Jediné co si pamatuji je to, že do místnosti vtrhli vojáci, zajmuli otce a mě se zatmělo před očima. Teď jsem se probrala. Byla jsem v nějaké kleci. Najednou jsem pocítila zvláštní..
šimrání v břiše. Dostala jsem hlad. Obcházela jsem klec dokola. Najednou se nademnou objevilo světlo. Někdo shodil látku z klece. ,,Hele, budeš potichu, dostaneš jídlo." byl to docela obtloustlý chlápek s plátěným pytlem. Byl promočený krví. ,,Nebudeš potichu, nedostaneš jídlo, ale trest." přišel blíže ke kleci. Smrděl. Hrozně.
,,Rozumělas?" nevím jestli jsou ti lidé tak blbí. Přišla jsem ještě blíže k mřížím. Natáhla jsem ruku a chytla ten pytel. ,,Pusť to!" trhl s tím. Sáhl si do kapsy a vytáhl tazer. Elektrická vlna mi projela tělem. ,,Ty jedna mrcho!" pomalu jsem protáhla ocas ven z klece. ,,Hnusná potvora! Co s tím teď mám dě-" prohnala jsem mu ocas skrz břicho. Vyplivl krev. Zvedla jsem ho do vzduchu. Shodila jsem ho na zem a stočila se do klubíčka v koutě klece. Blbec. Chvíli jsem tam ležela, ale do nosu mě bila silná vůně. Znovu mi zakručelo v břichu. Kňukla jsem a stočila se silněji. Nevydržela jsem to. Vstala jsem a došla k té mrtvole. Ocasem jsem si ho přitáhla blíže. Ruku jsem mu protáhla skrz mříž. Otevřela jsem pusu. Chtěla jsem vypláznout jazyk. Ten ale místo toho vystřelil a krev se rozsříkla po okolí. Nejdou jsem ucítila tu chuť. Dobrá. Velice dobrá. Znovu jsem kousek ukousla.
---------
Lidé přišli. Na podlaze ležely žebra, lebka a nějaké vnitřnosti. Byl docela dobrý. Byl to ten člověk z laboratoře. ,,Ty tu prostě budeš dělat bordel, co?" sykla jsem. Chci za otcem. Nikdo mi v tom nebude bránit. Kde vůbec je? Něco zašeptal. Znovu zakryli klec. Začala se pohybovat.
ČTEŠ
Project: Xenomorph
Science FictionŽila jsem normální život. Můj otec byl šéfem jedné ze společnosti na nukleární zbraně. Jednou ale souhlasil s věcí, kterou nemůže vzít zpět. A chce. Měla jsem zemřít.
