The Story of One Bad Girl |CZ|

•3• Kde to jsem?

„Mel?'' promluvil jsem na ni a odhrnul jí vlasy z obličeje. „Kde to sakra jsem?!'' vydala ze sebe, v jejím hlase jsem cítil strach i mírnou naštvanost. „Mel uklidni se, jsi u mě doma'' „Kdo je Mel? A kdo jsi vůbec ty?'' Trochu se mě dotklo, že neví, kdo jsem... „Ty jsi Melissa a já jsem tvůj nejlepší kámoš Erik'' „Aha'' dostala ze sebe a koukala do země. „Bouchla ses do hlavy a já tě odnesl k sobě domů'' „Děkuju'' „Děkovat mi vůbec nemusíš, přece bych tě tam nenechal'' pousmál jsem se na ni. Už nic neřekla a silně mě objala..

„Můžu jít už domů Eriku?'' zeptala se, když jsme se od sebe odtáhli. „Samotnou tě jít nenechám, půjdu s tebou''. „Jestli chceš'' usmála se „Nechci, aby se ti zas něco stalo'' mrkl jsem na ni „Dobře'' dala mi pusu na tvář a vyrazili k ní domů. Cestou jsem ji musel trochu podpírat, na nohách se moc neudržela a jednou málem spadla.

Před dveřmi jejího domu jsme se zastavili a zazvonil jsem. Otevřela nám její máma, Mary. Byla trochu rozklepaná, ale když uviděla Mel, trochu se uklidnila. Oba jsme Melissu zavedli a posadili na gauč. A její mámu jsem odvedl dál od ní, a řekl jsem Mary: „Mel se bouchla do hlavy o strom, omdlela a já jí zavedl k sobě domů a spala asi 2 hodiny. A vypadá to na ztrátu paměti, nepamatovala si ani mě ani sebe'' pokoušel jsem to říct nějak zkráceně „Děkuju, že ses o ni postaral, asi ji teď zavezu k doktorovi, kde jí snad pomůže, a ještě jednou moc ti děkuju'' řekla mile „Rád jsem pomohl a mohl bych jet s vámi a Mel k tomu doktorovi?'' pousmál jsem se a čekal na odpověď „Pokud chceš, tak můžeš, je vidět, že ti na ní dost záleží'' „Záleží mi na ní a to hodně'' Mary se usmála a ještě dodala: „Přiveď ji prosím sem, za chvíli pojedeme'' „Dobře''  a šel jsem pro ni. Znovu se mě Mel trochu přidržovala, měla menší problém udržet rovnováhu. Všichni jsme se oblékli a nasedli do auta.

******

U doktora

Nečekali jsme dlouho a vešli rovnou do místnosti, která byla hodně cítit dezinfekcí. „Ehm.. Mel má krátkodobý výpadek paměti, který by měl trvat nejspíše několik hodin maximálně dní'' řekl po svém úsudku doktor. Jen jsme všichni tři přikývli a poděkovali za vyšetření „Žádné léky vám předepisovat nebudu, bylo by to zbytečné, všechno se bude vracet do normálu přirozeně'' řekl a přejel si nás pohledem, opět jsme jen přikývli a už konečně odešli.

Doma

Pohled Mel

Naprosto nic si nepamatuju, jen jméno mámy, Erikovo a svoje. Jo a teď jsem si vybavila zítřejší příjezd toho dementa a jeho rodičů. Heh nemůžu se dočkat, pomyslela jsem si v ironii.

Doma jsme si všichni tři sedli na gauč, a můj táta byl ještě v práci. „Eriku?'' zeptala jsem se. „Ano?'' „Nechceš tady dnes přespat?'' zeptala jsem se a pohledem prosila mámu „Nechci tady překážet'' odpověděl nakonec. Teď se do toho vložila máma: „Ty tady nepřekážíš a u nás jsi vždy vítaný'' řekla máma vlídně. „Děkuju, budu tady moc rád'' vydal ze sebe.