Trapped by the killer [l.s]

bon appetit

"Zvonil jsem," pokrčil jsem rameny, když Louis otevřel dveře a pozval mě dál do domu.
"Promiňte za čekání," s úsměvem na tváři jsme spolu pokračovali až do jeho kuchyně, kde byla přímo naproti jídelna.

Velký stůl, nejspíše z dubu, na pohled velmi krasné židle a pohodlné.
"Posaďte se," s úsměvem na mě hleděl, jak si sedám naproti němu.
"Jack si musel odskočit," "Jack je tu?" Louis přikývl a do jídelny přišel onen, o kterém jsme mluvili.

"Harry, rád tě vidím," usmál se a já vstal a podal mu ruku.
"Já vás, Jacku," s úsměvem jsem si opět sedl a on udělal to samé.

"Doufám, že vám příliš zeleniny nevadí," držel stříbrný podnos s víkem, který položil doprostřed stolu.
"Naopak," usmál se Jack a já s ním.

"Co to dnes vůbec je?" Sledoval jsem Louise, jak každému z nás dává plný talíř.
"Hovězí jazyk s oblohou, jemně kořeněný, chuť doplní veškerá ta zelenina," odpověděl a já se natáhl pro vidličku.
"Bon appetit," popřál Louis, stejně tak já i Jack.

"Je to výborné," vydechl Jack, když spolkl své první sousto. "Opravdu dokonalé," doplnil a vzal si do úst další sousto.
Vložil jsem si vidličku s kouskem masa do úst a lehce jsem to rozkousal.

Když Jack dojedl, zvedl se od stolu a šel za Louisem, kterému podal ruku.
"Děkuju za pozváni, ale budu muset za manželkou, určitě semnou počítejte i nadále u vašeho stolu," s úsměvem odcházel a já položil vidličku vedle talíře.

"Nechutná?" Louis pozvedl obočí, když si všiml, že jsem svou porci nedojedl. "Nejsem příliš na maso," pousmál jsem se a napil se ze své sklenice rudého kvalitního vína.
"Ah, příště to tedy bude více přizpůsobené vám, Harry," kdykoli vyslovil mé jméno, cítil jsem, jak si semnou hraje pouze díky jeho hlasu.
Každé vyslovení mého jména mu vykouzlilo malý úšklebek na rtech.

"Měl bych jít," pomalu jsem se zvedl a Louis udělal totéž.
"Mohl byste zůstat ještě pár minut, půjdu udělat jahodový koktejl," skousl jsem si ret, miloval jsem jahody.
"Přijímám," souhlasil jsem s jeho nabídkou.

Společně jsme přešli do kuchyně a já už jen pozoroval veškerou jeho činnost, zaměřil jsem se na to, jak se jeho svaly napínaly, když zatnul ruce, jak jeho hřbet dlaně pokryly vystouplé žíly.

Chytl jsem si své vlasy do culíku a hned pomocí gumičky, kterou jsem měl kolem zápěstí jsem si udělal dost neupravený drdol, vlasy mi trčely všude, ale to mi bylo jedno, jen jsem chtěl, aby se mi nepletly do obličeje a nešimraly mě na krku.

"Takhle vypadáte více přitažlivě," řekl Louis otáčejíc se na mě.
"Myslíte tím, že vypadám více jako žena?" "Ženy se mi nelíbí, myslel jsem to spíše tak, že vypadáte upraveně," zasmál jsem se a pohlédl na dřevěnou světlou podlahu.
"Jinak přitažlivý nejsem?" Optal jsem se ze zvídavosti.
"Jste a to neuvěřitelně moc," polkl jsem a s úsměvem se na něho podíval, podával mi koktejl a já ho s poděkováním ihned přijal.

"Miluji jahody a banány," vydechl jsem, když jsem se znovu napil toho výborného koktejlu.
Louis s úsměvem sledoval mé oči.

"Povězte mi, Harry," vydechl a já spozorněl. "máte o mě sny?" Dokončil svou otázku.
"Ne, je tu nějaká spojitost?" Optal jsem se a nervózně si kousal své tváře zevnitř svých úst.
"Jen dotaz," pokrčil rameny a napil se z dlouhé objemné křišťálové sklenice.

Dopil jsem svůj koktejl a vstal jsem z pohodlné sedačky.
"Už budu muset, doma na mě čekají psi," jen přikývl a došel mě vyprovodit ke dveřím.
"Opatrujte se," "Nebojte se," usmál jsem se a vyrazil ke svému autu, které bylo zaparkované přímo před brankou od jeho zahrady.

Do rukou jsem uchopil volant a rozjel se domů.
Veškerá ta tma jako by mě vyčerpávala, brala si mou energii a nechávala mě tak napospas všem stínům, které se o mě už hádaly.

Po několika minutách jsem vystoupil z auta a rozešel jsem se hned do své koupelny, kde jsem si dal horkou sprchu.
Smyl jsem ze sebe veškeré stopy po dnešku, veškeré jizvy, které zmizí jen na pár hodin po relaxační sprše.

Oblékl jsem si čisté upnuté černé boxerky, vyčistil si zuby a vlasy si rozpustil, sahaly mi až na ramena.

Vyrazil jsem do ložnice, kde už na posteli ležel malý mopslík a na zemi v pelíšcích dalších pět psů, boxer, retrívr, bígl, dobrman a jezevčík.
"Ahoj moje zlatíčka," všichni hned zvedli hlavy a běželi mě přivítat. Každého jsem několikrát pohladil a ulehl jsem do postele, přikryl se peřinou a usínal s několika psy po boku.

Všechno bylo tak tmavé a ona tam ležela, ležela přímo vedle mě.
Sledoval jsem její rány, které zavinily jelení parohy.
Několik bodných ran v břiše a hrudníku, její tělo leželo v silné křeči.

Pomalu jsem si lehl na bok a její hlava se otočila, krev jí stékala z očí a ona zavřískala, její hlas jakoby zničil celou mou strukturu ucha, držel jsem si ruce na uších a zavřel oči, ale její křik stále neustával.

Zaryl jsem si nehty do tváře a cítil, jak mi po ní teče krev, cítil jsem, jak umírám s ní.

Svižně jsem se vyzdvihl do sedu a pohlédl na mého mopslíka, který předtím ležel na mém břiše, ale nyní seděl v mém klíně a hleděl na mě s pohledem, který dával najevo, že ho zajímá co se stalo.
"Jen sen," vydechl jsem a koukl na další  psy, kteří ještě spali.

Podíval jsem se na hodiny a padl jsem znovu zpět do postele, když jsem zjistil, že jsou teprve tři hodiny ráno.