Noční akademie: Queen of darkness

Je po mě...

Přijdu do školy a hned si to mířím na toalety. Tak se zkontroluji, jestli ještě někde není krev. Vše je v pohodě, takže se jen upravím a mířím pryč.

Ve skříňce si jen vezmu učebnice.

Když mířím do třídy míjím svýho bejvalýho. Nebo... On to není bejvalej, byli jsme kámoši s výhodami, ale vykašlal se na mě a teď se ignorujeme.

Kouknu na vysokého, blonďatého, modrookého kluka a následně kolem něj projdu jako kdybych o něm nevěděla.

Dojdu do třídy a tiše se posadím do lavice.

Sotva si nachystám věci tak zazvoní.

Vedle mě si sedne Sarah.

,,Už jsem si myslela, že nepřijdeš. Kde jsi se tak zdržela?" Zasměje se a dloubne do mě loktem.

,,Aaale, mám den blbec," odpovím trochu podrážděně.

,,Aha, a jsi v pohodě?"

,,Jo, jen... jen jsem se blbě a málo vyspala." Tohle by mi mohla věřit, sama furt vymetá večírky.

,,Jo tak. Tak to se modli aby jsi přežila matiku," zasměje se a sleduje přicházejícího učitele.

Matika se strašně vleče, kouknu na hodiny a zjistím, že zbývá posledních pět minut. Díky bohu.

Kouknu z okna a srdce mi vynechá pár úderů.

Venku stojí policejní auto a z něj vychází dva policisté. Míří ke škole a já ztuhnu na místě.

Nemůžou jít pro mě, jak by na mě tak rychle přišli?...

Opakuju si pro sebe.

Zazvoní.

Mám v plánu se vypařit, ale když vidím jak učitel otevře dveře od třídy a zastaví se v půlce kroku, je mi jasné, že je pozdě.

Je po mě...

Učitel se na mě vyděšeně podívá a ukáže na mě. Ve dveřích se objeví již dva zmínění policajti a já na sucho polknu.

,,Co se děje?" Ozve se Sarah nechápavým hlasem.

Neodpovídám.

Nasadím kamenou tvář a hodím si věci do tašky. Ignoruju pohledy všech ve třídě.

A jde se hrát na bezcitnou mrchu

Vezmu tašku a jdu směrem k policajtům.

Otočím se na Sarah a zamávám jí.

Potom mě jeden policajt chytne za paži a vytáhne ze třídy na chodbu.

Tomu druhýmu podám svou tašku.

,,Alespoň mi to vem," odvětím, když vidím jeho nechápavý výraz.

Vezme mi tašku a kousek ode mě odstoupí.

Podívám se okolo sebe a zjistím že se na mě všichni nechápavě dívají... i on. Ten blonďatej parchant, kterej mě ignoruje. Odvratim pohled, když mě něco studeného zatlačí na zápěstí.

Ruce mám za zády a mám nasazená pouta.

Nic na sobě nenechám znát. Pořád mám kamennou tvář.

,,Kathrin Smithová, jste obviněna z pokusu o vraždu..." při těchto slovech několik lidí zalapalo po dechu.

,,Máte právo nevypovídat," pokračuje, ale to já ho už neposlouchám.

Teď už je mi jasný proč na mě tak rychle přišli... On to přežil...

,,Počkat!" Preruším ho.

,,Neklaďte odpor -"

,,Nekladu odpor, jen mám otázku."

Policista kývne na souhlas a vyzve mě abych se teda zeptala.

,,On to přežil?"

Kývne na souhlas

,,Jak to mohl přežít!!!! Měl chcípnout!" Začnu ječet. Ten hajzl mi prostě nedá pokoj.

Několik lidí znovu zalapalo po dechu. Do teď očividně nevěřili tomu, že jsem někoho málem zabila. Udiveně na mě koukali. Někteří měli v očích i strach.

,,Vše se dozvíte na stanici, nyní půjdete s námi, jsem povinen vás odvést." Uklidním se a narovnám se.

,,Fajn."

Při odchodu se ještě jednou podívám na vysokého blonďáka a spaluju ho pohledem. Poté pohled odvrátím a mířím pryč.

Šlo na něm vidět, že tohle nečekal. Zklamala jsem ho? Možná... ale on mi je už ukradenej. Ale už i on poznal, že si zahrával s tou nepravou.

Když už jsem ten "vrah" možná dostane strach, že se vrátím i pro něho.

Vlastně to není tak špatnej nápad...

Z myšlenek mě vytrhne polda, kterej mi otevřel dveře od auta a já nasedla.

V okně zahlédnu Saru, jak má slzy v očích.

Uchechtu se a poté už jen sleduju, jak mi mizí škola z dohledu...

Sbohem starý živote...

Ahojky

Tak další kapitola...

Doufám že se líbila, budu ráda za každej ohlas ❤

A rádabych i názor💋

Vaše Leontinqa❤👑💎