Eyes Closed / VKook / CZ *on hold*

-5-

Písnička: Halsey / Trouble

Dopovím a zvednu se od stolu, abych dal špinavý hrnek do dřezu. Všimnu si, jak Taehyung stále sedí u stolu, zakřiknutý, ohromený a až příliš šokovaný tím vším, co jsem mu řekl. Pokud se ale takhle chová teď, kdy vlastně stále skoro ještě nic neví, jak se bude chovat pak, až se dozví celou pravdu?

***

POHLED TAEHYUNGA

Nevěděl jsem co si mám o Jungkookovu přiznání myslet. Cítil jsem pro něj lítost, že si musel projít takovými věcmi, obzvlášť jako malý. A obzvlášť mě znepokojovalo sdělení, že je zde toho mnohem víc. Má zvědavost mě hnala k tomu, abych se dozvěděl víc, ale tušil jsem, že někdy je lepší vědět míň, než víc.

"Já... je mi hrozně líto, co se ti stalo Kooku." Řekl jsem po chvíli, kdy jsem jenom mlčel a koukal do prázdna. Potřeboval jsem Jungkookovi ukázat, že má mou plnou podporu. Ale cítil jsem, že Jungkook nepotřebuje, abych mu říkal nějaká planá slova, spíš se s tím vyrovnává sám a přítomnost další osoby, která o jeho problémech ví, ho znepokojuje. Ale stále jsem měl nutkavou touhu mu ukázat, že tu jsem pro něj a že je to můj nejlepší kamarád, který ho vždy podpoří.

Jungkook jenom potřásl hlavou, že se o tom nechce bavit. "To je dobrý, Tae." Zastavil mě zvednutím ruky. "Nemusíš se nijak snažit, své problémy si řeším sám." Řekl a z jeho hlasu šlo vycítit, že považuje tuto diskuzi za uzavřenou a už se o ní nechce dál bavit.

Jungkook raději kompletně změnil téma, aby rozčísl ponurou atmosféru, která po jeho slovech nastala. "Asi bych měl odejít. Dneska se nějak necítím na to, abych s někým mluvil." Řekl a chystal se odejít z kuchyně.

Rychle jsem vstal ze židle a pokusil se mého kamaráda zastavit. "To je dobrý, Kooku. Nemusíš odcházet, můžeme spolu klidně něco podniknout, když je sobota." Navrhl jsem.

Jungkook ale odmítavě pokroutil hlavou. "Promiň, Tae, ale po dnešním ránu mě nějak přešla energie. Potřebuju být o samotě. Sejdeme se zítra. Nebo možná až ve škole." Řekl a odešel do předsíně se přezout. Nepokoušel jsem se ho zastavovat a nechal ho odejít. Stejně to nemělo smysl.

***

Doma jsem se po nějaké době začal nudit, a tak jsem se rozhodl vydat na malou procházku parkem, který ležel nedaleko mého bytu. Myslel jsem si, že mi procházka pomůže utřídit si myšlenky v hlavě, ale naopak se to ještě víc zhoršilo.

Ani tak jsem neřešil Kookovu minulost, jako spíš to, že jsem si musel neustále v hlavě přehrávat to, co se mezi námi stalo předešlou noc. Stále jsem cítil chuť jeho rtů na těch svých a bezmyšlenkovitě jsem si přes ně neustále přejížděl jazykem.

Ať jsem se snažil sebevíc vytěsnit myšlenky na Kooka z hlavy, naopak jich stále přibývalo víc a ještě se to zhoršilo. Namlouval jsem si, že to je nejspíš pouze tím, že jsem už dlouho s nikým nespal a proto se mi to neustále přehrává v hlavě. Protože jsem si nedokázal připustit, že bych snad chtěl, aby se to ještě někdy opakovalo. Ne, to by bylo špatné. Velmi špatné. Jungkook je můj nejlepší kamarád, nemůžu o něm přemýšlet tímto způsobem.

Jak jsem přemýšlel, ani jsem nedával pozor na cestu, a proto nebylo ani velkým překvapením, když jsem po chvíli do někoho narazil. Zmateně jsem se podíval na osobu přede mnou a střetl se s oříškovýma očima. "Taehyungu?" Řekl.

"Yoongi?" Vydechl jsem překvapeně. Yoongi byl spolužák ze třídy. Moc jsme se spolu nebavili, pouze příležitostně. On se bavil s pár kluky z vyšších ročníků, ale jinak si spíš držel od ostatních dál. Yoongi ale vůbec nebyl špatný kluk. Jednou jsme spolu měli dělat jeden projekt a sblížili se díky němu spolu. Poznali jsme se víc a musím se přiznat, že se z nás stali asi něco jako kamarádi.