Dědička Salazara Zmijozela

Pozvánka

Odložila jsem nedočtenou knihu na stolek a promnula si oči. Přestože hodiny na krbové římse teprve odbíjely čtvrtou, za okny byla již tma, která se mě pomalu snažila ukolébat ke spánku. Byl čas vyrazit domů. Pomalu jsem své nohy vyhrabala z vyhřáté deky a protáhla se. Poté jsem se rozhlédla po špatně osvětleném salónku a snažila se najít tvar ve stínech, co by připomínal domácího skřítka. Neúspěšně.

Nejspíš se potuloval někde po domě. Nebo ještě hůř si zase povídal s babičkou Electrou... Při téhle myšlence mi přejel mráz po zádech. Madam Electra – jednalo se o věčně nabroušenou starou dámu z obrazu, u které by se milé slůvko, či pouhý náznak úsměvu dal považovat za zázrak. A naprosto jsem chápala všechny příbuzné, co se od ní drželi v dostatečné vzdálenosti.

Vydala jsem se do jídelny rozhodnuta, že pravdivost své domněnky nehodlám zjišťovat. Hold odejdu bez zanechání jakýchkoliv instrukcí, i když bylo jasné, že domácí skřítek ví nejlépe, co je potřeba pro udržení domácnosti.

Ve tmě jsem rozeznala tmavé stíny jídelního stolu a židlích rozmístěných okolo. Dlaní jsem přejela po jednom z opěradel, abych se držela správného směru, až jsem nakonec došla ke svému cíli – k vyhaslému krbu. Z hluboka jsem se nadechla a nabrala z připravené bílé misky prášek, který v momentálním světle vypadal mnohem tmavěji, než ve skutečnosti byl.

„Sakra", bez ohně to nepůjde, zaklela jsem tiše. Proč ten letax nemůže být u každého krbu? Nebo proč Krátulu nenapadla tak očividná myšlenka, že tu na noc zůstávat nebudu?  Vztekala jsem se, zatímco jsem se snažila bezpečně dojít zpět na chodbu.

„Má paní má nějaké přání?" ozvalo se od schodů, až jsem překvapením málem vyjekla. Zamračeně jsem si domácího skřítka změřila a v duchu jej oslovila dalšími nehezkými výrazy. Ví, jak moc nemám ráda to oslovení. Copak mám sto let, aby mě oslovoval paní?! „Jen jsem na odchodu," odpověděla jsem mnohem klidněji, než se ve skutečnosti cítila.

Krátura něco zahlaholil a následoval mě do salónku. Nad jeho počínáním jsem se slabě usmála. Bylo milé pozorovat Kráturovu snahu o zdvořilost, i přesto že jediný koho měl aspoň trochu rád byla mrtvá žena, soptící nenávistné nesmysly přes obraz. Pár slovy jsme se rozloučili a já se poté ocitla v zelených plamenech, co mě přenesly domů.

Z krbu jsem poněkud nemotorně vyskočila, abych se následně nepopálila a následně si zacpala nos. Něco tu divně páchlo. A také nebylo divu. Z místnosti, kterou jsem si vybrala jako svoji cílovou stanici, se takové vůně...zápachy linuly často a čas od času pohltily i celý dům! To pak byl člověk rád za útočiště, i když to znamenalo opuštěný dům s podrážděným skřítkem a spousty bolestných vzpomínek na rodinu, co jsem neměla šanci poznat.

Můj pohled zabloudil na dvě ženy v ochranných oděvech, sklánějících se nad kotlíky se smradlavým obsahem. Ano, nebylo nejmenšího údivu, že si nikdo nepovšimnul mého příchodu, když všechnu pozornost zaměstnávaly plné kotlíky. Kdo ví, co z toho nakonec zase bude...

Mladší žena, něco zamumlala a zapsala do tlustého zápisníku. Tiše jsem ji pozorovala. Ona i starší žena vedle ní, byly prací zcela pohlceny. A nejen v tom si byly podobné. Kdyby na sobě neměly ochranný oděv, člověka by napadlo, že jediné, v čem se liší, je jejich věkový rozdíl. Jinak obě byly stejně vysoké, dlouhé vlasy, které obyčejně mívaly svázané do složitých copů, odkrývaly jejich tváře s jasnýma hnědýma očima, kterými vždy vše bedlivě pozorovaly, a dokonce i jejich úsměv byl totožný! Oproti tomu já, i když nebyl nejmenší pochyb o stejné rodové krvi, nedokázala působit stejně spořádaně a moudře jako ony. Hnědé vlnité vlasy jsem měla neustále rozevláté všude okolo, nebyla zdaleka tak vysoká, ale snad trochu ještě povyrostu, a už vůbec jsem nevlastnila stejně moudře vypadající hnědé oči, ale naopak bouřkové probíjející po otci. Mé oči dokonale prozrazovaly moji drzost, kterou moje matka Megan ani babička Elizabeth zrovna neoplývaly a pokud ano, jen málokdy ji projevily.

Babička jako by vycítila, že je někdo pozoruje a zvedla hlavu směrem ke mně. Na tváři se jí objevil omluvný úsměv, ale to už odkládala rukavice a ptala se mne, jak jsem strávila odpoledne. Mamka, která si moji přítomnost také uvědomila, se k nám hned připojila, a i ona odložila svůj ochranný oděv. Usadily jsme se do pohodlných křesel v barvách podzimu a na chvíli nechaly kotlíky pobublávat.

„Na čem vlastně pracujete?" zeptala jsem se zvědavě a hned také dodala, „hrozně to smrdí." Babička se zachichotala, když na ni mamka začala ukazovat, že celé to byl její nápad a že hadovky smrduté nebylo moudré použít. A jak jsem se obávala, onen puch se dostal, až do druhé části domu. No skvělý, díky výzkumu na lék pro obnovení paměti, budu nejspíš spát na zahradě... Škaredě jsem se na babičku podívala a nechápala, co je tu tak vtipného a zdálo se, že sama to neví ani mamka. Kdo ví, co do těch kotlíků všechno přidaly. V minulém výzkumu třeba použily omylem špatný výtažek a pára z lektvaru je na pár hodin přivedla do takové euforie, že nakonec skončily na dvě noci s teplotou. No jo, když je venku zima, neměly by chodit bosy a už vůbec ne se válet ve sněhu bez zimního oblečení...

Avšak zdálo se, že dnešní pokusy mají plně pod kontrolou, tedy až na ten puch linoucí se celým domem a až moc dobrou náladou babičky na to, že měla mít noční u Munga.

Babička a stejně tak mamka byly lékokouzelnice, což byla práce na více než plný úvazek. Znamenalo to být neustále v pohotovosti, objevovat nové léky na nemoci a skoro žádný volný čas. Ale na všechno z toho jsem byla zvyklá a dopomohlo mi to být mnohem samostatnější než moji vrstevníci a řekla bych, že i vyspělejší.

Proto mě vůbec nepřekvapilo, když mamka nakonec prohlásila, že budu spát mimo domov. Za 1. fakt ten puch nebyl příjemný a za 2. jsem stejně být sama doma dnes nechtěla. Jako ona samota je dobrá, ale jen po určitou míru. Avšak co mě naopak překvapilo a z čeho jsem málem skákala radostí pět metrů vysoko, byla pozvánka od mého kmotra na pár dnů strávených v Bradavicích. A to jsem si nemohla nechat ujít, jak zimní Bradavice, tak Severuse, kterého jsem už pár měsíců neviděla.