Ztracena v čase (Dokončeno)

Přítomnost

Celestia a Luna se zatajeným dechem stály u krystalu.
,,Byl to špatný nápad." vyčítala si Luna.
,,Neskutečně špatný nápad." přidala se Celestie.
,,Snad nezmění minulost." strachovala se Luna.
,,Ví že ho musí nechat prohrát. Poslaly sme jí vzpomínku." uklidňovala ji Celestie.
,,Myslíš že se vrátí?" zeptala se ustaraně Luna.
,,Musí." odpověděla Celestie.
Najednou se krystal rozzářil.
,,Je blízko!" nastražila uši Luna.
Krystal zářil čím dál tím víc, až najednou zhasl.
Před princeznami stála Izzy a zahanbeně se dívala do země.
,,Omlouvám se." řekla a kouzlem podala Celestii korunu, kterou měla přinést.
Celestie si ji vzala do magie a položila na stůl.
,,Bály sme se že se nevrátíš." vysvětlila Celestia.
,,Že změníš minulost." přidala se Luna.
,,Že mu pomůžeš a vše bude jinak." přikývla Celestie.
,,Tady sem přeci doma, ne?" řekla tiše Izzy, zvedla hlavu a podívala se na princezny.
,,Teď mě prosím omluvte. Musím něco vysvětlit." řekla, sundala si svoji křišťálovou korunku, dala ji Celestii a odešla.

Izzy zahřálo u srdce když zase viděla Křišťálovou Říši na svém místě.
Byla dokonce hezčí než si ji pamatovala.
Všechno se lesklo a poníci se veselili.
Když ale procházela ulicí ona, vše se zastavilo a poníci se zahleděli na ni.
Oni si mě pamatují. Pomyslela si překvapeně Izzy.
No ano.
Křišťáloví poníci ji přece jako princeznu Smrti ještě neviděli.
Je jí teprve rok a v Křišťálové Říši v té podobě ještě nebyla.
Poníci si ji chvilku prohlíželi a když si všimli že nemá korunku, přestali si jí všímat a zase se vrátili k tomu co dělali předtím.
Izzy si oddechla a šla dál.
Došla k celkem velkému křišťálovému domu a zastavila se před ním.
Nadechla se a zaklepala.
Po chvilce jí otevřel Jack.
Samozřejmě mu teď bylo kolem třiceti, což Izzy věděla, ale zároveň ji to překvapilo.
Přeci jen ho doslova ještě před chvílí držela v náruči coby roční hříbě.
,,Ahoj Izzy!" pozdravil ji vesele.
,,Ahoj.... Jacku." pozdravila váhavě.
,,Deš si pro holky? Osobně si pro ně nebyla už aspoň rok." řekl pobaveně.
,,Jo, to jo, ale já si du taky promluvit se Sombrou." vysvětlila Izzy.
,,S tátou? Co mu potřebuješ?" zeptal se Jack.
,,Chci ho jen pozdravit. Jak si říkal. Rok mě neviděl." dovysvětlila Izzy.
,,Ah, jasně. Tak poď dál." pozval ji a odstoupil na stranu, aby mohla vejít.
Když přišla dovnitř, okamžitě k ní přiběhly Brilliant a Pink.
,,Mamí! Ty sis pro nás přišla osobně!" pištěla vesele Pink.
,,Ano holčičky moje." řekla vesele Izzy a obejmula je.
Z jejího pohledu to bylo skoro sedm let co je neviděla.
,,Kde je děda?" zeptala se po chvilce.
,,Nahoře." odpověděla Pink a ukázala kopytem na schody, vedoucí do prvního patra.
,,Ve svém pokoji." dovysvětlila Brill ,,Čte si.".
No jistě. Hodně času přece trávil v knihovně. A co vlastně de jako stín dělat, že?
,,Díky." poděkovala dcerkám a vydala se po schodech nahoru.
,,Teď si ještě vzpomenout kde měl pokoj." odfrkla si když vstoupila na chodbu plnou dveří.
První byly otevřené.
Byla to ložnice.
Druhé dveře byly zdobené růžově a byl na nich třpytivý nápis Brilliant a Pink.
Třetí dveře byly taky pootevřené a když Izzy nakoukla, zjistila že to je domácí knihovna.
Podívala se na čtvrté dveře.
,,To bude ono." řekla si pro sebe.
Když přišla před ty dveře, cítila že je někdo uvnitř.
Cítila že tam je její Somby.
Zhluboka se nadechla a vydechla.
Otevřela dveře a vešla dovnitř.
Na konci místnosti byla stínová hlava Sombry zabraná do čtení knížky.
Na chvilku odtrhl oči, aby se podíval kdo přišel a zase se vrátil ke čtení.
Najednou se zarazil.
Podíval se zpátky ke dveřím na příchozí klisnu.
,,I-Iris?" řekl tiše a překvapeně.
,,Slíbila sem to." řekla Izzy a štěstím že Sombru vidí jí stekla po tváři slzy.
Stínová hlava Sombry vyletěla do výšky kterou by měl poník mít a letěla blíž k Izzy.
Ta se dívala do jeho rudých očí se zeleným bělmem.
Usmála se a utekla jí další slza.
Políbili se a jejich rohy se dotkly.
Objevilo se kolem nich cosi jako fialové elektrické výboje.
Ty se přesunuly na místo kde měl mít Sombra tělo a tam se zvětšily.
Najednou se Sombrovi začalo objevovat tělo, hlava se úplně zhmotnila, hříva přestala vlát a oči se zase vrátily do normálu.
Když Izzy otevřela oči když se od sebe se Sombrou odtáhli, uviděla před sebou zase toho Sombru, který jí pomohl před sedmi lety.
No, vlastně před tisíci.
Sombra se překvapeně po tisíci letech podíval na své kopyto.
Dojatě se na sebe s Izzy podívali a zase se políbili.
Byli tak šťastní.
,,Izzy? Tati?" řekl překvapeně Jack, stojící ve dveřích ,,Co to má znamenat?".
Izzy a Sombra se zarazili a podívali se na Jacka.
,,Ty si Izzy?" zeptal se překvapeně Sombra.
,,Překvápko!" usmála se nervózně Izzy.
,,O co tu de?" zeptal se naštvaně Jack.

Další kapitola je tu! xD
A má 800 slov! xD xD