Trapped by the killer [l.s]

druhá oběť

"S vařením jsem začal, když matka odcházela do práce a otec byl nemocný," usrkl si ze svého vína zatímco já držel sklenici a koukal na rudou tekutinu vně.

"Trvalo vám to hodně dlouho než jste se dostal do pozice, ve které jste nyní?" Optal jsem se a on se usmál.
"Jde hlavně o maso, zbytek už je jednoduchý, mám vlastního řezníka, zvěř poráží těsně před večeří," napil jsem se svého vína a přikývl.

"Měl bych už asi jít," řekl jsem, když jsem dopil svou sklenici chutného vína.
"Ještě můžete zůstat, nerad jsem tu sám," položil jsem sklenici na stůl před sebe.
"Musím se prospat," "Dobře, zítra se uvidíme, Harry," vstal ze židle a podal mi ruku.

"Zítra," dodal jsem, když mě doprovodil k brance a já vyrazil ke svému autu a hned na to cestou domů.

Zakřenil jsem se, když jsem uslyšel vyzvánění svého telefonu a natáhl jsem se pro něj.
"Prosím, tady Styles," zaúpěl jsem únavou.
"Harry, tady Jack, máme další případ," hned jak dořekl větu jsem se vyšvihl do sedu a oblékl si triko, které leželo na kraji postele.

"Kde?" "Pošlu adresu," ukončil jsem hovor a oblékl si své černé skinny jeans, což jsem doladil koženou bundou a černými teniskami.

Vzal jsem klíče ze skříně a pospíchal do auta, abych neměl moc veliké zpoždění.

"Co máme?" "Dívku, dvacet dva let, byla napíchlá na jelení parohy, pak tu máme muže kolem čtyřiceti možná i více, sebevražda," doslova jsem hltal všechna slova a jen kýval hlavou na souhlas.

"Takže zabil dceru a spáchal sebevraždu, někdo mu mohl vyhrožovat a on chtěl ušetřit svou rodinu," podělila se s námi Sophia o její myšlence.
"Opusťte místo!" Zavelil Jack a já jsem zavřel oči.

Telefonát. Zvedl ho.
"Jsi pro mě hrozbou, ty i tvá rodina, jsi konkurencí, ne nadlouho," s tichým šeptem jsem ukončil svůj proslov a šel do domu.
"Abigail? Abigail!" Zakřičel jsem a sledoval vyšší hubenou brunetu, jak běží po schodech dolů.
"Kde je táta?" Optala se mě a já pohladil její vlasy.
"Víš kdo jsem?" "Ano, ten muž z telefonu," polkla a její dech zrychlil.
"Abigail!" Rozkřikl jsem se a následně jí doběhl, chytl její vlasy a tak jí donutil zaklonil hlavu.

Ostrý nůž jsem přitlačil k její kůži na krku a pozdřízl její hrdlo, řez byl čistý a krev jen sílila.
Bylo to pár kapiček a nyní kaluž krve.

Nahoře v domě jsem našel mrtvolu jelena, nebyla stará ani den, čistá střela do hlavy mu zařídila rychlou smrt.
Vzal jsem tělo Abigail a svlékl jí do naha, byla tak krásná, neposkrvrněná a čistá.
Její pleť byla bílá jako porcelán, oči veliké světle hnědé barvy, ale ty už nikdy nikdo nespatří.

Pečlivě jsem kontroloval veškeré stopy krve a následně nabodl její tělo na parohy jelena.

Její tělo bylo prohlé, krev stékala po paroží a konečky jejích prstů bledly.

"Abigail!" Vykřikl její otec, otočil jsem se a s úsměvem došel k němu, byl v šoku, nevydal ani jednu hlásku, ani sebemenší pohyb.

Do ruky jsem mu vložil zbraň a společně s jeho rukou jí přiložil k jeho ústům, bum, vystřelil jsem a jeho tělo padlo k zemi.

"Obojí byla vražda," hlasitě jsem popadl dech a rozhlédl se za Jackem, kde už stál i Louis.

"Jelení parohy, znamení silného zvířete, ale zrady a bolesti," hleděl jsem na Louise.
"Ten vrah ví co dělá, hraje si s námi," poznamenal jsem a pohlédl na tělo dívky.
"Abigail," zašeptal jsem. "Kdo?" "Abigail Jakson, jméno dívky," ozval se Zayn.

Jack sledoval Louisův každičký pohyb. "Její otec obdržel telefonát, vrah v něm viděl nebezpečí, proto se postaral, aby nikdy nic neřekl," oznámil Louis, když otevřel ústa mrtvého muže, chyběl mu jazyk.

"Gregory Jakson, vrah devíti dívek, věřil, že když se použije vše, nejedná se o vraždu," Zayn držel složku s informacemi, dokonce i fotkami.

"Máme další čtyři těla," ozvala se Sophia.
Jack pokynul, abych šel za ním a společně jsme skončili na zahradě, kde ležela objevená těla několika dívek.
Zhluboka jsem se nadechl a už po druhé zavřel oči.

Jedna po druhé.
Tuhle sbírku jsem dělal poctivě. Každá dívka byla bruneta, postavou jako má dcera a stejně tak i barvou očí.
Čtyři rakve, čtyři těla.

Těla jsem zahrabal do země a napojil na ně hadičky, které dodávaly živiny a vodu do jejich stále živých těl.

Nehýbaly se, nevnímaly, byly pod vlivem silného spánku.

Den po dni jsem sledoval, jak se těla rozkládají a roste na nich několik organismů, houby, rostliny, jak jsou ty rozkládající se těla potravou pro hmyz.

Cítil jsem hnilobu a šílený zápach, smrt.

"Vybíral si dívky, které byly jako ona," "Jako ona?" Optal se mě Jack.
"Jako Abigail, nikdy nechtěl ublížit své dceři," Louis si mě přejel od hlavy až k patám a já jen neklidně přešlápl.
"Využil jejich živá těla a pohřbil je ještě, když dýchala," hleděl jsem na mrtvá těla a sklonil se k poslední dívce.

"P-omo-c," její rty se pohly. "Jedna je živá!" Vykřikl jsem a odběhl od ní, načež se k ní hned dostali lékaři a pomohli jí s dýcháním.

"Jacku, Harry můžu na chvíli?" Louis si nás vzal do ústraní a můj dech byl neklidný, nikdy jsem neviděl nic podobného.

"Oba vás dnes chci vidět," oznámil a Jack přikývl.
"V sedm?" Louis přitakal a odešel.

"Měl by sis jít promluvit, uvidíme se večer," "Večer," rozloučil jsem se a odešel ke svému autu, s kterým jsem odjel na stanici.

"Dále!" Vešel jsem do dveří a šel rovnou k sedačce.
"Harry," vydechl Louis a s úsměvem si vzal svou sklenici vína, načež nalil další a podal jí mě na stůl.

"Včera jsem měl divný sen," "Divné sny máme všichni," oznámil mi a já vypil sklenici vína.
"Nevím, co je pravda a co sen," Louis se narovnal ve svém křesle a já pohlédl na kresby, které měl na stole.

Na vrchu byla překrásně vystižená kresba jelena.