Znáš mě? Já tebe ano[Vkook] ✔

6.

Taehyung:

Dneska je den, kdy toho nováčka mám provést po škole.

Jsem zvědavej jak bude vypadat.

Doufám, že bude drobounkej.

Jednou jsem měl nějakýho svalovce, kterej chtěl být nahoře.

Ne nenechal jsem ho být nahoře.

Procházel jsem zrovna chodbou, když jsem z jedné prázdné učebny sližel tiché vzdychy.

Přiložil jsem ucho ke dveřím a odposlouchával jsem.

''Ahh.. Namjoone''

Tak tohle jsem slyšet nechtěl.

Okamžitě jsem se narovnal a co nejrychleji jsem se rozeběhl na místo kde jsem se měl sejít s tím novým.

Už jsem byl skro tam.

Vší silou jsem rozrazil dveře, které mě dělily od východu ze školy.

Chtěl jsem se zase rozeběhnout, ale do někoho jsem narazil.

Oba jsme bolestivě dopadli na zem.

''Dávej do prdele poz.....'' zastavil jsem se uprostřed věty.

Ptáte se proč ?

Přede mnou ležel roztomilí chlapec.

Zrovna vstával, takže na mě špulil svůj krásný zadeček.

Měl jsem chuť ho zatáhnout do nějaký prázdný učebny po vzoru Namjoona.

Ale pak jsem si uvědomil kdo ten kluk je.

Je to ten nový žák ,kterého mám provést po škole.

Super, ten mě určitě bude mít rád.

''To neumíš dávat pozor!'' zamračil se na mě.

Oprášil si košili a pak se na mě opovrhlivě podíval.

''Budeš na té zemi sedět dlouho?''

Jen jsem si odfrkl a vysápal jsem se zpět na nohy.

''Jsem Jungkook'' podal mi ruku na přivítání.

''Já jsem Taehyung'' podal jsem mu taky ruku.

''Tea hyung ?To jako čaj ?'' zeptal se zmateně a posměšně.

''Taehyung'' protočil jsem očima.

Jen se zasmál.

''Fajn, předpokládám, že ty jsi ten co mě má provést po škole''

''Jo to jsem já''

Jen se ušklíbl.

''No tak jdeme?'' zeptal se, když jsem se k ničemu neměl.

''Jo jistě'' odsouhlasil jsem mu a rozešel jsem se směrem do školy.

Šel za mnou.

Nemohl jsem se zbavit pocitu, že ho odněkud znám.

Vždy když jsem mu něco říkal o škole, bedlivě mě poslouchal a občas si prohlížel  místnosti, nebo věci o kterých jsem mluvil.

Vždy když na mě nekoukal snažil jsem si ho co nejvíce prohlédnout a přijít na to, jetli ho neznám.

Ale na nikoho kdo vypadá jako on jsem si nemohl vzpomenout.

''Hej posloucháš mě?'' zeptal se Jungkook.

''Jo, poslouchám'' trhl jsem sebou.

Doopravdy jsem byl ale zažraný do mých myšlenek.

''Fajn, tak co na to říkáš?'' usmál se.

''Promiň asi jsem nějakou část opravdu neposlouchal.'' podrbal jsem se na zátylku.

Jen se plácl rukou do čela a zopakoval svých pár posledních vět.

'' Slyšel jsem že se na této škole dějí vraždy a ptal jsem se tě jestli by jsi to chtěl vyšetřovat se mnou.'' mírně se začervenal.

Vypadal roztomile.

''Promiň, ale nemám zájem''

Nechtěl jsem mu to říct tak hrubě, ale jak bych se z toho jinak vykroutil.

Vždyť za ty vraždy můžu já s mojí partou!!

Jen pokrčil rameny a podíval se na své hodinky.

''Už budu muset jít, díky že jsi mi to tu ukázal'' řekl docela znuděně.

Myslím, že jsem ho tím trochu urazil.

Jeho věta totiž zněla velice nepříjemně.

''Dobře, v pondělí se uvidíme'' mrkl jsem na něj.

On jen protočil očima, otočil se a rychlým krokem se rozešel pryč.

Tak to bude těžší oříšek než jsem myslel.

***

Jelikož nebyl dlouho dílek, tak tu pro vás mám trochu delší💞

Snad vás to potěšilo žabky 😄

Jinak moc děkuji za 'hvězdičky', jakýkoliv komentář a vlastně za to že si to jen přečtete.

Luvuju vás ♥♥♥