Jak se Naty stala slavnou

Ona...

Tahle kapitola bude výjimečně z jiného pohledu než od Naty. Neukamentujte mě za to prosím.

Pohled Leny

,,A líbí se vám někdo odtud?" zeptala se tupě Celina

Na to, že nám všem bylo okolo 15. Tak je to hodně hloupé. Já jsem neodpovídala, ale najednou spustila s odpovědí ona.

,,Mně ano..." odpověděla tiše a začala si namotávat pramínek svých hnědých vlasů.

Všechny se na ní hned vrhly s dotazy na to ,,Kdo?"

Ona se jen usmála ,,Ale to je jedno.." řekla spíš jen proto, aby se začali všichni znovu ptát. Taky se tak stalo...

Konečně to s ní vydolovali. ,,Lukas" (jak nečekané)

Všechny se na ní podívali udiveně. Jen já jsem si připadala, jako by mi zarazila nůž do srdce. Proč?

Nikdy jsem se do nikoho nezamilovala, ale ona to změnila. Je to láska? Ano je, změnila vlastně můj život.

Podívala se na mě, její hnědé oči mě propalovaly a já se v nich pokaždé utápěla, ale dnes ne, tolik mě to bolelo, co před chvíli vyslovila. Nevydržela jsem to. Musela jsem odejít. Nemohla jsem tam být, když tam byla ona, ne po tom, co právě řekla.

Milovala jsem jí, nevím proč právě jí. Tohle mě dostalo na dno, na to dno, které mi je tak známé.

Začala jsem chápat vsechny ty "hloupý" řeči o bolesti srdce. Protože to moje trpělo.

Když jsem běžela chodbou pryč slyšela jsem hlasy říkající
,,Kam běžíš?" nebo ,,Proč odešla?"
Běžela jsem až k východu. Kde jsem se konečně nadechla čerstvého vzduchu.

Konečně

Už jsem nemohla dál běžet, vzdala jsem to. Sedla jsem si na schody a začala jsem brečet. Slzy bezmoci mi stékali po tváři. Najednou se otevřeli dveře, za mnou, byla to ona.

,,Co se děje?" zeptala se

Nic jsem neodpovídala, sedla si vedle mě. Dala mi ruku kolem ramen. Cítila jsem jí vedle sebe. Chytla mě za ruku.

,,Co se děje?" zopakovala mi

Nic jsem jí nedokázala říct. Když nad ní přemýšlím. Tak je to tak jednoduché, ale teď ne. Najednou mě chytla pod bradou.

Políbila mě...

Dlouze a procítěně. Její rty chutnají přesně tak, jak jsem si to tajně představovala.  Najednou mě přestala líbat. V jejich očí byl vidět zmatek. Byla zmatená ze mě...

Z holky co má blond vlasy, má oříškově zelené oči a její "přátelé" jsou, vlastně počkat já nemám žádné přátele.

Není to směšné. Když tě zmate někdo takový. Jí, překrásnou holku, která může mít snad každého. Holku, která je normálně, tak sebejistá?

Ta hnědovlasá holka, která je neustále v mé mysli.

Najednou se zvedla ,,Hlavně to NIKOMU NEŘÍKEJ!" řekla. Pak už jen zmizela ve tmě.

Zůstala jsem tam jen tak sedět. Sama. Ve svých myšlenkách a zmatená tím, co se právě stalo. Moje srdce začalo bít jako o závod. Nepříjemně se mi sevřela hruď. A v mé hlavě byla jen jedna otázka.

,,CO TO?!"

Byla jsem vysílená a unavená, rozhodla jsem se, že už půjdu spát. V pokoji nebyla, nedivím se jí, taky bych tu teď nebyla.

Ráno mě probudily paprsky slunce, které mi svítily přes okno na postel.

Ona...

Má první myšlenka, že už nikdy nebudu moct, zažít její rty na těch mých..

Že už jí nikdy neuvidím...

Tun tun tun, další část. Je to divná část, a asi jste pochopili že "ona" je vlastně Naty, pokud ne tak dělejte že to nevíte.

❤❤Bitches❤❤