Eyes Closed / VKook / CZ *on hold*

-3-

Písnička: Lana Del Rey / Freak

"Tae..." Přerušil mě můj kamarád. "Uděláš pro mě něco?" Zeptal se mě, jako by na tom závisel jeho celý život.

"Jasně, co?" Ptal jsem se naléhavě.

"Vyspi se se mnou."

***

POHLED TAEHO

Jeho slova mi rezonovala v hlavě a já stále nedokázal pochopit význam Jungkookovy věty. Ani jsem se nenadál a přitáhl si mě k sobě a na rty mi vtiskl drsný, protkaný emocemi polibek. Jungkook mě držel za lem trička, natisknutého na něm a snažil se dravě náš polibek prohloubit.

Byl jsem stále v šoku, ani jsem si pořádně neuvědomoval, co se přesně děje. V hlavě jsem měl úplně vymazáno. Potřeboval jsem se nadechnout, a tak jsem nevědomě pootevřel rty. Toho ale Jungkook hned využil a svým jazykem mi začal prozkoumávat pusu. Jeho polibky byly dravé, vášnivé, ale zároveň velmi zoufalé. Jako by byl v obrovské bolesti a potřeboval se jí co nejdřív zbavit, a tak se mě snažil co nejdravěji líbat, aby jeho bolest zmizela.

Po celou tu dobu jsem mu jeho snahu neoplatil. Jen jsem tam stál, s vytřeštěnýma očima a kompletně ztuhlý. Nevěděl jsem, co bych měl dělat. Jeho chování mě velmi překvapilo. Nikdy jsem Jungkooka takhle neviděl.

Najednou se mi jakoby zničehonic osvítila mysl a já odstrčil Jungkooka od sebe pryč. Ten se na mě zmateně podíval.

"Co to s tebou je, Kooku?!" Rozkřikl jsem se na něj rozhořčeně. "Jsme kamarádi. My spolu nespíme. Navíc, já myslel, že jsi na holky."

Jungkookův výraz se kompletně změnil. Nyní byl omluvný, plný výčitek a možná i trocha studu. Sesunul se na zem a složil si hlavu do dlaní. "Moc se omlouvám, Tae. Promiň. Ale... něco se dneska stalo. Něco, co mi připomnělo moji minulost. Věci, které bych nejradši zapomněl. Už byly dávno pohřbené, ale pak... Dnes jsem ji uviděl a hned se mi to vše vrátilo. A došlo mi, že nic není v pořádku. Tae, já... Já tě potřebuju. Víc než nikdy. Jenom ty mi rozumíš. Jenom ty mě chápeš."

Vůbec nic jsem nechápal. Ale sedl jsem si k mému kamarádovi na podlahu, abych mu ukázal, že tu pro něj jsem. Protože to ti nejlepší kamarádi jsou.

"Já... Mám v sobě hrozný zmatek Tae. A potřebuju ho ze sebe dostat ven. Prostě... vím, že pouhé mluvení stačit nebude. Pomůže mi jenom sex. A teď asi nechápeš, proč ti to všechno říkám a proč chci se s tebou vyspat, když můžu jít do klubu a ojet tam jakoukoli holku, ale... Nebylo by to tím, že by ses mi snad líbil, Tae, nebo že bych byl na kluky. To ne." Řekl Jungkook a na chvíli se odmlčel, aby se nadechl.

Popravdě, trochu mě to zabolelo. Ne, že bych měl Jungkooka nějak víc rád, to ne. Bral jsem ho jako bratra. Ale přeci jen... Když už po mně chtěl sex, tak jsem si říkal, že by mě mohl mít přeci jen víc... rád.

Jungkook věděl, že jsem gay. Řekl jsem mu to, když jsem na to ve svých patnácti letech přišel a on mě podpořil, za což jsem mu byl vděčný. Vesměs většina mého okolí to přijala pozitivně, avšak bohužel se našli i tací, kteří ne. Mrzelo mě to, ale Jungkook mě naučil se tím nijak netrápit. Důležité bylo, že Jungkook, má rodina a mí spolužáci s tím byli v pohodě.

Nikdy jsem si ale nemyslel, že by Jungkook, který vždy chodil pouze s holkami a taky se o nich rád se mnou bavil, chtěl mít někdy něco s klukem.

"Jde o to, že potřebuju někoho, kdo mi fakt rozumí, Tae." Pokračoval Jungkook. "Nepomůže mi na to zapomenout a psychicky se zase srovnat, pokud to bude s osobou, která mě nezná a jsem jí úplně ukradený. Potřebuju někoho, kdo mě zná, chápe mě a zajímá se o mě. Jen tak se dokážu zbavit té bolesti, co mám v sobě, Taehyungu. A ono to bolí, tak moc. Ani nevíš jak." Řekl zlomeně Jungkook a mě ho začalo být líto. Bolelo mě ho takhle vidět. Záleželo mi na něm, byl mi bližší než má rodina. Vždy tady pro mě byl a i když jsme stále o sobě nevěděli (respektive já o něm) úplně všechno, znamenal pro mě hodně.