Eyes Closed / VKook / CZ *on hold*

-4-

Písnička: Jason Walker / If I Told You

Když jsem se vrátil do ložnice, už převlečený a čistý, všiml jsem si, že Taehyung mezitím vyčerpáním usnul. Sám pro sebe jsem se usmál a lehl si vedle něj. Usínal jsem s příjemným pocitem na hrudi, ale zároveň sevřeným žaludkem z toho, že zítra budu muset svému kamarádovi říct o své rodině.

***

POHLED TAEHO

Probudil jsem se celý rozbolavělý se vzpomínkami na včerejší večer. Úplně ve mně zatrnulo, když jsem si podle bolesti svého těla uvědomil, že to nebyl sen, ale opravdu se to stalo. Vyspal jsem se se svým nejlepším kamarádem. Ale bylo to v rámci psychické pomoci, takže si myslím, že se to nepočítá.

Zašmátral jsem rukou po svém boku, abych ke svému překvapení zjistil, že místo vedle mě je prázdné. Zamračil jsem se nad tím. Zajímalo by mě, jestli Jungkook už odešel jen tak, bez rozloučení, bez promluvení si, anebo je někde v bytě.

Vstal jsem z postele a hodil na sebe nějaké volné tepláky a obyčejné tričko, abych mohl poté vejít do kuchyně, kde už seděl Jungkook a pil kafe. "Dobré ráno." Zamumlal jsem a nalil si z konvice kafe, které Jungkook dneska ráno uvařil, do hrnku.

Jungkook s sebou trhl při zvuku mého hlasu a přestal se svým tupým zíráním na protější zeď. "Už jsi vstal?" Řekl si spíše pro sebe. Jen jsem přikývl a sedl si ke stolu naproti němu.

"Nebudeš nic jíst?" Povytáhl obočí Jungkook.

"Ne, stačí mi kafe." Zavrtěl jsem hlavou.

"Víš ale, že by jsi měl jíst. Už teď jsi hodně hubený, včera jsem měl málem strach, abych tě nezlomil." Řekl a já při zmínce včerejška zčervenal.

"Prosím, nemluvme o tom. Nejsem na to zrovna pyšný." Zahučel jsem do hrnku.

"Promiň, moje chyba." Řekl omluvně a začal si všímat svého. Chvíli jsme tam tak seděli v napjatém tichu, kdy jsme oba nevěděli co říct a vzájemně se ignorovali, když to už Jungkook nejspíš nevydržel a vykřikl: "Tae, můžeme se zase prosím mezi sebou bavit normálně? Tahle situace mi není vůbec příjemná. Co se stalo, stalo se. Zapomeňme na to a chovejme se zase jako dřív." Řekl a prosebně se na mě podíval.

Bylo na něm vidět, že se se mnou chce začít zase normálně bavit a není zrovna dvakrát pyšný na situaci, ve které se nyní oba dva kvůli němu nacházíme. Ale cítil jsem to úplně stejně.

"Dobře, zapomeňme na to." Úlevně jsem vydechl a na Jungkooka se usmál. Ten mi úsměv oplatil a poté jsme se bavili o normálních věcech, jako obvykle.

Po několika minutách jsem si ale vzpomněl na včerejší slib, který mi Jungkook dal. "Kooku, vím, že jsme si slíbili, že se o včerejšku už bavit nebudeme, ale slíbil jsi mi, že mi něco řekneš o své minulosti." Přerušil jsem naši původní konverzaci a vyčkávavě se na nyní zmateného Jungkooka podíval.

POHLED JUNGKOOKA

Zaraženě jsem se na Taeho podíval. Popravdě, doufal jsem, že si na to nevzpomene. Ale zase se musí uznat, že je fér, abych mu to řekl, obzvlášť, když jsem mu to včera slíbil.

"No..." Povzdechl jsem si a všiml si, jak se Taehyung přisunul nepatrně ke mně blíž, aby mě lépe slyšel. "Nechci ti říkat úplně všechno, protože neber to zle, ale prostě... Je to pro mě hodně osobní a i když seš mně nejbližší osoba, které věřím, stále ti nechci říct úplně všechno. Ale zasloužíš si vědět alespoň trochu z toho, proč jsem byl včera tak mimo." Řekl jsem a pozoroval Taehyungovu reakci.