jsem chudý žebrák a musil jsem žebrat v Dorbu. Někdy jsem musil i krást. Pak jsem si všiml lodi na kterou nakládali jídlo. Proč si kus "nepujčit"? Vlezl jsem tam a loď odplula od břehu a tak jsem skončil tady. No ale pak došlo jídlo. Tak jsem v noci vylezl a došel si pro něco. A našel jsem lagunu kde byli ryby. Sice měli nohy, ale rychle jsem zjistil jak je zlomit aby nemohly kopat. Ale to je vedlejší. No a jestli měla hlad tak určitě šla tam. A i stopy by tomu napovídaly". Les zašustil, jako by s cestou nesouhlasil. ,,Tak jdem!"řekl vážně Jonáš.

OČIMA LAJKY

Kde to jsem? Jsou tady nějací lidé. Je to Štěpán? Takový velký oheň jsem v táboře neviděla. Co to cítím? To je smrad jako tý noci ja sežrali toho trpaslíka.

Poté co došli do laguny, všichni si všimli průzračné vody. ,,Dejà-vu" zašeptal Štěpán. ,,Cože?" zeptal se hobbit. Aby na Štěpána nepadlo nějaké podezření zakryl to další otázkou. ,,Jak se vlastně jmenuješ?" hobbit se na něj podezřívavě podíval. ,,Vždyť jsem ti to už říkal! Albert." Najednou Štěpán uviděl stopu na zemi, ale nebyla to Lajka, měla tři prsty ve předu a jeden vzadu. Všechny prsty byly zakončeny něčím co vypadalo jako dráp. Štěpán upozornil Alberta na stopy ,,Jsou asi tu tak pět minut, ale podle stop usuzuji že je to masožravec, a na lovu!" Ve skupině nastalo tížené ticho. ,,Všichni rychle k zemi!" zvolal kdosi. Štěpán dopadl na zem a slyšel z pod sebe zapraskání. ,,To byl jen klacík." řekl sám pro sebe. Když tu na jednou na dním proletěl podivný tvor. Začal očmuchávat Deméter. Tvor neměl tři prsty jen na nohou, on měl i primitivní ruce! Měl i ocas jako nějaká ještěrka. Štěpán si všiml dvou věcí najednou. Jonáš to monstrum začal kreslit kouskem uhle. A zezadu se plížil nějaký trpaslík s kladivem. Napřahuje se a BUM. Hlava ještěrky uletěla půl metru daleko. Ze zbytku krku stříkala zelená tekutina. ,,Ale?!" zaprotestoval Jonáš ,,To si člověk nemůže ani nakreslit dinosaura?!" ,,Cože co?" ,,Dinosauři- tvorové kteří žili před námi. Ale tady se jim podařilo přežít." řekl učeně. ,,ALE TO NEMĚNÍ NIC NA TOM ŽE SI HO ZABIL!" zařval na trpaslíka drsně. ,,Kde je vlastně to tělo?" zeptala se Deméter. ,,Tady ty stopy jsou pár vteřin čerstvé!" řekl Albert. ,,To máte jedno!" prohlásil Greg ještě vyděšen z útoku ,,Musíme najít Lajku!" dodal ještě. ,,Jsou tady věci co mě fakt děsí." řekl Albert rozechvěně. ,,Takže tady stopy Lajky končí. Oběvujou se tady zato stopy připomínající naše ruce asi den nebo dva starý. A nejhorší je že den dindrosurus." ,,Dinosaurus!" opravil ho Jonáš. ,,Tak ten dinosaurus tu nebyl sám, je jich tu asi deset a jdou směrem kterým odnesli Lajku!" dořekl "proslov" dramaticky.

OČIMA LAJKY

,,Co budu dělat ty opice mě unesly Už je noc. A ktomu tady vysim pověšená u nějakýho domku. A co je zase tohle za smrad? Smrdí to jako nějaká ještěrka! Támhle co to ty opice dělaj?  Něco staví! Překoušu ty lana a půjdu se podívat!" Dostala jsem se až k těm opicím a zjistila sem že staví hradby. Najednou slyším řev, ale né řev bolesti ale řev útočný. Bojový pokřik. Najednou na nás něco zaútočilo. ,,Ještěrky?!" Řekla jsem si pro sebe. Všimla jsem si že ty opice z nich mají strach. ,,Ještěrky útok, my obrana!" snažila se o zabránění paniky hnědá opice. Moc to ale nepomáhalo, tak jsem přišla k ní, docela ji překvapilo že jsem utekla, a zavila jsem. Všichni najednou dávali pozor. Opice to zopakovala. Zabránila tím další panice. Opice přinesli kamínky a dali vařit vodu nad oheň. Pak začali házet kameny po dinosaurech, kteří si z toho však nic nedělali. Pak čtyři černé opice přinesli vodu která za tu dobu dostala do varu. Šla jsem se kouknout co s ní hodlají dělat. Najednou, když se až příliž přiblížil jeden dinosaurus, vodu vylili přes hradby. Dinosaura to naštvalo, co naštvalo doslova rozzuřilo, a vyvrátil, s velkou ránou, čtyři pilíře z opevnění. Věděla jsem že musím zakročit. Zakousla jsem se mu do ocasu. Zařval bolestí. A začal házet ocasem, jako když ulovíte rybu a položíte ji na zem. Nehodlala jsem ho pustit. Když tu si začal kousat do ocasu, tak dlouho než si ho ukousnul. Odletěla jsem. A zavila bolestí pak mě pokropila zelená tekutina. Jeho krev. A pak si nic nepamatuju.

,,Slyšeli jste to!" zavolal Greg ,,To je Lajka!" zvedl se a rozběhl se směrem k opičí vesnici. ,,Co to dělá! Vždyť se úplně pomátl!" zvolal Albert. Všichni se rozběhli za ním. Běželi dobrých deset minut, když uslyšeli bolestné zavití. ,,DAREBÁCI! BARBAŘI! PITOMCI!" zařval naštvaně Greg a rozběhl se ještě rychleji. ,,Kdo by to do takovýho dědka řek! Vždyť jsem už unavená i já! A to jsem elfka." řekla vyčerpaně Deméter. Po pár minutách uslyšeli bitevní vřavu. ,,Musíme vymyslet plán!" zašeptal Jonáš ,,Kde je zase Greg?!" dodal naštvaně. ,,ZA LAJKŮ!!" řval rozzuřený Greg s kladivem v ruce kterým drtil kosti dinosaurů. ,,Jdi už fakt do pr**le" ulevil si Jonáš. Ale najednou zemi pokropila červená tekutina. ,,Gregů!" zvolal Štěpán a běžel za ním do bitevní vřavy. Naštěstí Gregovi ukousli jen ruku po které mu zbyl zkrvavený kus kosti. Naneštěstí je obklíčili asi čtyři raptoři. Už, už se jeden z nich oháněl po Štěpánovi když tu se pod nimi začala třást země. Najednou se země pod nima začala potápět. Raptoři se naštěstí vody báli a utekli. ,,Rychle vypadněte! Jděte k těm opicím." zavolal Albert. Štěpán podepřel Grega. ,,Nech mě, já to zvládnu sám." odporoval Greg. Poté co Greg vylezl na pevninu se země se Štěpánem zatopila a on musel plavat. V tu chvíli mu došlo že má zlomenou ruku tudíž nemůže plavat. Když tu se ocitl pod vodou. Pomalu se začal loučit se životem. Už viděl mžitky před očima. Pak se mu něco zakouslo do ruky a začalo ho to tahat nahoru. Když se Lajka, která se Štěpánovi zakousla do ruky, vynořila na hladinu všichni se začali radovat. ,,nebýt konec, potopa přicházet, jít kryt, vy taky!" rozkazovala hnědá opice. Všichni šli do krytu, až na Štěpána. Toho tam museli odnést. Když vešli do kovovýho krytu. ,,Všichni se nevejít, jeden oběť." Řekla hnědá opice. ,,Já se obětuju!" řekla Deméter...