Princess And The Cat |w. @BadKitty03

8

,,Moje komnata? Vězni by neměli mít komnatu." kroutila hlavou. ,,To sice ne, ale vy jste tu do konce svých dní." promluvila černá kočka a trochu se zavlnila.

,,Proč zrovna kočky?" zeptala se řečnickou otázkou, ale černá kočka už se chystala odpovědět, když jí do toho skočila bílá kočka.

Wayzz hodil přísným pohledem po Plaggovi a ten se zazubil. U kočky to vypadá dost divně, ale vážně to udělal.

,,Co jste k sakru zač?" zeptala se netrpělivě a zvířata se na sebe podívala. ,,A kde je on?" zeptala se znovu a zachvěla se, když o něm musela mluvit.

,,Náš pán? Někde v západním kří-Teda. Někde v hradu!" snažil se to všechno zakecat Plagg a kýval hlavou jako zběsilý.

,,Západní křídlo? Co je tam?" zeptala se zaujatě a poklekla ke kočkám.

,,Tam? Nic, nic, absolutně nic!" bránil se Wayzz a ocasem mrskl po Plaggovi, který přikyvoval.

,,Dobře..?" zeptala se trochu nejistě.

,,Tak.. Necháme vás tady, ať se zabydíte." ozval se Plagg a oba odcupitali z komnaty.

Marinette se rozhlédla po honosné místnosti a okamžitě se jí z očí vyvalil potůček slz, který máčel její krk. Stále v ruce svírala přívěšek od svojí zesnulé matky a pořád se snažila pocopit svou situaci.

Je v nějakém zmrzlém, smutném, ponurém hradu, kterému vládne ošklivá černá kočka. Tedy Kocour. Ošklivý Černý Kocour. Jako služebnictvo má další kočky a žijí tu už bůh ví jak dlouho.

A navíc, je tu do konce svého života. Její otec už jí nikdy neuvidí a ona nikdy neuvidí jeho. 

Nikdy.

Nikdy.

To slovo nabralo zcela nový význam a Marinette to položilo na kolena.

•

,,Pane! Nemohl jsem jí nechat v té kobce! Vždyť by zmrzla!" obhajoval se jeden z kocourů a zběsile u toho mával ocasem.
,,Vlezla nám na území, Plaggu!" zahřměl ještě větší kocour.
,,Mohla by to být ona, nó ne? Vždyť zachránila svého otce! Mohla by zachránit i nás!" zvolal nadějně Wayzz a zapředl u toho.
,,Řekni Bee ať připraví o talíř navíc. Budeme. Mít u večeře o člena navíc." řekl již vyrovnaně a po schodech se dostal až před komnatu, kde byla uplakaná Marinette.
Třikrát zabušil na dveře, ale nic se neozvalo.
Když se Kocour otočil, už za ním byli jeho slohové.
Nebyli to přímo sluhové, ale on je tak bral.
,,Myslíte, že je vhodné bušit na dveře, když je v takovém rozpoložení?" zeptal se Plagg.
Taky to tak nikdy nebylo. Nikdy nemuseli mladému pánovi prokazovat takovou loajalitu. Ano, byl zlý, panovačný a rozmazlený, ale někdy uměl být milý.
Po prokletí už byl jen zlý.
Kocour zabušil už mírněji a odvážil se ke slovům.
,,Čeká na vás večeře." řekl jak nejlépe dokázal.
,,Já nemám hlad." odsekla dívka za dveřmi a modlila se, aby je to zvíře nevylomilo. Jasně, že měla hlad. Jenže ji v tom bránil pud sebezáchovy. Co když je ta večeře ona sama?
,,Ale s nikým jiným tu večeřet nebudete." smlouval už podrážděněji. Nesnášel, když se mu někdo vzpíral.
,,Klidně umřu hlady!" vykřikla z nenadání a prudce si stoupla.
,,Vzal jste mi všechno a já budu dělat všechno proto, abych utekla a řekla o vás ve vesnici! Jste zrůda!"
Křičela jako smyslů zbavená. Nevěděla, kde se to v ní vzalo, ale muselo to ven.
,,JAK CHCETE! Z TÉHLE KOMNATY UŽ NEVYJDETE!"
Zařval, až z toho bylo slyšet prskání naštvané kočky.
Pak tlapou přes dveře sekl a tak si dveře vysloužily obrovský šrám.
Pak už jen zafuněl a po čtyřech se odebral pryč.
Wayzz a Plagg se na sebe podívali.
,,Bude to těžší, než jsme mysleli, že?" zeptal se jeden z Kocourů a oba na sebe kývli.
,,Musíme to říct Bee." rozhodl Plagg a i oni se vydali od komnaty, kde byla zlomená dívka, pryč.