Strong like tiger/PROBÍHÁ ÚPRAVA

5. kapitola

Nesnáším smrt.

Zvlášť proto, že umírám poprvé.

Nejdřív jsem cítila zlobu a nepředstavitelnou chuť se pomstít. Potom mi ale začalo docházet, co se vlastně stalo. A začala jsem panikařit.

Oni mě zabili! To ne! Já nechci umřít! Ne, ne, ne! NE! To ne! Ještě jsem chtěla udělat tohle a tamhle to a nebyla jsem tady... Bože! Ještě ne! Pomoc!

Takhle nějak to probíhalo když jsem ještě žila, ale zároveň byla na pokraji smrti.

Cítila jsem svoje poslední přerývavé nádechy. Poslední údery srdce. Poslední zoufalé myšlenky a k tomu jsem ještě cítila tu bolest.

Nakonec jsem ztratila vědomí.

Netuším, jak by to bylo kdybych umírala doopravdy, teda jako úplně. Tak, že už bych se nevrátila. Všichni tvrdí, že bych měla vidět světlo na konci tunelu... No, na to si budu muset ještě počkat, leda by mě bavilo se osmkrát nechat zabít, až potom bych normálně umřela a zjistila to.

Ale teď se musím pomstít těm lidem, co mi vzali matku a dovolili si přijít a vzít mi jeden život. Vzít nám jeden život!

To snad není možné. Já jsem hrozná! Destiny mi dá svůj život a já se tu akorát lituju! A co ona? Na ní vůbec nemyslím! Měla bych ji jít zkontrolovat hned jak vstanu. Nevím, co jí udělá když já zemřu, koneckonců asi taky umře, protože je to její život...

Konečně už to začíná. Už cítím jak se mi vrací vědomí do těla a sním i bolest z rány. Pod sebou už cítím nepohodlnou, tvrdou a trochu vlhkou zem.

Pravděpodobně ležím pořád tam, kde mě včera zabili a nebo někde v lese aby neměli problémy, kdyby mě někdo našel. Alespoň, že se nerozhodli mě, vlastně moje tělo, spálit... To bych asi měla problém.

Už dýchám. Tluče mi srdce. Začínám cítit všechny svaly v těle. Můžu pohnout prsty na levé ruce. Tu druhou mám pod sebou.

Otevírám oči. Konečně! Hmm... Tak jsem přece jen v lese.

Ve chvíli kdy si sednu mě rozbolí hlava. Bodá jako střep. Radši si ještě chvíli odpočinu. Stejně by mě zajímalo, proč mě tu nechali. Mohli mě donést tomu jejich šéfovi... Jasně. Oni mě ale chtěli živou a chtěli ode mně vědět kde je Des.

Budu tu ještě chvíli. Pak bych měla jít za Des, ale nejdřív půjdu domu a dám si sprchu.

Tak, ležení bylo dost. Co vlastně Adie? Už měl být dávno vyvenčený. Sakra...

Kolik vůbec je? 9:43? Chudák je tam tak dlouho...

,,Adie! Ty můj chudáčku, promiň, já tě tu nechala... Půjdeme se projít? Jo? Chceš vidět Destiny? Ano? Tak Jo..." drbala jsem ho za ušima, na břiše a Adie je spokojeně vrtěl ocasem a poulil na mě ty svoje oči.

Fajn, teď už jen tu sprchu a nové oblečení a můžeme za Des.

Doma jsem si ještě vzala buchtu a láhev s vodou a běžela jsem na zahradu za Adiem. Když jsem tam přišla, zjistila jsem, že si s ním hraje nějaký pes. K mému štěstí to byla jen Laila. Jack stál u branky.

,,Ahoj, promiň, ale neudržel jsem ji..." omlouval se a já jen mávla rukou.

,,To je v pohodě. Jen teď nemáme čas, jdeme no... na návštěvu k jedné kamarádce... Viď Adie? Už se těšíš na Destiny?" Adie se na mě ohlédl a nadšeně zamával ocasem.

Odvázala jsem ho od boudy a dala mu vodítko aby neutekl za Lailou.

Jack si ji zavolal a mávl na mě, stejně jako já na něj. Pak jsem se ještě stavila v obchodě a koupila nějaké vepřové pro Des, sice to není nic moc, ale nemůžu jít do lesa a ulovit tam jen tak jelena nebo srnu.

Konečně jsme se s Adiem přiblížili k místu, kde Des nejvíc tráví čas. Hluboko v lese u malého potůčku. Je tam hodně kořisti, voda a dá se tam lehce schovat před lidmi, když už se tu někdo objeví.

,,Des? Destiny? Jsi tady? Haló! Des jsi v pohodě?" jako odpověď se ozvalo zafunění. Fajn, takže je v pohodě.

Pustila jsem Adieho a on se rozeběhla do jednoho houští, pak se ozval radostný štěkot a z houští vyšla Destiny.

Abych vám to přiblížila, Destiny je démon a vypadá jako velký indický tygr. Je celá bílá a má jasně zelené oči. Jsme spolu spojené, ani nevím jak, myslím, že za to může můj indiánský původ nebo to, co se stalo, když jsem byla údajně unesená a nic si z toho nevybavuji. Jednoho dne to rozhodně musím zjistit...

Každopádně Destiny mi darovala svých devět životů a já ji právě o jeden připravila.

,,Des... Promiň, jsi v pohodě? Mám pro tebe trochu masa, jestli chceš..." Des ke mně pomalu přišla a olízla mi ruku. Zdá se, že mi odpustila.

Usmála jsem se na ni a pohladila ji po hlavě. Pak jsme se šli projít.

Takže - votes, komenty, názory :) znáte to :D Jak jsem slíbila, je tu vysvětlení. Už víte, kdo je Destiny :3