Trapped by the killer [l.s]

psychiatr

Zaťukal jsem na dveře a vešel. "Neruším?" Optal jsem se a pohlédl na bruneta, který seděl za stolem.
"Ne, vy musíte být Harry," hned vstal a vyrazil ke mě.
Jeho ladné kroky na mě upoutaly více pozornosti než jeho úhledně upravené sako, které nemělo ani jednu šmouhu.

Oči měl studánkově modré, hluboké jako příkop v oceánu.
Barevné stíny v jeho očích mi připomínali půvabné korály a jeho rty zářili perleťově růžovou.
Měl je semknuté v jedné rovině a kolem krátké upravené strnistě.

"Louis Tomlinson," podal mi ruku a já jí s úsměvem přijal. "Harold Styles," oplatil jsem představení.
"Pojďte si sednout," přikývl jsem a posadil se do pohodlné sedačky, načež on se usadil naproti mě v té samé.

"Harry, povězte mi, co vás trápí," řekl s klidem v hlase a já si prohlédl celou jeho kancelář. Vše bylo tak luxusní, tak upravené a tak uspořádané.
"Pracuji s FBI, dnes jsem poprvé viděl něco, co nevím jak popsat," vydechl jsem nervózně a cítil, jak se díky mému mračení tvoří vráska mezi mým obočím.

"Co jste viděl?" "Dokáží vidět vraždy, dokáží se vzít do vrahových myšlenek," odpověděl jsem zcela klidně a pohlédl do jeho krásných očí, které byli nyní tmavě modré.
"Máte noční můry?" Jeho přístup mi velmi vyhovoval.
"Ano, někdy nevím jestli to je skutečnost, ale mám je pouze ojediněle," dodal jsem nakonec věty a sledoval, jak Louis vstal.

"Čaj?" "Ano prosím," pousmál jsem se a koukl na své ruce, které jsem si o sebe mnul.

Nadechl jsem se té krasné vůně, cítil jsem čerstvé dřevo, vůni parfému a čistých myšlenek.
První sezení a cítím se o tolik lehčí.

"Tady," položil hrnek přede mě na stůl a sám se usadil se sklenicí vína.
"Děkuji," odvětil jsem zdvořile a hned se napil čaje.
"Teče vám krev," zpozornil jsem, položil hrnek a hned si otřel nos dlaní, na které se objevila tmavě rudá horká tekutina.

Louis si hned klekl přede mě a krev mi otřel do kapesníku, který mi následně držel u nosu a já si to převzal.
Pohlédl jsem, jak se opět klidně vrátil do svého křesla naproti mě a jak si strčil špičku prstu mezi rty.

Bez problému krev z prstu otřel o své rty, které si následně pečlivě olízl.
Sledoval jsem jeho výraz a zhluboka dýchal, byl velmi krásný i přesto, co jsem právě viděl mě přitahoval a on to moc dobře věděl.

"Zvu vás na večeři, bude o sedmé hodině, přijďte včas, tady máte adresu," podal mi papírek a já s jistotou přikývl.
"Bude mi potěšením," vstal jsem z křesla a odešel svým pomalým tempem z jeho kanceláře.

"Harry," zvedl ruce Jack a s úsměvem mě poplácal po ramenech.
"V pořádku," "Ano," usmál jsem se a naposledy si kapesníkem otřel nos.
"Skvěle, jdi si odpočinout, zítra budeš pokračovat," se souhlasem jsem se vydal ke svému autu.

"Uvidíme se zítra!" Pokřikla na mě Sophia a já jí zamával, načež jsem nasedl do auta a hned nastartoval.
"V sedm přesně," řekl jsem si a koukl na hodiny, bylo půl páté a já musím vyřídit ještě pár věcí.

Šlápl jsem na plyn a vyrazil po nejkratší cestě domů.
Začalo se stmívat celkem brzy a já se blížil domů, veškeré ty hvězdy svítily jako nikdy předtím, vše se mi teď zdálo intenzivnější.

Sledoval jsem okolí a na poslední chvíli si všiml tmavého stínu na cestě.
"Sakra!" Zaklel jsem, prudce otočil volantem a s autem sjel přímo do srazu u silnice, ale už jsem neminul strom před sebou.

"V pořádku?" Pootevřel jsem oči a koukl na svou uvězněnou nohu.
"Myslím, že se nedostanu ven," vydechl jsem a zasténal, když jsem se jí snažil dostat ven, bolest mi to ale silně oplatila.

"Klid, pomůžu vám," znovu jsem zavřel oči a jen poslouchal veškeré zvuky okolo. Tiché kroky a následně i otevírání dveří.
"Co se stalo?"
"Jelen, neviděl jsem ho a pak se najednou objevil," svraštil jsem obočí a otřel si oči, cítil jsem, jak celý hořím, bylo mi hrozné horko.

Vzbudil jsem se a silně stiskl deku, můj dech už jsem neovládal tak jako předtím a tak bylo slyšet velmi ztěžklé a hlasité dýchání.

Vzal jsem do ruky budík a koukl se kolik je, půl osmé, zaspal jsem.
Hned jsem vyběhl z postele a utíkal se trochu upravit do koupelny.
Už teď je dost pozdě.

Omyl jsem si rychle obličej studenou vodou, abych se trochu probral a běžel jsem do auta.
Na nic jsem nečekal, nevzal si ani doklady a rychle vyjel.

Dům byl opravdu obrovský a překrásný, bylo osm a já vystoupil z auta, následujíc cestu, která vedla přímo k brance.

Zazvonil jsem na zvonek a kousal si nervózně ret, první den a já zklamal důvěru svého psychiatra.

"Harry," uslyšel jsem ten vyšší pěkný hlas s dokonalým přízvukem.
"Omlouvám se," otevřel branku s úsměvem na rtech a já vešel dál na jeho obrovskou zahradu.

"Stává se," obdivoval jsem jeho klidnou mysl.
"Pojďte dál, má pršet, nechci se proto zdržovat venku příliš dlouho," následoval jsem ho do útrob domu a hned se vzul a kabát si pověsil na věšák.

"Abych řekl pravdu, nijak jsem nestíhal, takže tu jste na čas," pohlédl jsem na velký a dost dlouhý stůl, který byl prostřen pro dva.
"Posaďte se," poslechl jsem a sedl si naproti němu.

"Snad nepohrdnete mými kuchařskými schopnostmi,"
"To už jen pohledu ne, vypadá to výtečně," daroval jsem mu kompliment a vzal si příbor do dlaní.
"Děkuji," odvětil. "Mohu se zeptat, z čeho je maso?" Optal jsem se a žvýkal své první sousto měkkého masa.
"Z králíka," pousmál se a vzal si své druhé sousto.

"Je to velmi chutné," znovu jsem mu věnoval kompliment a pokračoval ve své porci.