Eyes Closed / VKook / CZ *on hold*

-8-

Písnička: Marianne Mirage / The Place

Šel jsem domů ze školy, Jungkook se mi od té doby neozval a já se mu neobtěžoval volat. Očividně se se mnou nechtěl bavit a já se mu nehodlal vnucovat. Šel jsem tedy domů a už se těšil, jak si pustím svůj oblíbený seriál, když jsem se celou cestu nedokázal ubránit pocitu, že mě někdo sleduje.

***

POHLED JUNGKOOKA

Vůbec nevím, co to do mě vjelo. Jakmile Taehyung řekl, že celý svůj den strávil s Yoongim, nepříjemně se mi sevřel žaludek a měl jsem šílenou chuť tomu Yoongimu rozbít hubu.

Bylo to zvláštní, protože jsem nikdy nežárlil. Ani na svoje bývalky, když se bavily s nějakým klukem. Jediná, u které mi to vadilo, byla Sana. Ale od té doby, co jsem s Taehyungem začal to naše přátelství s výhodami, jsem si na Sanu ani nevzpomněl. Zdálo se, že už je to za mnou.

Akorát mi pořád vrtal hlavou Tae. Vím, že ode mě nebylo hezký utéct a jen tak ho tam nechat, ale věděl jsem, že kdybych zůstal, jen by se věci zhoršily. Byl jsem naštvaný a nechtěl jsem plácnout něco, čeho bych pak litoval.

Zrovna se spustil déšť a já se na své cestě ze školy rozeběhl, abych byl už co nejdřív doma. Když v tom jsem do někoho narazil a oba jsme spadli k zemi. Chudáka jsem si přes kapky deště vůbec nevšiml.

"Promiňte, vůbec jsem vás v tom dešti neviděl." Začal jsem se omlouvat a nabídl neznámému ruku, aby se mohl postavit.

"Nic se nestalo." Ozval se zvučný hlas a mně ztuhla krev v žilách. Ten hlas bych poznal kdekoliv.

"J-jimine?" Hlesl jsem překvapeně.

POHLED TAEHYUNGA

Naštvaně jsem si setřel kapky deště z čela a pokračoval svižnou chůzí směrem domů.  Nenáviděl jsem déšť. Byl jsem vždy celý promoklý a byla mi zima. Nebyl to pro mě zrovna příjemný pocit.

Otočil jsem se dozadu, ale nikoho jsem si nevšiml. Zvláštní, pomyslel jsem si. Po celou tu dobu jsem měl pocit, že mě někdo sleduje. Když jsem ale už po několikáté za sebou nikoho neviděl, řekl jsem si, že si to pouze namlouvám.

Stál jsem už před vchodovými dveřmi od mého bytu, když v tom se za mnou ozvalo zakašlání.

"Ehm, ehm."

Otočil jsem se a spatřil středně vysokou dívku s velkýma tmavýma očima a ofinou. Vypadala celkem neškodně a přátelsky, ale já jsem si stejně pro jistotu nahmatal v ruce své klíče, abych je po ní v případě nejvyšší nouze mohl hodit. Věřte mi, mít zapíchnuté klíče v obličeji rozhodně nechcete. Není to nic příjemného.

"Ty jsi Kim Taehyung?" Zeptala se mě ta dívka a já přikývl.

"Potřebovala bych si s tebou promluvit." Řekla a vydala se ke mně.

Nečekal jsem na to, až ke mně dojde a rychle se k ní otočil zády s úmyslem si odemknout vchodové dveře. "Nemám zájem." Rychle jsem pronesl a snažil se najít ten správný klíč.

Něco mi na té holce nesedělo. Celkově vypadala mile a přátelsky, ale měla takový divný pohled v očích. Nedokázal jsem přesně popsat, jestli to je smutek, vina nebo nenávist, ale rozhodně jsem z ní neměl dobrý pocit. Chtěl jsem už být doma, pít svůj oblíbený čaj a sledovat další díl svého oblíbeného seriálu.

"Prosím!" Naléhala na mě stále ta holka.

V tom jsem našel ten správný klíč a otočil jím v zámku. Rychle jsem vklouzl do dveří a zabouchl je té dívce přímo před nosem. Už jsem si oddechoval, když v tom jsem zaslechl jak ta holka křičí:

"Jde o Jungkooka!"

To mě zarazilo. Odkud znala Jungkooka? Otevřel jsem dveře a skrz škvíru na ni promluvil.

"Odkud se s ním znáš? A odkud znáš mé jméno?"

Jenom si povzdechla.

"Všechno ti vysvětlím, jen mě prosím pusť dovnitř. Slibuju, že ti nic neudělám. Přísahám, že nejsem žádný sériový vrah." Řekla vážně s prosícím výrazem ve tváři a na svoji obranu zvedla ruce nad hlavu na důkaz toho, že se vzdává a je doopravdy neškodná.

"Pořád nevím, proč bych ti měl věřit a pustit tě k sobě domů." Řekl jsem a podezřívavě zúžil oči.

"Znám Jungkooka víc než kdo jiný. Musím mu něco nutně říct a ty jsi jeho nejlepší kamarád. Potřebuju ti něco důležitého oznámit." Odpověděla naléhavě dívka.

"To já znám Jungkooka nejlíp ze všech! Jsem jeho nejlepší kamarád už 7 let!" Vykřikl jsem rozhořčeně.

"V tom se mýlíš." Řekla ta dívka a strčila mi do škvíry u dveří svoji botu. Pak zatlačila za dveře, které se otevřely a sebevědomě mi nakráčela do bytu. Já se jen zmohl na to ji beze slova sledovat.

"Já jsem jeho sestra." Řekla a já překvapeně zamrkal. "Myslím, že se ti o mně Jungkook určitě zmínil." Mile se na mě usmála. "Jmenuju se Nara."

Vím, že mě všichni momentálně chcete nejspíš ukamenovat, ale doufám, že mě necháte ještě chvilku naživu. :D Měla jsem předepsaných takových patnáct kapitol, ale kolem Vánoc wattpad začal blbnout a mně se všechny předepsané kapitoly smazaly. Pak když jsem kdykoli chtěla přidat novou kapitolu, tak se mi hned smazala, nebo s ní byly jiné problémy. Doufám teda, že teď už to vyjde.

Úplně mi to sebralo chuť psát dál a navíc jsem pak měla nějaké problémy v rodině a ve škole, takže jsem neměla nervy ani čas na to psát něco dalšího. Přemýšlela jsem i, že bych přestala s knížkou úplně, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Doufám teda, že si mě ještě aspoň trochu pamatujete. :D

Jinak vůbec nic neslibuju. Budu se snažit co to jde, ale znáte mě. xD Mám zas něco předepsaného, takže by to mělo být v pohodě, tak jen doufám, že se wattpad zas nerozbije.

Děkuju za vaši trpělivost, Chantal