Život bez duše

2.Kapitola 1.část- Otázky

Dorazíme do kanceláře a učitel si sedne na své křeslo za stolem.

,,Posaď se,'' pobídne mě a ukáže rukou na křeslo před stolem.

,,Děkuji, ale já postojím,'' řeknu a usměji se. Sedět budu nejspíš ještě dost dlouho...

,,Prý jste včera brutálně napadla vaši spolužačku Angelu v šatnách. Je to pravda?'' zvedne oči od nějakých papírů na stole a poškrábe se na bradě.

,,Ano, teda ne, rozhodně ne brutálně ale ona...'' učitel mi zase skočí do řeči.

,,To mi stačí. Tohle na škole nebudeme tolerovat. Už jste viděla její obličej?'' při té představě jsem musela zadržovat smích. On na odpověď nečeká a pokračuje dál: ''Vyberte si, buď celý týden budete pomáhat uklízečce mýt záchody na celé škole po vyučování, nebo zavolám vašemu otci a vyhodím vás ze školy na tři dny. Nebo dnes zůstanete po škole, přijdete po vyučování do knihovny a tam budete sedět u knih, až do sedmi hodin večer. Samozřejmě už vám pak nejede autobus, takže si to budete muset dojít domů pěšky. Jak vidím, tak být na nohou vám stejně nevadí,'' řekne učitel s narážkou na to že jsem se odmítla posadit. Jako by byl rád, že mi něco může provést.

Zamyslela jsem se nad všemi možnostmi. Uklízení záchodů celý týden nepřipadá v úvahu. Když zavolá tátovi, budou zbytečné problémy, a když mě vyhodí ze školy, budu mít co dohánět. Zbývá třetí možnost- zůstat tu až do večera, škvařit mozek nad hromadou knih, a pak jít asi sedm kilometrů k nám do města zabláceným lesem.

,,Beru třetí možnost,'' řeknu pevným, rozhodnutým tónem a postavím se rovně. Rozhodně si před ním nekleknu a nebudu ho prosit o smilování. Jako by se mu dalo vysvětlit jaká je Angela kráva!

,,Dobře, přijďte do školní knihovny po obědě, a pak vás knihovnice pustí v sedm hodin domů,'' řekne trochu zklamaně, že mě neuvidí ve špinavých věcech a s hadrem v ruce klečet u záchodů, a já můžu konečně odejít.

Dejme tomu, že to nebylo tak hrozné. Za to, že jsem bránila kamarádky jsem dostala hodiny navíc, plus vlhkou a dlouhou cestu domů, bez možnosti sednout si do polorozpadlého autobusu, který by všechnu práci udělal za mě.

Dnes jsem ho už v žádné hodině nepotkala. Všechno učení jsem měla za sebou a teď jsou tři hodiny odpoledne. Já společně s Nataly a Jasmine jdu směrem k jídelně. 

,,Jak jsi zvládla to čtení?'' zeptá se mě zvědavě Jasmine a vycení zuby v úsměvu, jako by čekala, že řeknu něco ve smyslu: ,,Když jsem šla před třídu, zakopla jsem o stupínek a málem bych se rozmajzla o podlahu, kdyby mě ten nový nechytil. Byla to láska na první pohled.''

,,Hmm, fajn bylo to bez problému,'' zalžu, abych jí nemusela odpovídat na tisíce otázek včetně mých jasnovideckých snů. Teda- doufám že ne, rozhodně nestojím o napadení partou šílených lidí, i když jeden z nich je fakt sexy.

Jsme pár metrů přede dveřmi do jídelny odkud jde slyšet cinkání příborů, smích a rozhovory ostatních studentů.

,,Co si dnes dáte?'' zeptá se nás Nataly.