The Story of One Bad Girl |CZ|

°7°

Vzbudila jsem se tak ve 14.30 a dostala jsem žízeň, proto jsem vstala z postele a šla do kuchyně pro pití (nečekaně).

Ale k mojí smůle jsem tam potkala Lucase. Zdravit jsem ho opravdu nechtěla a myslím že mu bylo jedno, že jsem neřekla ani slovo.

„Takže..?" prolomil ticho

„Takže..co?" věděla jsem, že ho mám provést po městě, ale chci se tomu nějak vyhnout.

„Takže.. Provedeš mě po tom městě nebo co?"

„Měla bych?" odsekla jsem.

„To bys asi měla, kočičko" řekl a já měla chuť ho propíchnout nožem, co ležel pár centimetrů ode mě.

„Kočičko? Vážně?"

„Já to myslím vážně a teď mě buď provedeš po tom městě nebo ti takhle budu říkat ještě dlouho" hajzl zatracenej.

,,Parchante" řekla jsem a asi nečekal, že budu tak hnusná a co, on si to zaslouží.

„Ale..kočička vystrčila drápky" ani nevíš, jak jsou ty drápky ostrý, pomyslela jsem si.

„Neser mě" vystěkla jsem.

On šel blíž ke mně a já zase o krok ustoupila. Tak se to opakovalo dobrých pár minut, dokud jsem nenarazila na zeď, co byla za mnou. Tyhle chvíle, když se takhle kluk snaží svést holku z duše nenávidím. - ještě před rokem bych si myslela něco jinýho, ale to se změnilo. On nasadil svůj úšklebek a já sklonila pohled k zemi.

Ruku si opřel o zeď vedle mé hlavy a mezi prsty druhé ruky mi vzal bradu, takže jsem se do těch jeho ucházejích očí podívala a on se ke mně začal přibližovat. Já udělala to samé, jenže když jsme od sebe byli ani ne centimetr, udělala jsem to, co by čekal nejmíň.

*plesk* „Auu"

„Říkala jsem, ať me nesereš" a vysvobodila jsem se z jeho sevření.

„Kráva" slyšela jsem za svými zády urážky na mou osobu.

Při cestě do svého pokoje jsem potkala na schodech mámu, která se vyptávala, kdy mu ukážu to město. ,,Vážně musím, mami?"

„Mel prosím"

„Ale.."

„Představ si sebe v jeho kůži, taky bys byla ráda, kdyby ti to město někdo ukázal'' že by citový vydírání? Na to fakt nejsem. 

,,Mel on to tady vůbec nezná, ty na dnešek nemáš žádné plány a teď už žádné ale" už jí asi došla trpělivost.

„Dobře" a šla jsem se do pokoje převlíct.

Dala jsem si černé legíny a černobílý croptop značky Adidas - miluju tu značku.

Vyšla jsem ze svého pokoje a zaklepala na ten Lucasův. S jeho ,,dále" jsem vešla dovnitř. Bylo vidět, že se nedávno přistěhoval. Opravdu? To jsem nečekala. Ten škodolibý hlas v mé hlavě je dost otravný.

„Jdem teda?" zeptala jsem se napřímo.

„Změnila jsi názor?" na tváři se mu vytvořil vítězný úšklebek.

„Názor jsem nezměnila, byla jsem donucena"

„Fajn"

„Za pět minut dole" a s těmihle slovy jsem šla do obýváku.

------------------

„No konečně'' tak ten grázl mě tady nechá čekat 10 minut a to mu ještě provedu laskavost.

„Ale no tak. To jsi tak nedočkavá?'' uchechtl se. Nejradši bych ho teď vykastrovala.

„Jdeš nebo ne?!''

„Jojo''

Když jsme byli oba obutí, mohli jsme už vyjít ze dveří.

„Hele to jsi tak milá na všechny?'' prolomil několikaminutové ticho mezi námi a položil ironickou otázku. „Záleží podle toho na koho'' „Ale vsadím se, kdybys mě poznala, nebyla by jsi na mě tak nepříjemná''  „Myslíš?'' odvětila jsem, co jsme mezitím procházeli kolem náměstí. „Já to vím'' moc si myslí. „Pch'' „Tak hele můžem si třeba zahrát poznávací hru. Budem si navzájem pokládat otázky a když někdo nebude chtít odpovědět, tak ten druhý mu dá úkol.'' pochybuju že by to fungovalo, ale fajn. „Ok, začínáš'' jsem zvědavá, na co se mě zeptá. „Dobře, kolik ti je?'' tak primitivní otázka, ale jestli to myslí vážně.. „17, tobě?'' „18, tvoje oblíbená barva?'' „Světle černá, tmavě černá, pastelová černá, prostě jakákoli černá barva, kolik jsi měl holek?''

Pohled Lukase

„18, tvoje oblíbená barva?'' „Světle černá, tmavě černá, pastelová černá, prostě jakákoli černá barva, kolik jsi měl holek?'' tou otázkou mě trochu zaskočila, vlastně jsem měl jen jednu holku, ale rozešli jsme se, když se ona a její rodina stěhovala do Francie, řekli jsme si, že ten vztah nemá budoucnost a tak jsme to ukončili. Jinak jsem vždycky měl holky jen na jednu noc (víte v jakým smyslu, ne?). „Jen jednu'' o těch holkách 'přes postel' jsem jí nic neříkal, nechci, aby si o mně udělala špatný obrázek a stejně jsem řekl (polo)pravdu. Ale v jejím výrazu jsem poznal překvapení, nečekala to (asi). „Aha a-'' nestihla doříct svou větu směřovanou na mě.

„Že by si naše Rybička našla kluka?'' ozvalo se z jednoho koutu ulice. Přímo k nám si to mířila 4členná parta, asi místních alkoholiků, kuřáků a možná feťáků.

Vzal jsem Mel za paži s tím, že půjdeme někam jinam. „Co blbneš vole, uklidni se'' řekla mi a šla k nim. Mohlo jim být tak 17-19, tipl jsem si. Následoval jsem Mel a šlo poznat že si s nima rozumí. To bych do ní fakt neřekl.

„Tak já myslím, že máte dost a to všichni'' a vzala jim skleničky nejspíš s rumem a sama si jednu vzala a nabídla mi, já ale odmítl.

„Přece na nás nebudeš tak zlá'' promluvil jeden z party a udělal na ni psí obličej. „Možná že budu kámo'' dořekla a upila ze sklenky. „A teď zpátky k tématu'' promluvil tak 17tiletej  kluk, „.. neříkej že má naše Rybička dalšího kluka'' nevím, na koho to bylo přesně směřovaný, ale jeho tázavý pohled směřoval na mě. „Já nejsem její kluk'' promluvil jsem. „Dobře a kdo jsi?'' „Musíte to rozebírat zrovna tady? Nepůjdem někam jinam?'' „A nechcete mi odpovědět hned?'' „Neříkej že to potřebuješ vědět tak nutně'' vyplázla na něj Mel jazyk. „Ale můžeš nám to říct, ne?'' „No jo pořád'' „Tak mluv Rybičko'' na toho kluka, co mluvil za poslední dobu nejvíc, Melissa udělala vražedný pohled a začala mluvit „Tady Lukas se s rodinou přistěhovali do města, protože jeho otec tady má práci, ale k jejich smůle nebyl ve městě žádný volný byt ani dům k pronajmutí a protože se jeho rodina dobře zná s tou naší, tak u nás budou několik týdnů bydlet.'' dokončila svoji řeč o mně a mojí rodině. „Aha'' řekli sborově.

„A proč Mel říkáte Rybička?'' zeptal jsem se na otázku, co mi po dobu, co jsme je potkali, hrála v hlavě. „Víš to je děsně vtipná story'' řekl jeden přiopilý. „Fakt není nutný, aby jste to říkali lidem na potkání.'' pověděla už trochu nakvašená Mel.