Jak se Naty stala slavnou

Nehoda

Byla jsem rozhozená. Co jsem to udělala? Co se to se mnou děje?! Jak-jak jsem to mohla udělat? Jak jsem jí mohla políbit. Vždyť miluju Lukase nebo já už nevím.

Šla jsem uličkou dál od hotelu, od místa kde jsem to udělala. Proč jsem za ní šla? Proč jsem tam nezůstala?

Po pár minutách jsem začala vnímat okolí, ztratila jsem pojem o čase, nevěděla jsem jak dlouho jsem šla, nevěděla jsem kam jsem šla. Ztratila jsem se, super, co teď? Rozhlížela jsem se po okolí, snažila jsem se najít cokoliv, co by mi řeklo kde se nacházím. Bingo! Uviděla jsem nějaký klub, zamířila jsem k němu.

Bodyguard se na mě podíval, prohlédl si mě, ale nakonec mě pustil dovnitř. Schody vedli dolů, do sklepení. Uvnitř klubu se rozprostíral cigaretový kouř, páchlo to. Zamířila jsem k něčemu co představovalo bar.

Sedla jsem si na židli a čekala až ke mě přijde barman a já se ho budu moct zeptat kde jsem. Do háje, to asi budu muset říct německy.

,,Wo bin ich?" poskládala jsem nějak větu.
(Kde to jsem)

,,In Berlin" zasmál se barman.
(V Berlíně)

Ugh, nemohla jsem si vzpomenout jak se to řekne, moje naděje opadávala. Nechtěla jsem jim volat, nechtěla jsem ať mě hledají, ne potom co se stalo.

,,Doprdele, proč neumím německy?" řekla jsem si pro sebe.

,,Aaaa turistka" zasmál se barman.

,,Co?!" otočila jsem se.

,,Řekl jsem turistka" zopakoval.

,,Vy-vy mi rozumíte?" vykoktala jsem.

,,Ne, jenom trpím samomluvou" hahaha fakt vtipný ,,A co tady taková mladá holka dělá sama?'' zeptal se.

,,Sama nevím, zabloudila jsem a chtěla jsem se tady zeptat kde jsem.'' nemělo cenu si něco vymýšlet, tak jsem mu to řekla na rovinu .

,,Jsi v klubu Tresor, blízko Sprévy'' nechápavě jsem se na něho podívala ,,Spréva je řeka protékající Berlínem'' vysvětlil mi.

,,Aha, nevíte jak se dostanu hotelu Rocco Forte?'' zeptala jsem se.

,,Zaprvé můžeš mi tykat, jsem Ondra a zadruhé jestli chvíli počkáš tak tě doprovodím stejně tu zachvíli končím'' nevím proč ale věřila jsem mu, nevypadal nějak nebezpečně.

,,Dobře, já jsem Naty, nedáš mi zatím nějaký džus?'' usmála jsem se.

,,Pěkné jméno, tady máš. Je to na účet podniku'' podal mi oranžovou tekutinu ve skleničce ozdobené modrým paraplíčkem a žlutým brčkem.

,,Děkuji'' napila jsem se svého pití, bylo fakt dobré.

Přibližně hodinu trvalo než mu skončila směna, aspoň si to myslím nemám teď moc představu o čase, nějak mi to nevadilo. Vždycky když měl chvíli čas tak jsme si povídali, zjistila jsem že tady je jenom na praxi a že bydlí v Chomutově. Bylo mu 18, já mu tipovala tak 23.

,,Tak jdeme?'' sesedla jsem si ze židle a šla pomalu za Martinem, který mě vedl z klubu. ,,A co vlastně děláš v Berlíně?'' zeptal se mě když jsme vyšli

,,Jsem tu s přáteli, byli jsme tu na koncertě Macuse a Martinuse, jsou to kamarádi, aspoň se tak chovají :D'' řekla jsem mu ve zkratce

Začalo svítat, to jsem byla pryč celou noc? Asi proto jsem tak unavená.

Povídali jsme si s Ondrou o všemožných blbostech, byl to milý kluk, dlouho jsem se tak nezasmála, jako teď.

,,Už jsme tu'' řekl když jsme stáli před hotelem Forte

,,Děkuji za doprovod'' objala jsem ho

,,Ehm, Naty? Jestli chceš tak si můžeme vyměnit čísla a někdy si zavoláme.'' navrhl

,,Jo klidně'' napsala jsem mu moje číslo a on mi zase napsal jeho číslo, potom jsem pomalu šla do hotelu, měla jsem namířeno k nám do pokoje.

Zarazila jsem se, Lena šla po chodbě naproti mě. Šla jsem rovně dokud nebyla asi metr ode mě. Nebyla to Lena, byla to Lisa.

,,Ahoj. Jak to dopadlo s Lenou?'' zeptala se mě

,,Jak by t-to mělo do-dopadnout?'' vykoktala jsem

,,Běžela jsi za Lenou ne? Já jenom co s ní bylo'' odpověděla jsem

,,Asi dobře'' při vzpomínce co se včera dělo jsem se zachvěla

,,Tak já jdu na snídani, ty soudím podle tvých kruhů pod očima jdeš spát'' musela jsem vypadat asi hrozně

,,Jo, jdu spát'' objala mě a já zamířila dál k pokoji

Stála jsem přede dveřmi, držela jsem kliku v ruce a chtěla ji potáhnout dolů a tím otevřít dveře, teprve teď mi ale došlo, že je tam určitě Lena. Pomalu jsem kliku pustila a potichu došla k Tinusovým dveřím. Zaklepala jsem a zanedlouho mi otevřel rozespalý Tinus

,,Co chceš'' řekl mrzutě

,,Nemůžu tady přespat? Nechce se mi být u nás. Neptej se proč, stejně bych ti to neřekla'' byla jsem vážně unavená

,,Dobře postel je v druhých dveřích, nebudu tě nějak rušit, asi půjdu na snídani, stejně mám hlad'' ustoupil mi ode dveří a já kolem něho prošla přímo do pokoje s postelí. Ulehla jsem to té měkké a pohodlné postele. Usnula jsem okamžitě.

Probudilo mě až klepaní na dveře od pokoje, myslela jsem že je to Martinus a že něco potřebuje

,,Dále'' zařvala jsem

Dovnitř vešla osoba kterou jsem v tuto chvíli chtěla vidět co nejméně. Stála tam Lena

,,Naty, musíme si promluvit o tom co se stalo včera, promiň, jestli tě nějak matu nebo tak'' nechtěla jsem se o tom bavit a ona by to měla respektovat a ne mi vlézt do pokoje a začít o tom kecat, chtěla jsem na to zapomenout, ne to rozebírat.

,,Nechci se o tom bavit'' odbyla jsem jí

,,Měly bychom'' neztrácela odhodlanost a to mě v tuto chvíli štvalo

,,Měly bychom to nechat minulostí, byla to chyba a opakovat se to už nikdy nebude'' tímhle jsem to chtěla ukončit

,,A proč ne'' nechtěla to říct hned potom co to řekla, asi doufala že jsem to neslyšela ale já to slyšela až moc dobře

Vstala jsem z postele, prošla jsem kolem ní a mířila jsem pryč z tohoto apartmánu.

,,Naty, nechtěla jsem to říct'' zařvala na mě

,,Ale řekla jsi to'' rozběhla jsem se pryč od ní, znova. Běžela zamnou, byla rychlejší než já, a proto jsem běžela co nejrychleji jsem uměla, vyběhla jsem z hotelu

Periférním viděním jsem zahlídla auto, ale než jsem stihla nějak zareagovat tak jsem letěla přes kapotu černého mercedesu, který byl teď dozdoben mojí tmavě červenou krví. Poslední co jsem slyšela bylo křupání kostí v mém těle a Lenino volání mého jména.

Viděla jsem tmu. Tohle je po smrti? Prázdná a černo černá tma? Počkat, co to je? Slyšíte to, ty hlasy? Ne? Fajn, nevadí. Nemůžete to slyšet, jste naživu.

Najednou se začalo objevovat světlo, světlo které mě tak přitahovalo, bylo oslepující. Pomalu jsem se k němu přibližovala. Tohle je konec mého příběhu? Asi ano. Konec příběhu holky jménem Naty..