Day twelve.

11 4 1
                                    

Byla tak neskutečně krásná.Její dokonalá pleť byla pláčem jemně začervenalá.Bála se.Strach je jedna z emocí , dokazující lidskost .Byl jsem šťastný.Je to možné?Ano,je to pravda.Jsem šťastný.„Děkuji ti"Zašeptal jsem jí do ucha a pomalým pohybem začal střepem řezat do jejího hrdla.Pomalu vydechla.„Ty jsi můj anděl"Pohladil jsem jí po vlasech.„Já jsem špatný člověk."Utřel jsem jí slzy.„A ty mě teď vezmeš do nebe"Střep jsem si bodl hluboko do hrudi a lehl si vedle jejího bledého těla, ležícího v kaluži krve.Už vidím světlo. 

12 DAYSKde žijí příběhy. Začni objevovat