The Story of One Bad Girl |CZ|

•2• Jsem ''šikovný'' člověk

Do postele jsem zalehla bez žádné hygieny nebo sprchy, ze dneška jsem byla fakt unavená. Dnes se už nic víc posrat nemohlo.

********

Ráno

Ráno jsem jako obyčejně vstala děsně nerada a na posteli jsem objevila trochu mokrý polštář, ale nepamatuju si, že bych v noci břečela... no tak asi brečím ze spaní - jsem fakt divná.

Ráno se mi znechutila představa, že už zítra odpoledne tady bude ten dement. Jeho rodiče mi asi vadit nebudou, ale co já vím.

Přemýšlela jsem dost dlouho, protože jako obvykle nestíhám, jen jsem si do ruky vzala jablko a vylítla ze dveří.

........

V lavici sedím s Katt,mojí BFF, takže jsme všechny hodiny různě prokecaly, sice jsme moc potichu nebyly - pořád jsme se smály, učitelé nás ze začátku okřikovali, ale pak to vzdali a nevšímali si nás.

Na oběd jsme radši ani nešly , tím jídlem by mohli kuchařky otrávit kohokoli.

A já fakt nechci umřít na nějaký otrávení OD NĚKOHO.. Než to, bych se radši otrávila sama - na co to sakra zas myslím. Poslední dobou nad tím přemýšlím nějak často. Nevím, jestli bych raději přemýšlela o tom dementovi, co přijede nebo o smrti.

Můžu udělat kompromis.. - Přemýšlet o smrti toho dementa... Sakra... - ani ho neznám a hned přemýšlím o tom, jak ho dostat do hrobu. Přijde mi to trochu krutý, jak pro něj, tak možná i pro mě.

******

Doma

Musím se teď nějak odreagovat... ze školy jsem přišla asi do 10min a popravdě ven se mi moc nechtělo (no teda s nikým  se mi nechtělo ven, sama bych asi šla)..  Ale tak za hodinu si nejspíš půjdu zaběhat.

V pokoji jsem se převlíkla do sportovního oblečení, na zemi si rozbalila podložku a na mobilu si pustila nějaký cvičební videa. Po hodině jsem si řekla, že by to mohlo stačit a že když už jsem ve sportovním, půjdu teda běhat - někam do přírody samozřejmě. Křikla jsem na rodiče, že max. za 2 hodiny budu zpátky - měla jsem v plánu uběhnout tak 3-4 km. Pití jsem si sebou vzít musela, protože už je konec jara a nastupuje moje oblíbený léto. :-)

S mobilem v ruce a flaškou studené vody jsem tak trochu vyběhla ze dveří a postupně jsem z chůze přidávala do rychlochůze až jsem se dostala do běhu.. Se sluchátky v uších s mýma oblíbenýma písničkama jsem nemyslela na nic jinýho, než na tuhle chvíli.

Ve chvíli, kdy se mi do uší dostala písnička od Mirai ''Když nemůžeš, tak přidej'' jsem se rozběhla co nejvíc, a nevšimla jsem si stromu přede mnou (jinak bych to nebyla já). Od chvíle, co jsem spadla na zem, si nic nepamatuji...

Pohled neznámého (Erika)

Jen tak pro seznámení, Erik je Melin nejlepší kámoš a znají se už 9 let. :)

Šel jsem se projít někam do přírody, pročistit si hlavu, když najednou.. jsem uslyšel krátkej (asi dívčí) výkřik a pád..

Rychle jsem k tomu místu přiběhl, a tam ležela. Myslím že omdlela. Když jsem byl u ní blíž, hned jsem ji  poznal.. „Sakra Mel, co jsi zas dělala?'' řekl jsem si v duchu

Chtěl jsem zavolat nějakou pomoc, ale já si mobil nechal doma a Mel mi PIN od svého mobilu nikdy neřekla a dost pochybuju že to bude 1234. Zkoušel jsem všechny možný kombinace, ale ani jedna nevyšla

AŽ SE PROBUDÍ, TAK JI ASI PŘETRHNU! - no asi, možná, ne, tohle bych jí fakt neudělal.. Vzal jsem ji do náruče a běžel s ní k nám domů, protože jejich dům je dál a nechci riskovat, že se Mel něco stane, pak bych si to musel vyčítat.

Při příchodu domů jsem si ani nevyzul boty a zamířil s ní rovnou do pokoje. Položil jsem ji na svoji postel a šel pro studený obklad na čelo. V ruce jsem držel mražený hrášek a šel rovnou do pokoje, ale u dveří se krátce zastavil, a myslel jsem na Mel... Doufám, že bude v pořádku, mám ji fakt hrozně rád (jako kamarádku) a nejspíš bych bez ní nebyl nic. Ona mi vždycky pomohla a nikdy se ke mně neotočila zády, je to jeden z mála lidí, kterým můžu věřit.

Zase jsem šel k posteli, kde ležela a na čelo jsem jí konečně dal ten hrášek, myslím, že tam bude mít větší bouli.. Díval jsem se na ni a přemýšlel, ale z toho mě vyrušil její zvonící mobil. - Byla to její máma, asi ji už hledá. Telefon jsem zvedl:..

E = Erik, M = máma

E: Prosím?

M: Zdravím, jsem Melissina máma, kdo jste vy?

E: Dobrý den, jsem Erik, její kamarád

M: A kde je Mel?

E: Bouchla se do hlavy. Dal jsem jí na to led a ta menší boule se určitě zahojí, jo a je u mě doma. Řekl jsem milým hlasem

M: Aha, no dobrá, vyřiď jí, prosím, až se vzbudí, ať mi zavolá

E: Řeknu, nebojte se

M: Díky, nashle

E: Nashle

Po hovoru s její mámou jsem ji ještě pozoroval a lehce s ní zatřásl. - Jen pohnula rukou a ležela dál. Myslím, že už jenom spí.