Život bez duše

5.Kapitola- Rvačka

,,Jak to myslíš poprali? Kvůli mě? Co?!" 

V tu chvíli jsem si začala představovat různé krvavé scény z filmů. V duchu jsem se ale sama sobě vysmála a představila jsem si tu reálnější podobu klukovské rvačky.

,,No vždyť ti to říkám! Pokud nemají nějak extra dobrý sluch, tak neví že jsem ti to vyžvanila. Když si pohneš, tak to třeba ještě stihneš." Jasmine hovor ukončí, takže jí nic nestihnu říct. Nezbývá mi nic jiného, než rychle jít do školy. Ale jak? Autobus jede až za třicet minut a cesta tam je sedm kilometrů dlouhá.

Vezmu si tašku, potřebné věci a vyletím z domu. Jdu směrem k jednomu domu poblíž lesa, kde bydlí můj kamarád Jeremy Silver. Když dojdu ke dveřím, uslyším cinkavé zvuky z garáže za domem. Obejdu dům, a tam nejdu Jeremyho klečet u rozebrané motorky s nářadím v ruce.

,,Ahoj Jeremy," zamávám na něj s úsměvem.

,,Čau Em! Konečně ses taky ukázala," zakření se.

,,Prosím tě, neříkej mi, že je to ta tvoje motorka," řeknu s pohledem na ten krám.

,,Potřebuji se rychle dostat do školy a autobus jede až za půl hodiny. Mimochodem- ty do školy nejdeš? Neviděla jsem tě tam skoro týden," zamyslím se.

,,Já si teď dávám pauzu. Můžu tě tam hodit, ale nazpátek si musíš sehnat něco jinýho. Já do školy nejdu," řekne a sundá plachtu z úžasný motorky stojící opodál. Možná se mýlím, ale na takovou by v jeho letech rozhodně neměl mít papíry.

,,To je moje holka," řekne potichu, ale já ho stejně slyšela. Spokojeně po ní přejede rukou a konečně se obrátí ke mě.

,,Tak jedeme?" vytáhne motorku nabarvenou na modro z garáže a sedne na ni. Já chvíli jen tak stojím, ale pak popadnu helmu kterou mi nabízí a rychle vylezu za něj.

,,Drž se. Ať tě nevysypu cestou," nastartuje.

,,Neboj se, mě se jen tak nezbavíš," zakřičím přes 'hřmění' motoru a chytnu se držátka vzadu na motorce. On se rozjede takovou rychlostí, že málem opravdu zůstanu za motorkou. Naštěstí se dokážu udržet, a když jedeme po rovině tak se chytnu jeho. Je to pro mě takové jistější. Ještě zrychlí a zatáčkou projedeme rychlostí skoro sto padesát kilometrů za hodinu. Prudkou zatáčkou. Zdálo se mi, že se snad dotknu hlavou země. Těch pět kilometrů jsme ujeli asi za dvě minuty, možná dřív. Jízda pomalu ani nezačala, a my už stáli před školou.

Sundala jsem si helmu a uviděla Jaremyho jak stojí přede mnou. Má až příliš moc energie. Stihnu se jen usmát, a už vidím Jasmine jak ke mě běží a něco huláká.

,,Konečně jsi tu, pojď se mnou," chytne mě za ruku a táhne mě pryč.

,,Díky za svezení." Podám Jeremymu helmu a odběhnu s Jasmine.

,,Nemáš zač, zas se někdy stav," odpoví ještě Jer, a pak odjede pryč.

,,Počkej, kam běžíme? Neříkej, že se ještě stále perou!" zastavím se, a tím přibrzdím i Jasmine.

,,Jo, stále. Chci abys to viděla na vlastní oči, chci vidět jejich reakci, až tě uvidí," zakření se.

,,Takže já jsem vlastně takový pokusný králík pro tvé potěšení," řeknu naoko šokovaně. Přesto se na sebe jen usmějeme a jdeme dál.

Přijdeme za roh školy, kam většina děcek chodívá o přestávkách a já se porozhlédnu kolem. A pak je uvidím. Je tam Tobias a jeho protivník je Oliver, ten do kterého jsem tenkrát narazila. Všechny ostatní z jejich party uvidím stát opodál, a zdá se, že se baví.

,,Drž se od ní dál!" uslyším hlasitě křičet Tobiase.

,,Nezabráníš tomu, víš přece, že její vize jsou vždycky správné," zasměje se Oliver. 

Tobias ho srazí k zemi a několikrát ho udeří pěstí. Oliver si mě všimne a ještě víc se zašklebí. Rychlým pohybem odhodí Tobiase na několik metrů vzdálený strom. Pak se zvedne, a bez jediného znatelného kroku se objeví těsně přede mnou. Vykřiknu. Vycení tesáky, koukne na Jasmine, která v zápětí začne utíkat, a pak se opět podívá na mě. Dřív než stihnu cokoliv udělat, mě chytí za rameno a zaboří jeho zuby do mého krku. Celým tělem mi projede strašlivá bolest a já uvidím Tobiase jak se k nám blíží.

Tak tohle vše jsem si přehrála v mysli, když jsem uviděla Tobiase jak mlátí Olivera pěstí.

,,Nechte toho! Copak jste se naprosto zbláznili?" vběhnu tam a běžím až k nim. Tobias se překvapeně podívá mým směrem, Oliver toho využije, vrazí mu jednu do obličeje a vyskočí na nohy. Odplivne krev, klekne si do výše Tobiasovi hlavy a potichu řekne: "Stejně tomu nezabráníš." A odejde i se zbytkem party. Tobias se na něj jen s nenávistí podívá, a pak se otočí ke mě.

,,Co tu děláš Emmo?" poví takovým tím káravým tónem který nesnáším.

,,Že bych byla ve škole? Co tu ty děláš?!" řeknu naštvaně. Všichni co to sledovali se postupně rozejdou, a nás už nikdo nesleduje. Jasmine po chvíli jen naznačí že jde a někam se vypaří.

,,O čem to Oliver mluvil? Čemu nemůžeš zabránit?" zeptám se na další otázku.

,,Vyhýbej se lesům," řekne jenom, otočí se a odejde někam do budovy.

Zůstanu stát na místě, šokovaná a uražená tím, jak se mnou jedná. Takhle ale ne! Pokud chce abych ho ve všem poslouchala, budě mě muset donutit. Tak se mi zdá, že les se stává mým oblíbeným místem číslo jedna!