Trapped by the killer [l.s]

první oběť

"Ve skutečnosti v tom moc dobrý nejsem," zašeptal jsem pričemž jsem se Sophii koukl do očí.
"Uvidíme, já v tebe věřím," mrkla na mě a šla k hlavním dveřím, načež odešla ze třídy.

Znovu jsem byl sám v téhle třídě, nikdo tu nebyl a já si sedl na mou pohodlnou židli.
Nevím jestli bych měl zkusit pracovat s FBI, protože jsem nikdy nebyl vyšetřovat s ostatními, abych si prohlédl mrtvá těla, jsem pouze učitel.

Učit nové studenty je moje práce a ne chodit ven a sledovat ty oběti strašných činů.
Ale to je ono, mám zvláštní dar a oni potřebují někoho, kdo by jim pomohl, vybrali si mě.

Kousl jsem se do rtu a vzal svou knihu, která byla na stole stejně jako moje taška.
Měl bych to tu opustit a zkusit to?
Vážně můžu pomoci tak moc, jako řekla Sophia? Fajn, myslím, že sem se můžu kdykoli vrátit a začít znovu s vyučovacím.

Vstal jsem ze židle a směl pryč ze třídy. Rozhodl jsem se to udělat. Pokud to nezkusím, nebudu vědět jaké to je.

Vždy mluvím o vraždách, ale nikdy jsem je neviděl na vlastní oči. Vždy jsem ukazoval fotky a mluvil se svými studenty o tom, co se stalo.

"Koukněme kdo je tady!" Vykřikla Sophia s úsměvem. "Takže jsi připravený Harry?" Zeptala se mě. "Ano, myslím že jsem připravený," stále jsem ve své mysli dost přemýšlel, ale už jsem udělal jasné rozhodnutí.
"Fajn, máme první oběť, kovboji," následoval jsem její kroky, ale šla tak rychle, že jsem jí musel doběhnout.

"Co se stalo?" Optal jsem se, když jsme dorazili k černému Range Roveru a nasedli dovnitř.
Připoutal jsem se a čekal, až Sophia udělá to samé.
"Něco jako zahrada," "Zahrada?" "Jo jeho tělo se našlo celé vyplněné rostlinami," "To je..divné," odpověděl jsem.

Zahrada? Stále si to nedokáži představit.

Myslel jsem na to celou dobu, když jsme jeli v autě dokud jsme nepřijeli na místo.
Bylo tu hodně lidí a když jsem vystoupil z auta, šel jsem rovnou za skupinou detektivů, policistů a agenty z FBI.

"Ta žena ho našla v šest ráno," odpověděl detektiv a podíval se na zem na to mrtvé tělo, v ten samý moment jako já.

"Co se právě stalo?" Byl jsem šokovaný, muž měl rozřízlé břicho a to bylo vyplněné květinami, jedovatými květinami.
"Nevím, ale vypadá to, že si tu někdo užil a dal si s tím dost práce," zavřel jsem oči a tiše dýchal.

"Je sám," řekl jsem. "Chytit ho bude snadné," šel ven na procházku, ale nečekal kdo na něho venku čeká v těch černých místech noci.
"Pomalu rozříznu jeho hrudník a pokračuji až k břichu," je potichu a sotva mi věnuje pozornost.
Vyplnil jsem jeho prázdné tělo jedovatými květinami hned potom, co jsem mu vyndal orgány. Zbylí pouze jeho plíce, které jsem v něm nechal.
Následně jsem ho vzal na další procházku a položil jeho tělo přímo doprostřed parku.
"Žijící květináč,"

Otevřel jsem oči a koukl na dost tmavou oblohu, jako by celá ztěžkla pod tímhle činem.

"Bude pršet, měli by jsme po sbírat všechno včetně těla, nesmíme přijít o žádné stopy," "Ano pane," odpověděl černovlasý muž.
Byl opravdu vysoký a vypadal dost dobře.
Jeho vlasy byli rozcuchané a měl hnědé oči s dlouhými řasami.
"Zayn," řekl a podal si semnou ruku. "Harold," usmál se a já znovu koukl na mrtvé tělo.
"Tvoje první oběť?" Optal se mě a já přikývl. "Skvělý, tak co si o tom myslíš?"
"Užíval si jeho bolest, tyhle květiny jsou jedovaté, takže vrah si myslel, že je to zločinec nebo že dělá špatné věci, že je uvnitř zkažený," řekl jsem během svých dalších myšlenek, které se mi honili hlavou.

"Věřil, že musí umřít za jeho činy a jsem si jistý, že to udělal za jeho plného vědomí,"
"Musíme makat!" "Ano pane, uvidíme se potom, Harry," řekl Zayn a odešel pomoct s tělem a ostatními důkazy, které tu byly.

Byl jsem sám a nikdo tu znovu nebyl. Moje mysl byla zaplavená s tím mužem, kterého jsem potkal. Jeho otázka "Tvoje první oběť?" Byla neustále zaseklá v mé hlavě a jen jsem se ptal sám sebe, jak někdo může něco takového udělat.
"Dáš si kávu?" "Promiň, nevnímal jsem tě, co si říkal?" Skousl jsem si ret, ve skutečnosti jsem byl velmi nervózní, protože jsem ho nevnímal a kvůli těm věcem, co jsem viděl před několika hodinami.
"Dáš si kávu?" Usmál se a zakroutil hlavou. "Ano, prosím," oplatil jsem mu malý úsměv. "Okay,"

Vzal jsem si papír s informacemi, který ležel na stole, byli to informace o oběti.
"Měl si pravdu, byl to zločinec," uslyšel jsem hlubší hlad, který jsem si sotva pamatoval.
"Jo, jsem Jack," usmál jsem se. "Harold," "Opravdu hodně pomáháš, Harry, jsem rád že tu jsi s námi,"
"Děkuji pane," odpověděl jsem. "Jen Jacku," "Potom děkuji, jen Jacku," zasmál se.

"Tady je tvoje káva," Zayn mi podal bílý šálek s velmi tmavou kávou. "Děkuju," "Neni za co,"

Četl jsem si informace o mrtvém těle. Muž byl ve vězení kvůli tomu, že zabil malé dítě, jak správně vrah předpovídal, on nebo ona měla pravdu, nebyl nevinný.

"Harry, jen ti chci říct, že budeš mít vlastního psychiatra," "Ano, jistě, děkuju," potřebuji to?
"Byl bych rád, kdybys ho navštívil ještě dnes," přikývl jsem a vstal ze židle.
"Jistě," souhlasil jsem a vydal se za svým novým psychiatrem.