Ztracena v čase (Dokončeno)

Noví vládci

,,Kde je princezna?!" křikl rozzlobeně jeden poník z davu.
,,Po-postihla ji nehoda." vysvětlil nervózně Some, sedící na trůně vedle stejně nervózní Izzy.
,,Co ste s ní udělali?!" ozval se jiný poník.
,,Nic, jen..." chtěl vysvětlit Some, ale někdo mu skočil do řeči.
,,My chceme princeznu Amore!" zavolal poník.
,,My chceme princeznu Amore!"
přidalo se k němu několik dalších poníků.
,,MY CHCEME PRINCEZNU AMORE!
MY CHCEME PRINCEZNU AMORE!"
volal celý dav.
,,Nechte si to vysvětlit, prosím!" žádal zoufale Some, ale nikdo ho neposlouchal a dav křičel dál.
Some zatnul zuby a zavřel oči.
Od zavřených očí se začal linout fialový kouř.
Když je otevřel, měl je rudé se zeleným bělmem.
,,TICHO!!!" zakřičel mocným hlasem.
Poníci utichli a vyděšeně se na něj podívali.
,,ZA VAŠI NAPROSTOU IGNORACI BUDETE PIKAT! ZA TREST VÁM VEZMU TO NEJCENNĚJŠÍ, CO MÁTE!" zakřičel Sombra a vrhnul pohled na Křišťálové srdce.
Roh se mu rozsvítil temnou, zeleno fialovo černou magií.
Ta ho po chvilce pohltila, stejně jako srdce.
Objevil se záblesk a srdce bylo pryč.
Když magie zmizela ze Sombrova těla, vypadal poněkud jinak.
Měl tmavší srst, černá hříva mu vlála i bez pomoci nějakého větru, byl vyšší, měl špičaté zuby a konec rohu se zašpičaťel a zrudnul.
Z davu se ozvaly vyděšené nádechy.
,,Já sem váš nový král! Sombra!" zakřičel a poníci bezmocně sklonili hlavu.
Sombra se otočil na Izzy a podal jí kopyto.
Podala mu svoje a vstala z trůnu.
,,A tohle je moje Křišťálová královna." řekl hrdě Sombra.

,,Kam si poslal to srdce?" zeptala se Izzy.
,,Do nejvyšší věže. A ještě udělám nějaká opatření aby se tam nedostali." vysvětlil Sombra.
,,Dobře si jim to natřel. Vůbec si nedali říct. Na hrubý pytel hrubá záplata!" řekla uznale Izzy.
,,Díky, fakt mě vytočili." vysvětlil Sombra.
,,Úplně chápu jak ses cítil. Jednou se mi stalo něco podobného, ale neměla sem odvahu zakřičet." sklonila hlavu Izzy.
Sombra jí zvedl hlavu kopytem a usmál se na ni.
,,Teď už si na tebe nikdo nic nedovolí. Si královna Křišťálové Říše." řekl a políbil ji.
Polibek mu vrátila a přitáhla si ho blíž k sobě.
,,Miluju tě." řekla když se odtáhli.
,,Taky tě miluju." řekl i Sombra a znovu se dlouze políbili.
Ale tentokrát došlo i k něčemu víc, než k polibku...

Izzy ráno probudila magická rána.
Seskočila z široké manželské postele, která se rozhodně nedala nazvat ustlanou, a přiběhla k oknu.
Vyděsila se.
Venku se odehrával souboj mezi Lunou, Celestií a jejím drahým Sombrou.
Hodila na sebe plášť, aby ji princezny neviděly (přece jen - pak by ji mohly za tisíc let poznat, po přeměně na alicorna) a chystala se vyběhnout ven.
Ale zarazila se.
Přeci jen sou to dva nejmocnější poníci v Equestrii.
Těžko se s nimi může měřit se svou podřadnou alicorní magií.
Otočila se na knihu, která ležela na stole.
Čas na ni tlačil.
Musela Sombrovi pomoct.
Vzala knihu do své růžové magie a začala číst.
Pohybovala pusou a přitom nevydala ani hlásku.
Magie se začala měnit v tu, kterou používal Sombra.
Čistě bílé oči se změnily na červené se zeleným bělmem a začal se od nich linout fialový kouř.

Dořekla kouzlo a odložila knihu zpět na její místo na stole.
Nadechla se a vyběhla ze zámku směrem k místu bitvy.

,,Nic špatného sem neudělal!" zakřičel Sombra a poslal na Celestii kouzlo.
,,Ukradl si Křišťálové srdce! Neměl si právo ho křišťálovým poníkům vzít!" odporovala Celestia, odrazila kouzlo a poslala na něj jiné.
,,Sem jejich nový král! A oni mě nechtěli vyslechnout! Byl to spravedlivý trest!" bránil se Sombra a už se chystal odrazit jak její, tak Lunino kouzlo.
Izzy to ale udělala místo něj.
,,Má pravdu!" křikla.
,,A kdo je zase tohle?!" povzdechla si Luna.
Izzy se usmála na Sombru.
,,Já sem Křišťálová královna! Nová královna Křišťálové Říše!" řekla hrdě.
,,Vraťte Křišťálové srdce! Nepatří vám!" křikla Celestia.
,,Sme královský pár! Patří nám celá Křišťálová Říše!" obrátil Sombra.
,,Jo!" přisvědčila Izzy.
,,Nejste právoplatní vládci!" odporovala Luna.
,,Princezna Amore neměla dědice!" připomněl Sombra.
Izzy zase přisvědčovala kýváním.
,,Co ste jí udělali?!" zakřičela Celestia a výhružně rozsvítila roh.
,,Měla nehodu. To je vše co můžem říct." řekl Sombra.
,,Pěkná nehoda! A vy ste toho hned využili a skočili na trůn!" odfrkla si opovrženě Luna.
,,A co je VÁM do toho?! Neměli byste se starat o Canterlot?" vložila se do toho Izzy.
,,Naší povinností je chránit Equestrii od poníků jako ste vy!" zavrčela Celestie.
,,Poníků jako sme my?! Neudělali sme nic zlého! Jen sme si zjednali pořádek!" bránil se Sombra.
,,Tak a dost! Skončíme to!" řekla Luna a rozsvítila roh.
Izzy ale byla rychlejší a střelila po ní kouzlo.
To ji odhodilo pár metrů daleko.
,,Sestro!" vyjekla Celestia a přiběhla k Luně.
,,Kliďte se z Křišťálové Říše." řekla chladně Izzy.
Celestie na ni vrhla nejdřív vyděšený, ale pak naštvaný pohled.
Vzala Lunu do magie, dala si ji na záda a odletěla.
,,To bylo... Úžasný!" řekl nadšeně Sombra.
,,Díky, fakt mě vytočily." řekla pobaveně Izzy.
Sombra se zasmál.
,,Křišťálová Říše už je opravdu naše." řekla vesele a políbila ho.
,,Už to tak bude." usmál se když se odtáhli.

Tak tu máme další kapitolu.
Moc teď nemůžu psát, protože se musím učit.
Ale sem na dramaťáku, tak je to trošku delší.
Přes 850 slov!
Snad se kapča líbila.
Pá!