The Devil by NicoleBelieber16

Chapter 19: Don't You Remember Me?

Z pohledu Justina:

Když Cassie vyběhla z domu, okamžitě jsem se začal bát. Jdou po ní lidé a teď, když má svésíly je ještě více nebezpečná s tím, že neví, jak je používat. Ubezpečil jsem se, že Travis je v pořádku, vzal si bundu z gauče a vyběhl ven k mému autu. Jestli se Cassie něco stane, tak někdo bude zabit.

Viděl jsem ji běžet po silnici a stočil si okénko. Křičel jsem její jméno, ale běžela rychleji, následoval jsem jí dokud nezaběhla do lesa. Vyšel jsem z auta a studený vzduch narazil do mé tváře, ale v tento moment jsem se o to nezajímal. Díval jsem se okolo, abych se ujistil, že nikdo není v okolí a vběhl do lesa. Díval jsem se okolo a zahlédl něčí pohyb. Běžel jsem tam a viděl Cassie na zemi s hlavou v hromadě listí s člověkem, stojícím nad ní. Mé oči se vykulily, když jsem viděl kdo to je a běžel k nim.

„PŘESTAŇ“ Postrčil jsem ho na zem a přemístil tělo Cassie do mého lůna. Vypadala tak slabě, její oči byly modré. Bylo téměř třicet stupňů, ale její tělo bylo pravděpodobně studenější vzhledem k tomu, že má být horká. Vzal jsem její tělo a donesl ji do auta. Podíval jsem se okolo a došlo mi, že se ten člověk odplížil pryč. Podíval jsem se tam, kde předtím byl. Jak to dokázal? Nebyl jeden z nás.

Řídil jsem po cestě k domu, Cassie vytáhl z auta a vzal ji dovnitř. Všichni tady stále byli a podívali se na Cassie s šokovanými tvářemi.

„Vezmu ji nahoru, nikdo nás nerušte, rozumíte?“

„Ano pane“ Vyšel jsem nahoru s Cassie v rukou a položil ji na postel. Zakryl jsem ji peřinou a chytil její ruku do té mé. Zachvěl jsem se od toho studena její ruky a podíval se jí do tváře. Odstranil jsem jí vlasy z tváře a povzdechl si.

„O čem jsi přemýšlela?“ Nepohnula se a já jí políbil na rty předtím, než jsem vstal z postele. Sešel jsem dolů po schodech, abych jí donesl něco teplého k jídlu a viděl ostatní v obývacím pokoji.

„Jen chceme vědět, jestli je v pořádku“ Řekla Lola s vážnou tváří.

„Já nevím, spí“ Přikývli a já se po tom odplížil pryč. Slyšel jsem zezhora bouchnutí a vyběhl nahoru, jestli je Cassie v pořádku. Byla na zemi, držela si hlavu se zmateným výrazem na tváři.

„Cass, jsi v pořádku?“ Podívala se na mě a poté po pokoji.

„Cassie?“ Vstala se a ukázala na sebe.

„Já?“

„Jsi jediná Cassie v domě“

„P-promiň. Kdo jsi?“

„Neznáš mě?“ Řekl jsem šokovaným hlasem.

„Ne, jsme kamarádi?“ Zakašlal jsem a pokroutil hlavou.

„Ne jsme uh... jsme něco jakoby spolu“ Její hlava se otočila na stranu a zakousla se do rtu.

„Nevypadáš povědomě. Jsi si jistý, že jsem ta dívka?“

„Jsem v pohodě, možná by sis měla lehnout“ Přešel jsem k ní, ale uhnula se.

„Co se děje?“

„Dokážu to udělat sama, díky“ Přikývl jsem a ona se dostala na postel. Zakryla se přikrývkou a já se posadil vedle ní.

„Co si pamatuješ jako poslední?“

„To je jedno... jsem stále ve Washingtonu?“ Šokovaně jsem se na ní podíval.

„Cassie, ve Washingtonu nežiješ téměř tři roky. Jsi v Conneticutu, Brooksfieldu, abych byl přímý“