Najednou někdo zaklepal na dveře jejího pokoje.
,, Vstupte."
Dovnitř vešla paní Clarková,
,, Dino, za chvilku jdu do obchodu. Chceš, abych ti něco koupila?" řekla její matka a podívala se na svou dceru.
,, Ne, děkuji."
,, Ale zlatíčko, skoro nic nejíš a jsi pohublá. Něco ti koupím na později." odešla matka ještě před tím, než ji mohla Dina zastavit.
,, Řekla jsem ti, že nic nechci... ahh..." I když Dina řekla ne, ve skutečnosti toužila po něčem z venku; oblečení, jídlo, něco, co by pro ní bylo zajímavé. Chtěla zkusit něco z okolního světa, ale ne... Dina věděla, že od doby, co se narodila, byla hlídána svou pokojskou; její jméno bylo Maisha a její práce byla starat se o Dinu a v podstatě i být bodyguardem pana Clarka. Ten spotřeboval spoustu peněz na to, aby této ženě pročistil trestní rejstřík výměnou za to, že bude dbát na to, aby Dina neudělal něco hloupého a že se bude starat o něho samotného.
Koneckonců, kdoví, co by s ním mohla Dina udělat. Když se nad tím zamyslela, pousmála se,
,, Kdybych mohla, chtěla bych ho zabít."
Za pár dní měly být Vánoce, ale Dině to bylo jedno, protože tento den trávila jako každý jiný; bylo jí jedno, jestli to byl svátek nebo ne. Naštěstí vždycky, když měla narozeniny, jí matka připravila malý dort na jejich soukromou oslavu; kdyby to nedělala, Dina by skoro zapomněla, jak stará je.
,, Vzhledem k tomu, že dneska nemám žádné vyučování, budu dělat to, co obvykle dělám", pomyslela si Dina.
Vstala z postele, vyšla z pokoje a začala chodit po domě. I když ji pan Clark zamknul v domě, o zamykání v pokoji a o tom, že nemůže chodit po vile nic neříkal. Bylo skvělé, že byl dům tak velký, přece jenom, její rodina byla jedna z nejbohatších v regionu, ale to bylo Dině fuk. Byla znechucená arogantními lidmi, co se pyšní svým bohatstvím.
Dina vždycky navštěvovala svou matku ve společenské místnosti i když to měla zakázané, ale vždycky se tam nějakým způsobem propašovala. V této místnosti vždycky zůstávala velmi dlouho, protože tu byla jedna věc, která ji vždycky fascinovala - čistě bílý meč.
Tento meč byl uzavřen ve skleněné vitríně, izolovaný od všech ostatních sběratelských věcí, jakoby byl něco opravdu speciálního.
