Eyes Closed / VKook / CZ *on hold*

-7-

Písnička: Lovewave / The Night

Tu noc jsme usínali společně v objetí a já se neubránil přemýšlení nad tím, do čeho jsem se to vlastně vůbec uvrtal.

***

POHLED TAEHYUNGA

Vycházel jsem zrovna z bytu, s tím, že půjdu do školy, když jsem do někoho narazil. Už jsem se chystal omluvit, když jsem si ale všiml, že ten někdo, je Jungkook. "Co tady děláš?" Zeptal jsem se nechápavě.

S Jungkookem jsme nikdy nechodili do školy společně. Vždy jsme se viděli až ve škole. Ono to ani nemělo cenu, protože každý jsme bydleli na opačném straně města. Navíc po tom, co v neděli ráno odešel a celý den jsem ho neviděl, protože si prý něco potřeboval zařídit, jsem si myslel, že se uvidíme až ve škole.

"Rozhodl jsem se, že by bylo fajn, kdybychom šli spolu. Musíme si ještě o něčem promluvit." Odpověděl. Nechápavě jsem nakrčil obočí, ale souhlasil jsem.

"Tak o čem jsi chtěl mluvit?" Zeptal jsem se ho, když jsem přešli silnici.

"Myslím, že bychom si měli nastavit nějaká pravidla." Poukázal Jungkook na naši dohodu a já souhlasně přikývl.

"Rozumím, co navrhuješ?"

"Začal bych tím, že je úplně jedno, s kým se budeme vídat. Nejsme k sobě nijak vázaní a můžeme klidně mít i jiné partnery." Začal Jungkook.

"S tím souhlasím. Pak by bylo fajn, kdybychom mohli kdykoli říct, že s naší dohodou končíme a bude po všem. Vrátí se vše zpátky do starých kolejí a nijak to naše přátelství nepoznamená. Zároveň když se nám cokoli nebude líbit, můžeme říct, že to dělat nechceme." Dodal jsem.

"Ano, musí s tím souhlasit pouze obě strany. Ale mám tady ještě jedno, to nejdůležitější pravidlo." Řekl Jungkook důležitě.

"Ano?"

"Nesmíme se do sebe zamilovat. Jakmile se jeden do druhého zamiluje, dobrovolně to skončíme. Kdyby z toho vzešla láska, nebylo to nic dobrého. Pouze by to pokazilo naše přátelství." Navrhl Kook.

Chvilku jsem nad tím přemýšlel, ale poté jsem kývl. Jungkook měl pravdu. "Dobře, nezamilujeme se, protože jinak by to byl konec."

***

"Ahoj Taehyungu!" Zavolal na mě někdo, když jsem kráčel školní chodbou. Zmateně jsem se otočil a všiml si Yoongiho, jak si to ke mně mířil s úsměvem na rtech. "A-ahoj?" Odpověděl jsem trochu nejistě.

Je pravda, že jsme se spolu minule dost bavili a i strávili společně skoro celý den, ale stále jsem neměl jasno, jak se k sobě budeme chovat opět na školních chodbách.

Yoongi se zasmál nad mou zmateností. "Uklidni se, nebuď tak vystresovaný, Tae. Vždyť se nic neděje." Zasmál se.

"To n-ne, ale... Nevěděl jsem, že se spolu budeme bavit i ve škole." Odpověděl jsem po pravdě.

Všiml jsem si, jak Yoongi ztuhl. "Ty snad nechceš, abychom se bavili?" Zeptal se nyní nejistě.

"Ne, to vůbec ne!" Snažil jsem se to hned uvést na pravou míru. "Jen... je to nezvyk."

Na to se už Yoongi opět zasmál. "Taehyungu, jsi fajn kámoš. Jasně, že se s tebou budu bavit i ve škole. Byla by blbost, kdybych to neudělal." Protočil nade mnou oči a já se usmál. Byl jsem rád, že jsem měl nějakého dalšího kamaráda. Po Jungkookovi jsem skoro nikoho jiného neměl. To Jungkook byl ten, co měl vždy kolem sebe kupu lidí, takže jsem se většinou bavil s jeho kamarády. Nikdy jsem je ale nepovažoval i za své kamarády. Byli to prostě pouze známí.