It is secret (CZ; Fantastická zvířata a kde je najít) √

Znovu Graves

Ocitali se na vysoké střeše. Něco se zvrtlo. Ne s nimi, ale s Obscurusem. Byl obrovský a ničil celý New York. Postupně ale pečlivě. Byla nervózní, měla pocit, že za to může ona. Chytila se jednou rukou za loket té druhé a nejistě přešlápla. Upoutala tím Mlokovu pozornost.

,,Rose, to není tvojí vinou." řekl, jako by jí četl myšlenky. ,,Mám pocit, jako by bylo." přiznala se tiše. Byli zase jenim oni dva, ostatní si jich nevšímali. Všímali si zkázy pod nimi. ,,Ale není, vážně není." usmál se na ní a setřel jí jednu vzbloudilou slzu z tváře. ,,Budu ti věřit." usmála se. ,,Musíš mi věřit." uchechtl se.

,,Mloku! Rose!" zavolala na ně Tina a oni k nim přiběhli. ,,Tamhle je Graves! Snaží se upoutat jeho pozornost!" volala Tina aby ji přes ten křik slyšeli. ,,Kdo je vůbec ten Obscurus?!" zeptala se Queenie. ,,Credence." vydechla a oni se na ni podívali. ,,Je to obrovský Obscurus. Musí to být zaručeně Credence. Může to být moták, Graves mu mohl nabídnout za vydání Obscuruse moc. Jestli to skutečně moták byl a je, jeho moc byla potlačována. Pamatuji si jeho nevlastní matku. Nejradši by ho viděla mrtvýho." řekla a všechny dílky jí do sebe najednou zapadli.

,,Musíme něco udělat." řekla odhodlaně Rose a podívala se na ně. ,,Credence ho nebude poslouchat, pokud ho Graves zradil." vysvětlila a podívala se na Mloka. ,,Dobře. Přemístím se tam a," ,,Já půjdu s tebou." přerušila ho Rose. ,,Je to nebezpečné." zakroutil hlavou. ,,To neznamená, že nemůžu jít. Musím tam jít, znám Gravese i Credence." stála si pevně za svým. ,,Dobře. Přemístíme se tam. Tino, pohlídej prosím zvířata i knihu. Kdyby se mi něco stalo, je to na tobě." podal jí oboje již zmiňované věci a otočil se na Rose. Natáhl k ní ruku a během vteřiny byli pryč. Přemístili se k Gravesovi který se stále snažil upoutat Credencovo pozornost. Ani jeden z nich si nevšiml, že se Tina a poté i Queenie vydali za nimi.

,,Gravesi! Už víš, kdo to tedy je?" zavolala na něj a odrazila kouzlo které na ní seslal. ,,Neříkej mi, že ti odpustili." úšklíbl se zle. ,,Odpustili, jelikož jsou mou rodinou." řekla vztekla a hodila proti němu hned několik kouzel. Všechny je jednoduše odrazil a mezitím Mlok s Tinou někam zmizeli. ,,Co když vím, kdo je tvá rodina." řekl sladce a srdce jí vynechalo jeden úder. Byla mimo, přestala všechno a všechny vnímat a v uších jí stále zněla ta věta. Využil její nepozornosti a seslal na ní kouzlo, které jí odhodilo daleko dozadu a při pádu jí vyletěla hůlka z ruky, i se praštila do hlavy.

,,Přemýšlej, Rose. Proč jsem našel zrovna tebe?" zajímal se sarkasticky a šlápl jí na ruku aby se nemohla dostat k hůlce. ,,Protože mám potenciál." opakovala jeho slova a praštila ho do holeně. Spíš to bolelo jí než jeho. ,,To ano, ale je tu mnoho věcí o kterých ty nevíš, jelikož jsi slepá. Nevidíš je." úšklíbl se zle a konečně zvedl svou nohu a klekl si k ní. Nenašla sílu ani odvahu se zvednout a tak ležela a dívala se do jeho tváře. ,,Tak chci slyšet pravdu. Pravdu a ne lež." podívala se na něj. Kolem nich zuřila válka ale to je teď nezajímalo. ,,Proč jsi mě našel?" ptala se dál. Díval se na ní a zdálo se, že přemýšlí. Po minutách ticha jí chytil za ruku, přivolal si její hůlku kterou chytil a přemístil se s ní.

Dopadla tvrdě na zaprášenou podlahu. Vyrazila si dech ale dokázala se rychle vzpamatovat. Vyskočila na nohy a trochu se uklidnila když zjistila, že Graves je až na druhé straně místnosti.

Když tam zůstal, opatrně se rozhlédla a vrhla na něj nechápavý pohled. ,,Kde to jsme?" zeptala se ostražitě. ,,Na to musíš přijít sama. Přemýšlej a vzpomínej." úšklíbl se a ona se na něj nepříjemně zamračila. ,,No tak Rose. Jestli jsi po své matce, dojde ti to hned." popichoval jí a jí ta slova vyrazila dech. ,,Znal si mou matku?" zeptala se a přišla k němu blíž. ,,Znám i tvého otce." přikývl potěšeně. ,,A ty ho znáš také." pokračoval a významně se na ní podíval. Pohled mu oplatila a znovu se opatrně rozhlédla kolem. Do očí jí uhodil obraz který byl ztěží poznat, ale přece jenom tam byl. Opatrně k němu přešla a setřela silnou vrstvu prachu. Bylo na ní malé děvčátko - batole. Hnědé chmíří na hlavě měla rozcuchané a temně hnědé oči měla veselé a plné života. Jako každá jiná kouzelná fotografie i tato se pohybovala a k malé Rose přistoupila krásná žena. Byla to její starší kopie a právě ona si jí vzala do náruče a mávali spolu muži za fotoaparátem.

Dívala se na fotku a cítila, jak jí slané slzy máčí tvář. ,,Já a má matka." zašeptala téměř neslyšně a otočila se k němu. Stál tam a díval se na ní se zvláštním výrazem. Teď ale přikývl a přišel k ní blíž, při čemž jí podal její hůlku a naznačil jí tím, že jí věří.

,,Anabella. Neobyčejně krásná čarodějka smíšeného původu." řekl klidně a podíval se na fotografii. Ona se dívala na něj. ,,Od kud jí znáš?" zeptala se ho znenadání a on jí pohled oplatil. Hned ho ale znovu odvrátil. ,,Ze školy." tak zněla strohá odpověď. ,,Byla to láska, o které nesměl nikdo vědět a tak se přestěhovali sem. Nikdo o tvé matce nevěděl a ani nesměl. Jsi první člověk, co to ví." začal jí vyprávět ten příběh a ona se nadechovala, aby ho přerušila. K tomu jí nedal možnost. ,,Krátce po tvém narození tvá matka zemřela a otec se o tebe nemohl postarat. Nastaly zlé časy, které byli pro nemluvně opravdu nebezpečné. Hlavně pro dceru těch dvou. Proto jí dostal opět do Londýna a odešel." podíval se na ní znovu a ona se zamračila. Viděl, jak usilovně přemýšlí a na tváři se jí po chvíli usadilo překvapení smíšené s hrůzou. Začala od něj odstupovat a on jí nechal. Kroutila při tom hlavou a pevně držela hůlku.

,,Proč jsi mluvil v třetí osobě?" vyhrkla a on se usmál - přišla na to. ,,Mohl si v klidu mluvit v první." řekla a po tváří se jí spustili slzy, u kterých bylo těžké určit, jakého jsou původu. ,,Jsi to ty, že ano?" zeptala se tiše a on přikývl.

,,To já jsem tvůj otec, Rose."