It is secret (CZ; Fantastická zvířata a kde je najít) √

Dopadení

,,Teď budu bohužel muset jít." řekl jako by se právě nic nestalo a pohlédl na hodinky. ,,Ty jsi můj otec? U Merlina, to přeci nejde." šeptala stejně zmateně a Graves se na ní podíval. ,,Už nevypadáš tak nadšeně." konstatoval. ,,Vždyť by ti nevadilo mě zabít!" vyhrkla bez přemýšlení a zamračila se na něj. On jí pohled oplatil. ,,Až zjistíš opravdu všechno, pochopíš." vysvětlil lenivě a hodil jí hůlku. ,,Jsme stále v New Yorku?" optala se zvědavě. ,,Jistěže." věnoval jí malý úšklebek a podíval se z okna. ,,Budeš toho muset ještě hodně dohnat, Rose. Budeš muset přijít na plno dalších věcí. A žít dál." pokračoval a Rose pevně stiskla hůlku. Snad pro to, aby mohla v případě nouze zaútočit. Nejradši by mu teď nějak ublížil, to bylo ale marné, on byl příliš silný. A s radostí toho využíval.

,,Správně, Rose. Jsem příliš silný na to aby jsi mě ty dokázala porazit. I když, jsi přeci má dcera." otočil se k ní čelem a ona se zamračila. ,,Bohužel, Rose, tě budu muset opustit. Nevidíme se naposledy." ušklíbl se a přemístil. Rose se však zmocnil vztek. Popadla starou vázu a vší silou jí mrštila proti zdi. Poté namířila hůlkou na starou židli a ta edxplodovala. Byl to tak silný výbuch, že to rozbilo i veškeré sklo a všechen prach se zvedl. Zhluboha dýchala a zavřela oči. Dopadla na kolena a pohlédla z okna. Vyskleného a starého. Našla svého otce a lidi které miluje, ale cítila se tak prázdná a sama.

Ještě takhle dlouho zůstala a přemýšlela než jí z hlubokého zamyšlení vytrhla hlasitá rána. Otevřela oči a před ní se objevila Queenie s Jacobem. Byli překvapení, stejně jako ona. Ona, že jí našli a oni, že jí takhle našli.

,,Queenie? Jacobe? Co tady děláte a jak jste mě našli?" zeptala se překvapeně a s jejich pomocí si stoupla. ,,Četla jsem v tobě." přiznala se tiše Queenie. ,,Takže to víš?" zeptala se opatrně a podívala se i na Jacoba. ,,Oba dva to víme. Ale náš názor se nezměnil a nikdy nezmění." ujistil jí Jacob pevně. ,,Jenom by mě zajímalo, co ti ještě uniklo?" přemýšlela Queenie nahlas. ,,To nevím, ale teď musíme najít ostatní." nenechala je Rose a zamyslela se. ,,Kde by mohli být?" přemýšlela nahlas a pohlédla na své dva společníky. ,,Možná vím kde." usmála se Queenie a natáhla k nim ruce. Ani Jacob se již neptal a okamžitě se jí chytil. Nechala Rose se naposledy rozhlédnout a ještě než se přemístili, stačila si kouzlem přivolat fotografii. Svět se s nimi zatočil a dopadli na zem. Jacobovi musela Queenie pomoci ale Rose dopadla ladně na nohy a rozhlédla se. Nemusela dlouho hledat. Gtaves mučil Mloka. Nemusela se nad ničem rozhodovat a skočila před Mloka dřív, než ho další kouzlo zasáhlo. K jejímu překvapení bolest chvíli trvala, než se Graves, její vlastní otec, rozhodl kouzlo zrušit.

Mlok si jí přitáhl k sobě a pomohl jí dostat se na nohy. ,,Jsi tak naivní, Rosalie." ušklíbl se Graves a pohlédl na obscuruse. Toho si všimla až teď. Byl obrovský a ona v té černé hmotě poznávala Credence. Toho nebohého chlapce kterého celý život mlátili a Graves ho pouze nechutně využil. Bylo jí ho velice líto a chtěla mu pomoci, ale věděla, že již není jak. Zdálo se však, že Credence poslouchal Tinu, která k němu tiše promlouvala.

,,Stůjte!" křikl Graves za sebe a ona se ohlédla. Byli tam všichni, včetně prezidentky. ,,Na co máme čekat, Gravesi? Ten obscurus nás odhalil a zničil půlku města. Provinil jste se." řekla ostře prezidentka. ,,Dejte jí chvíli, prosím." začal se přimlouvat Mlok a pohlédl na Tinu. Rose se dívala na prezidentku. Nezajímalo jí to. Zajímat jí to ani nemohlo, byla by proti svým vlastním zákonům a tak všechny své přátele stihla stáhnout na zem, když prezidentka zvedla ruku a všichni pracovníci ministerstva zničili Credence. Černé kousky hmoty létaly kolem nich a ona se na to se slzami v očích dívala. Stejně jako její přátelé. Pomalu se posadila a dívala se na jasnou oblohu venku.

,,Vy jste hlupáci." vydechl Graves. ,,Víte vy vůbec, co jste ztratili? Dospělého obscuruse! Mohli jste mít někoho mocného a zabili jste ho." pokračoval. Jak se tak zdálo, nikdo nic takového nečekal. Ne od Gravese, pracovníka na ministerstvu. ,,Odhalil nás, Gravesi. Teď budeme muset vymyslet co udělat s tou spouští." pronesla odhodlaně prezidentka a to už byli všichni na nohou. ,,Tak nás odhalil. Řekněte, paní prezidentko, i vy ostatní: Baví vás se takhle skrývat? Pořád slýcháme ty samé řeči. Ty, že nás to chrání. Ale řekněte pravdu, chrání to nás, nebo je?" přišel blíž a arogantně se na ně všechny usmál. Rose sklonila hlavu, když se podíval na ní a natočila se více k Mlokovi. Ten jako by vycítil že něco není dobře a chytil jí kolem pasu.

,,Ovládejte se, pane Gravesi." řekla prezidentka varovně. ,,Ovládal jsem se už dost dlouho." zašeptal nebezpečně a to už prezidentka zvedla ruku. Na její neverbální povel všichni zaměstnanci pozvedli hůlky a začali na Gravese házet různé kouzla. Ten je však jednoduše odrážel a ještě k tomu několik pracovníků omráčil. Jako lusknutím prstu jí Mlok pustil a vyhodil do vzduchu jednoho ze svých tvorů. Ten je všechny jednou obletěl a poté slepil Gravesovi ruce za záda. Mlok šel pomalu k němu a cestou ještě vyslovil kouzlo. Díky kouzlu se všichni mohli dívat na to, jak se mění. Mění do své pravé podoby. Pomalu došla vedle něj a zatajil se jí dech.

,,Grindelwald." zašeptala. Svět se s ní zatočil. Je dcerou druhého nejmocnějšího čaroděje všech dob. Je dcerou Gellerta Grindelwalda. Chytila se jednou rukou za břicho a druhou se opřela o Jacoba, který k ní přišel a velkoryse se na ní usmál. Chudák nevěděl to, co ví oni.