Eyes Closed / VKook / CZ *on hold*

Prolog

Písnička: Halsey / Eyes Closed (Stripped)

POHLED TAEHO

Z mého poklidného večerního sledování televize mě vyrušilo vyzvánění telefonu. Neochotně jsem se zvedl a šel si pro telefon, abych mohl zjistit, kdo mě otravuje od mého oblíbeného seriálu. Zrovna měl nadejít moment, na který jsem celou tu dobu čekal a jako naschvál mi zazvoní telefon.

Trochu jsem se zamračil, když jsem zjistil, že mi volá Jungkook. Jungkook byl mým nejlepším kamarádem už od mých třinácti let. Byl o rok mladší a přestoupil k nám do třídy. Učitelka ho posadila vedle mě, i přes mou velkou tehdejší nelibost, protože jsem se musel rozsadit s Namjoonem, který byl mým tehdejším nejlepším kamarádem. Dodneška jsem té učitelce vděčný, protože ačkoliv je to příšerná kráva, která je na mě z neznámých důvodů zasednutá, díky ní jsem poznal Jungkooka.  

Byl tehdy hrozně stydlivý a bál se s kýmkoliv mluvit. Ale já jsem se nevzdal. I přes to, že mě ignoroval, stále jsem na něj mluvil, až mi jednou, po třech týdnech konečně odpověděl. Byla to sice sarkastická poznámka, abych s tím konečně přestal, ale já jsem byl za ní hrozně rád. Konečně jsem věděl, že můj spolusedící není němý.

Poprvé jsme se spolu začali bavit, když jsem byl s Namjoonem a Hobim venku. Už bylo hodně pozdě večer a já se musel vrátit domů, protože bych jinak dostal domácí vězení. Po cestě jsem ale uslyšel vzlyky. Zastavil jsem se v chůzi a stočil svůj pohled na schoulenou postavu na lavičce, která brečela. Byla tma a já tak nemohl poznat, kdo to byl.

 Nějak instinktivně jsem ale vycítil, že je to osoba, kterou znám. Možná i proto jsem si k ní sednul. Nic jsem nedělal. Jen jsem seděl vedle neznámé osoby na lavičce a byl potichu. Asi po deseti minutách mi neznámý řekl: "Běž pryč." Krve by se ve mně nedořezal. S Jungkookem jsem sice mluvil pouze jednou, respektive on mi pouze odsekl, ale i to stačilo na to, abych si zapamatoval jeho hlas.

Nemohl jsem uvěřit, že ten nečitelný, nemluvný kluk, který vedle mě skoro měsíc sedí a ani jednou se na mě nepodíval, je nyní ten brečící, skoro na zhroucení kluk vedle mě. "Jungkooku?" Zeptal jsem se trochu nevěřícně.

Jungkook se vedle mě nervózně napnul. "Běž pryč Tae." Vzlykl a trochu si ode mě odsedl. Věděl jsem, že mě poznal. Ale překvapilo mě to. Hodně. A ještě víc mě překvapilo, že věděl, jak se jmenuju.

Tehdy jsem neodešel. Zůstal jsem tam s Jungkookem sedět v tichosti další hodinu. Když už nebrečel a vypadal celkem v pohodě, rozloučil se se mnou a odešel. To bylo také jediné, co řekl od té doby, kdy mě žádal, abych odešel. Byl jsem zmatený.

Máma mě doma seřvala na tři doby a dostal jsem domácí vězení. Zvláštním způsobem mi to ale tehdy ani tak moc nevadilo. Byl jsem rád, že jsem ho dostal kvůli Jungkookovi. Sice jsme spolu nemluvili, ale já i tak cítil, že jsme si o něco blíž. Jen jsem doufal, že ve škole mě Jungkook nebude ignorovat jako minule.

Naštěstí se tak nestalo. O přestávce si mě Jungkook vzal stranou a stručně mi vysvětlil něco o jeho životě. Neřekl mi toho moc, a já navíc na něj ani netlačil. Pochopil jsem, že o tom mluvit nechce. Došlo mi ale, že na minulé škole byl šikanovaný a má nějaké problémy doma. Taky jsem pochopil, že není zrovna moc společenský.

Byl jsem ale hrozně rád, že mi tohle řekl. Trochu se mi otevřel a tím mi vlastně dal najevo svoji důvěru. Na oplátku jsem mu něco o sobě řekl já. A tak jsem se spolu začali bavit.

Jungkook se od té doby hodně změnil. Nyní už byl upovídaný, společenský, rád chodil do klubů. Podnikal různé akce. Byl zábavný a hlavně, úžasný kamarád. Pořád tady ale byly věci, o kterých se nemluvilo. Třeba o jeho rodině, minulosti a podobně. Respektoval jsem to. A vlastně jsem si už i zvykl, že jsou některé věci, do kterých mi nic není.

To ale neznamenalo, že jsem netoužil po tom vědět, co přesně s Jungkookem je. Protože měl stále někdy svoje stavy, kdy byl náladový, bez citů. Sám mi vždy radil, abych od něj, když něco takového přijde, od něj co nejrychleji utekl. Jednou se to totiž nestalo. Naopak, chtěl jsem vědět, co mu je. Začal jsem se vyptávat a Jungkook mi tehdy dal několikrát pěstí.

Později, když vystřízlivěl, se mi hrozně omlouval. Bylo mu to líto. Ale já prostě dostal lekci, že jsou věci, které mi Jungkook nikdy nepoví. A i když mi to trhalo srdce, protože Jungkook byl můj nejlepší kamarád a já mu o sobě řekl všechno, naučil jsem se to respektovat. Zasloužil si to. Protože jak jsem tak mohl tušit, jeho minulost určitě nebyla nic pěkného. A pokud mi o ní nic nechtěl říct, určitě k tomu měl dost dobrý důvod, který jsem já musel respektovat.

"Jungkooku?" Přijal jsem hovor.

"Tae?" Ozval se trochu rozrušený hlas.

"Co je Kookie?" Zeptal jsem se trochu nervózně. Jungkook nezněl, že by mu bylo zrovna nejlíp.

"Prosím přijď, potřebuju tě."

"Co se stalo? Kde jsi?" Ptal jsem se naléhavě. Slyšel jsem nějakou hudbu a hlasy v pozadí, z čehož jsem usoudil, že nejspíš šel do baru. Ale ne. Jungkook se dokáže hodně lehce opít a pak není nejlepší mu přijít do cesty.

"V klubu. Je to ten zelený barák, který je v ulici kousek od Namjoona." Řekl Kook a já hned věděl, co myslí.

"Jsem na cestě. Povíš mi prosím, co se děje?" Ptal jsem se a snažil se přitom najít boty.

"Sana se se mnou dneska rozešla."

Vítám vás u nového příběhu! Doufám, že vás zaujal a přidáte si ho do svých knihoven. Tentokrát se bude jednat o ship Vkook, který jsem si v poslední době hodně oblíbila. Přidávání nebude nijak pravidelné, jsem ráda, když stíhám ostatní příběhy. Budu se snažit ale minimálně jednou měsíčně něco nového vydat. Jakmile skončím Someone Else, tak se přidávání zlepší. Mám vás ráda, Chantal