,,...a jsem YouTuber."

|7|

O 14 dní později...
,,A tvoji rodiče o mě ví?" Zeptal se mě Vláďa při procházce po venku.
,,Ví o tobě jako o kamarádovi ale jako o mým klukovi ještě ne. Už je na čase abych jim to řekla no. Ale počítej s tím že tě budou chtít vidět." Řekla jsem nervózně.
,,Je mi to jasný. No tak já tam s tebou po tý procházce půjdu. Co na to říkáš?" Nabídl mi.
,,No asi to tak bude lepší. A čím dřív jim to řeknu tím líp."

Po procházce která trvala skoro hodinu jsme se vydali k našemu bytu. Neměla jsem z toho vůbec dobrý pocit.

Dala jsem klíče do zámku a rozhlídla jsem se. Nikde nikdo ale z obýváku se ozývala televize.

,,Pojď dál." Řekla jsem tichým hlasem a vydala se k obýváku.

,,Mami? Tati?" Řekla jsem a mávla rukou na Vláďu aby ke mě přišel.
,,Ano?" Odpověděl mi táta.
,,Mami,tati.. Tohle.. je.. můj přítel." Řekla jsem a viděla jsem jejich nechápavé výrazy.
,,Takže vy jste přítel naší dcery?" Zeptala se máma.
,,Ano." Odpověděl Vláďa.
,,Tak nám o sobě něco řekněte." Pobídl ho táta.
,,Takže.. Jmenuji se Vláďa,je mi 20 a jsem YouTuber." Odpověděl a já věděla že je zle.
,,A dál?" Zeptala se máma.
,,Dál nic." Řekl.
,,Vy nechodíte na nějakou vysokou školu?" Zeptala se máma.
,,Ne,nechodim." Usmál se.
Máma se na mě podívala a řekla "No tak o tom si popovídáme."
,,Ehmm..dobře. Ale já ho ještě půjdu vyprovodit."

,,Proč se mě tvá máma ptala na vysokou školu?" Zeptal se mě.
,,Já jí řekla že tam chodíš abych se s tebou mohla dál scházet." Sklopila jsem oči do země.
,,Ty jsi blázen. Víš že z toho budeš mít ještě větší problém?"
,,Jo vím. Ale zkusím to nějak vyřešit." Dala jsem mu pusu na rozloučenou a šla jsem domů.

,,Mami? O čem jsi si chtěla popovídat?" Zeptala jsem se mámy která seděla u kafe v kuchyni.
,,Ty jsi mi lhala že?" Řekla a zamíchala si kávu.
,,Hm.."
,,Proč?"
,,Protože.."
,,Tak odpovíš mi nějak normálně nebo co?" Zakřičela na mě máma.
,,Nekřič na mě!"
,,Tak mi prosim tě odpověz normálně a ne "hm" nebo "protože"."
,,Protože už mě nebavíte." Řekla jsem drzým tónem.
,,Co prosim?" Nevěřila svým uším.
,,Nebavíte mě. Pořád mi něco zakazujete. Chcete abych se bavila jen s těma co mají dobrý prospěch ale co když si s nima nerozumim?! S Vláďou jste mi zakázali se bavit,tak jsem se tohle musela vymyslet.." Máma mi skočila do řeči"Prostě se s nim přestaneš stýkat. Zakazuju ti to!" Bouchla rukou do stolu.
,,Co prosim?! Já Vláďu miluju,tohle mi zakázat nemůžeš!"
,,Ale můžu."
,,Sakra je mi už 17 dejte mi volnost! Fakt mě nebavíte. A víš co? Dej mi pokoj!" Zakřičela jsem na ní a šla se zavřít do pokoje. Jen jsem zaslechla z kuchyně jak máma pronesla "Máš zákaz vycházet z domu. MÁŠ DOMÁCÍ VĚZENÍ!"
,,To jo." Řekla jsem si a naštavaně jsem sebou hodila na postel. A aby toho nebylo málo tak za mnou přišel i táta.
,,Ty jsi nám lhala,jsi si toho vědoma?"
,,Tak ne asi." Řekla jsem drze.
,,Nebuď drzá. A navíc se s ním přestaneš stýkat ano?"
,,Ne."
,,Prosim?"
,,Ne!" Odsekla jsem.
,,Jo? Tak víš co? Si za nim klidně běž! Jak ráda se ještě vrátíš od..od nějakého přiblblého YouTubera! Spletl ti jenom hlavu a za pár týdnů tě odkopne!" Bouchly tátovi saze.
,,Jo? Myslíš? Fajn.. Fajn!" Zakřičela jsem a zavřela se v pokoji. Začala jsem přemýšlet nad tím,co mi řekl táta o tom,že si mám za ním jít.

,,Taky že půjdu!" Řekla jsem si pro sebe a šla si pro kufr. Sbalila si nějaký trička,mikiny,legíny,kraťasy,... A šla odpočítávat minuty do 17.00 až mámě a tátovi začne Soudkyně Barbara a půjdou se dívat do ložnice a já se v klidu vypařim.

Bylo 17.18 a v kuchyni bylo ticho. To znamenalo že máma s tátou už jsou v ložnici a dívají se. Opatrně jsem otevřela dveře a rozběhla se i s kufrem ke vchodovým dveřím.

Za 2 minuty jsem už klepala na dveře od Vláďova bytu.

,,Čau. Co tady děláš?" Otevřel mi dveře Péťa.
,,Čau. Je doma Vláďa?" Zeptala jsem se.
,,Jo je."pustil mě dál"Ale točí video,budeš si muset počkat."
,,To je v pohodě." Řekla jsem a sedla si na gauč.
,,A proč máš ten kufr?" Zeptal se.
,,Ále..to je nadlouho. Ale myslím si,že teď u vás budu pár dní spát." Mávla jsem rukou.
,,Za to můžou tvý rodiče co?" Zeptal se.
,,Jako jo.. Jak to víš?"
,,Vláďa mi o nich vyprávěl." Mávl rukou.
,,Aha. Ale hele..nevadí ti že tady budu,že ne?"
,,Pokud nebudeš jíst moje jídlo tak ne." Mrkl na mě a odešel do svého pokoje.

Asi po 6 minutách ze svého pokoje vylezl Vláďa. Já se za nim rozběhla a obejmula ho.

,,Co ten kufr tam?" Zeptal se.
,,Máma zjistila,že jsem jí o tobě lhala.. Tak jsme se pohádaly.. Řekla že se s tebou mám přestat stýkat a tak.. A já si stále stála za svým.. A táta mi pak řekl že si mám za tebou jít. Je to spíš takový útěk.. Ale.. Nevadí ti že tady pár dní budu?"
,,Nee,nebude. Ale aby z toho nebyl problém.."
,,Nebude." Usmála jsem se.