Znáš mě? Já tebe ano[Vkook] ✔

30.

Tae:

Vracel jsem se zpět v Jinovi už i s práškama.

Celou dobu jsem přemýšlel...

O Namjoonovi.

Jak je možné že mu to tolik ublížilo.

Je přece upír stejně jako já.

Něco takového by ho nemělo odrovnat.

Teď, ale není čas se zabívat tím proč se to stalo, ale jestli se to vyřeší.

Doufám, že mu nic není.

Vím, že Joon to zvládne.. znám ho, ale mám spíš starost o Jina.

Vypadá že se každou chvíli zhroutí.

Chudáček.

Nemůžu ho takhle nechat.. Namjoon by mě zabil.

(a já taky ! >:c)

Kráčel jsem si s práškama zamyšleně po chodbě nemocnice.

Najednou jsem do někoho narazil.

Ten někdo byla jedna z těch sestřiček, které se pořád všude motali.

''Vy patříte ke Kim Namjoonovi, že ?'' podívala se na mě smutně.

''A-ano'' zarazil jsem se trochu nad jejím smutným hlasem.

''Našli jsme doktora a ten říká, že je opravdu malá šance, že by Namjoon přežil''

Začalo mi bušit srdce jako o závod.

Jen jsem na ní vyděšeně zíral.

...a ano i upíři mají srdce -_-

Potichu jsem jí poděkoval  za informaci a pak jsem se rozutekl směrem kde jsem nechal Jina a Kookieho.

Zastavil jsem se těsně u nich.

Jin se na mě podíval a hned jsem v jeho očích uviděl strach.

''Tae co se stalo ?'' zvedl se.

Nemůžu mu to říct....

Nechci aby brečel...

Vím, že Kookie Joona moc rád nemá, ale Jina má místo bratra/matky (xd) a  vím že kdyby byl Jinnie brečel tak Kook taky.

Nechci vidět brečet nikoho z nich.

'' nic, nic všechno je v pořádku'' těžce jsem se pousmál.

***

:)) Jsem hodná, vím :3