Chased [FF - creepypastas] #DOKONČENO

4

Tiše jsem se hihňala, když už pode mnou několikrát prošel. Nakouknul za pár stromů a ani ho nenapadlo podívat se nahoru. Přesně tak, hrajeme na schovku, tu nejvíc dětinskou hru, jakou si můžete představit.

"Asi už tě nenajdu Bell, měla bys vylézt" ozvalo se pode mnou. Opatrně jsem sešplhala o pár větví níž a pak už seskočila přímo před Lukeho.
"To není fér, tys byla na stromě!" začal si hned stěžovat.
"Nikdo neřekl, že nesmíme" zazubila jsem se na něj a on se jen zamračil.
"Tak pojď, už mám hlad" usmál se nakonec a otočil se, že nás povede. Udělal asi tři kroky, ale pak se zarazil, takže jsem do něj vrazila.
"Co se děje?"
"Uhm.. víš, odkud jsme přišli?" otočil se ke mně. Pokoušela jsem se rozpamatovat, ale jako bych měla v hlavě blok. Jen jsem tedy zavrtěla hlavou.
"No super" povzdechl si Luke. "A už se stmívá" dodal, když pohlédl na oblohu, která byla přes husté stromy sotva vidět.
"Tak tady budem tábořit?" zívla jsem.
"Asi budeme muset" povzdechl Luke a já šla dál.
"Kam to jdeš?" během chvilky mě dohnal.
"Najít nějakou mítinu nebo něco. Přece nebudem rozdělávat oheň uprostřed lesa" zasmála jsem se.
"Tady ale žádná mýtina-" vyvalil překvapeně oči. "-není..." vydechl, když jsme zastavili na menší louce obklopenou stromy. Všude létaly světlušky a bylo tu teplo.
"Cos to říkal?" ušklíbla jsem se a jako první se rozběhla ke středu louky. Lukemu se po tváři také rozlil nadšený úsměv a rozběhl se za mnou.

Zrovna jsme se chystali spát, když jsem ho znovu uviděla. Mezi stromy o kus dál stál kluk v bílé/červené mikině s černými vlasy a koukal na nás. Náhle jsem dostala obrovský vztek. Kvůli němu si všichni myslí, že jsem sériový vrah, kvůli němu jsem se dostala do blázince a teď jsem hledaná jako "vysoce nebezpečná a šílená vražedkyně". Rychle jsem vstala, Luke už spal, a tak jsem se rozběhla za ním. Když jsem na to místo však doběhla, nikdo tam nebyl. Věděla jsem ale, že to nebyly žádné halucinace, protože na zemi byla vyšlapaná tráva. A to nebylo všechno. Sehla jsem se pro lesklou věc, kterou tam po sobě nechal. Opět nůž? To mi jako všude nechává nože? Prohlédla jsem si ho a všimla si drobného písma na čepeli. Sklonila jsem se k tomu blíž a zjistila, že je tam napsáno Jeff the Killer. Překvapeně jsem zůstala stát s otevřenou pusou. Jaktože jsem ho hned nepoznala?

Nad dalším uvažováním mne přerušil výkřik z louky, odkud jsem před chvílí odešla. Rychle jsem se tam rozeběhla. Nikdo tam opět nebyl, ale na zemi...
"Luke!" vyhrkla jsem a klekla si vedle něj na zem. Luke tam ležel, měl prořízlé hrdlo a na tváři krvavý úsměv. Z očí mi vytryskly slzy. Kolik dalších lidí kolem mne ještě zemře?
V tom jsem si vzpomněla na to, jak jsem, nejspíš ve snu, probíhala mezi hroby. Na jednom bylo napsáno Luke Johnston. A pod ním.. dnešní datum. Se vzlykem jsem mu z kapsy vytáhla klíče od chatky a vydala se náhodným směrem pryč.