Kdykoliv se dostala do jeho blízkosti, jakoby začal ještě více zářit stříbřitě bílou barvou. Dina by dokázala stát a koukat se na meč celé hodiny. Podle legendy, kterou jí říkala její matka, patřil meč andělovi, ale během války ho zde na lidském světě omylem upustil a už ho nikdy nenašel. Nicméně, od té doby ho lidé používají z různých důvodů; na zabíjení, na ochranu, na osobní potřeby a podobně... Tento meč se předával mezi lidmi spousty, spousty let. Říká se také, že když si s ním jeho majitel vytvoří pevné pouto, je s ním na věčnost.  ,, Tak krásný meč... Kdyby byl tak můj." lesk meče se odrazil v Dininých černých očích.
Položila ruce na skleněnou vitrínu a měla pocit, jakoby jí k němu něco přitahovalo. Najednou uslyšela něčí kroky a tak se schovala. Dveře se otevřely a někdo vešel dovnitř - byla to Maisha; dělala svoji každodenní kontrolu. Bylo jasné, že hledala Dinu, která bez jejího svolení opustila pokoj. Dina jí věnovala jeden pohled plný nenávisti. Vyšla ze svého úkrytu, až když služebná opustila místnost a vrátila se do pokoje.
K večeru se vrátila paní Clarková s nákupem z obchodního domu; většina věcí bylo jídlo. Naneštěstí potkala pana Clarka, který se najednou objevil u dveří.
,, Co si koupila?" řekl pan Clark. Vzal svou ženu hrubě za ruku a najednou jí z tašky vypadaly nějaké věci, které tajně koupila a ukrývala za zády.
,, Proč si koupila to jídlo? Je to pro to monstrum, že ano?! Jak ses jen opovážila to potajnu kupovat?"
Pan Clark byl plný zlosti, shodil svoji ženu na zem a chtěl do ní kopnout, ale v tom ji zablokovala Dina.
,, Tati! Co se to tady děje?!"
,, Neříkej mi "tati" ty zrůdo! Jenom ty nejdokonalejší mi mohou tak říkat!" odhodil Dinu na zem. Vstala z podlahy a podívala se na svého otce před tím, než zamručel ,, Hmpf." a odešel.
Když se ujistila, že je pryč, popošla ke své matce a zeptala se jí,
,, Mami, si v pořádku?"
,, Neboj se, jsem v pohodě. Ahh... Jenom dneska nemám dobrý den. Co ty zlato?"
,, Je mi fajn... Ale neřekla jsem ti, aby si mi nic nekupovala? Kdyby to táta viděl..."
