Trapped by the killer [l.s]

společné ráno

"Dobré ráno," vydechl Louis svým ranním chraplavým hlasem.
Vískal mé vlasy a hleděl mi do očí.
"My nejsme v hotelu?" Vydechl jsem a hned se vyšvihl do sedu.
"Přece nechceš aby nás tam našli," posadil se a rukou přejel po mých zádech. "Jsme u mě," dodal a já si znovu spokojeně lehl.
"Jdu dělat snídani," vstal a já sledoval jeho záda, měl je krásně vypracované a opalené, někdy sem tam měl i viditelné jizvy.

Pohledem jsem skončil na jeho dokonale tvarovaném zadečku a spokojeně jsem se pousmál.

Natáhl se pro bíle boxerky, čistou bílou košili a černé kalhoty, do čeho se během chvíle oblékl.
"Louisi, počkej," vydechl jsem a on přešel ke mě a vzal mou bradu do své dlaně, načež mě donutil se mu podívat hluboce do očí.
"Stále jsem tvůj psychiatr, Harry," zamručel a já vzrušením z jeho hlasu polkl.
"Ano, pane," vypadlo ze mě a on se spokojeně ušklíbl.

Ležel jsem na polštáři, oči jsem měl pootevřené a polštář jsem objímal jak rukama tak i nohama.
Louis vešel do pokoje s tácem, který držel pevně v rukách, aby nespadl.

Na táci byla sklenice vína, jahody v misce a pár sušenek na talíři.
"Posaď se," řekl klidným hlasem a já se se snahou zvedl do sedu.

Hleděl jsem do jeho krásných očí a kousal si ret, byli tak zářivě modré.
Rukou si zvedl mou hlavu za bradu a horlivě políbil mé rty, načež mi pak do úst strčil jednu z jahod.

Palcem a ukazovákem stále držel mé tváře a mě tak steklo několik rudých kapek po spodním rtu, které Louis bez čekání olízl.

"Volá mi Jack," vydechl jsem a vzal telefon.

"Ahoj Harry, máš více důkazů?" Optal se a já si nervózně skousl ret.
"Jo, něco jsem našel, hned budu v laboratoři," vydechl jsem a položil telefon.

"Musím jít," pousmál jsem se a na chvilku se zakoukal na Louise, který jedl jahodu.
Do pusy si strčil palec, který olízl a já si stiskl stehno, abych se trochu rozptýlil.
"Měl bys jít, o nic nepřijdeš," prohrábl si vlasy, vstal a svlékl si sako a košili.
"Půjdu si dát sprchu, tak zatím," jeho oči po mě hladově hleděli a já cítil, jak mám všude husí kůži.
Tak moc mě přitahoval.

Konečně jsem se sebral, sedl jsem za volant a rychlým tempem jsem vyjel na stanici.

"Třicet minut, Harry," podotkl Jack, když jsem vystoupil z auta a prohlédl si mě.
"Menší kolona," podrbal jsem se na zátylku. "Ať to bylo cokoli, teď pojď," vydechl a já i s Jackem mířil rovnou do laboratoře.

"Prášky na spaní, zapila je irskou whiskey," řekl Zayn, bílý plášť mu sahal až po kotníky a v menších sklenicích držel několik důkazů.
"Rozbor krve ukázal silný výskyt alkoholu," řekl Jack a já přikývl.

"Našel jsem otisky prstů," podal jsem jim telefon v sáčku a rozhlédl se z okna.
"Hned je prověříme," Zayn se ujal sáčku a já se posadil na židli u linky.

"Našel si ještě něco?" Zakýval jsem hlavou a podepřel si tvář dlaní.
"Už ani nitku," Jack pohlédl na Zayna a taktéž se usadil.

"Mají něco?" L. Hned jsem odemkl svůj telefon a odepsal mu: "Otisky."
Zobrazeno.

"Jdi si odpočinout," vstal jsem ze židle a zašel jsem do své kanceláře, kde jsem si vzal hrnek a postavil konvici na čaj.
"Uděláš mi taky?" Ozval se zamnou hlas a já ho ihned rozpoznal, Louis.
"Čaj, kávu?" Optal jsem se a neotáčel se. Ucítil jsem jeho horký dech na svém krku a zavřel jsem oči.
"Kávu, silnou," šeptl mi do mé rozpálené kůže a já se na něho natiskl zády, cítil jsem jako by se mi každou chvíli měli podlomit kolena.

Jeho prsty přejížděly po mé páteři a já zalil oba hrnky horkou vodou, zamíchal je lžící a podal Louisovi jeho kávu.
"Děkuji," usmál se a usrkl si z hrnečku.

"Máme otisky!" Přiběhl Zayn a pohledem se zaměřil na mě.

Viděl jsem za ním projít černý stín, který zašel do Louisovi kanceláře.
Dlouhý stín, skoro jako postava.
Na mě šel mráz a já se objal kolem pasu, cítil jsem se z ničeho nic vyčerpaně, jako by ze mě něco stálo veškerou energii.

"Harry? Hey posloucháš mě?" Optal se mě Zayn, když mi rukou mávl před obličejem.
"Jo, jo promiň," vydechl jsem a Louis stál za Zaynem prohlížejíc si papíry.

"Ty otisky patří tobě, Harry," řekl Louis a pohlédl do mých očí.
"Musela to být nehoda, když si bral telefon," pokrčil rameny Zayn.
"Ani jsem na ten telefon nesáhl a už vůbec né prsty," vydechl jsem rozrušeně a koukal na Louise, s ním jsem tam byl jako poslední a já rozhodně ten telefon do dlaní nebral.

"Byl si tam s někým?" Optal se mě Zayn a já přikývl.
"S Louisem," "Našli se tvoje vlasy v posteli, volal mi Jack z místa činu," doplnil Zayn a já upustil hrnek svého čaje.

"Já to rozhodně nebyl!" Ohnal jsem se a Louis se pousmál svým malým úsměvem.
"Musíš být rozrušený," vydechl a objal opatrně můj pas.
"Dám na něho pozor, bude u mě v kanceláři," Zayn mu věnoval souhlas a já ho následoval k němu do kanceláře.

"Víte, že jsem to nebyl," vydechl jsem s rozklepaným hlasem.
"Harry v tvém případě nevíš co je realita a co ne," "Chcete to na mě hodit?!" Vyhrkl jsem a postavil se proti němu.
"Nechci na tebe nic shazovat, naopak ti chci pomoc porozumět situaci," objasnil a já spadl do rudé sedačky a obličej si schoval do dlaní.

"Harry, vím a věřím ti, že si to nebyl," "Musíte, byl jste tam semnou," řekl jsem se smutkem a pohlédl na ruku, kde měl menší ranku.

"Kočka," pousmál se, když zjistil, kam jsem se zaměřil.
"Kočku nemáte," přimhouřil jsem oči. "Sousedka, pomáhám jí s úklidem," vysvětlil a já se opřel o sedačku.

"Donesu ti deku, teď domů rozhodně pár hodin nepojedeš, dokud se to nevysvětlí,"
"Musíte mi to dokázat, že jsem to nebyl já," vydechl jsem zoufale.
"Rád bych Harry, ale nechci aby o té noci o nás dvou něco zjistili," řekl s vážným výrazem a přikryl mě dekou.

"Takže si můžu být jistý, že aspoň to skutečné bylo?" Optal jsem se.
"To ano, Harry," odpověděl stručně.